Texty: Pokus o portrét Zdeny Joskové - autor: Zuzana Jirsová, Tvořivá dramatika 2001, č. 1

Pokus o portrét Zdeny Joskové

Je červenec, praží slunce - a z Vimperka je to pořád do kopce. A pak na konci dnes téměř vylidněné osady jménem Skláře je zasazena do růžových náprstníků, záhonů jahod, řad rybízů a trsů malin chalupa. Okno je otevřené a do údolí se z něho valí Mahlerova 1. symfonie.
Zdenička dopoledne vyplela, opravila plůtek u zahrádky, nasbírané borůvky uzavřela do skleniček a zavařila na zimu. Teď sedí v křesle obklopená knihami a poslouchá symfonii, která jí, jak říká, otevřela cestu k Mahlerovi.
Po prázdninách pak sedím já a další studenti katedry výchovné dramatiky DAMU v Praze a nasloucháme více než poutavému výkladu Zdeny Joskové, kterým pro změnu ona otevírá cestu nám. Cestu k Shakespearovi, k dramatickému textu, k pochopení stěžejních prvků a pojmů dramatična.
"Tento průběžný analytický komentář k Shakespearově tragedii Romeo a Julie by měl vám, posluchačům předmětu Základy dramaturgie, též poukázat na hlavní principy výstavby dramatického příběhu. (...) A snad se podaří i více, totiž probudit váš zájem a vytvořit východisko pro utváření dovednosti zasvěceně přečíst i jiné dramatické texty a snáze se pak orientovat při výběru literární předlohy pro následnou dramatizaci. (...) A nyní už pojďme a podívejme se na to, jak je to uděláno, že lidé jdou domů a pláčou..."
Přibližně tímto nastíněním cílů a osobitě formulovanou úvodní větou vzbuzuje Zdena Josková zvědavost a zájem studentů, který po celou dobu výkladu nemá šanci zaskomírat, neboť z ní samotné čiší nakažlivá energie. Provokuje mysl účastníků otázkami - a vyčká si na odpovědi a úsudky, které pak mistrně shrne a doplní. Při výkladu velmi často používá výzev v první osobě množného čísla (Hledejme... Povšimněme si... Jak nám znějí Romeova slova?... Schválně si spočítejme, kolik vět bude Julie potřebovat, aby mohla vyřknout Romeovo jméno!...). Stává se tak jedním z hledajících a vytváří podmínky pro dialog. Uchýlí-li se Zdena Josková k monologu, pak je to symfonie: Hlubší hlas, nezaměnitelná melodie a dynamika řeči. Svérázné formulace, nesmírně bohatý slovník, jakoby mírně archaický, avšak svěží, "frišný", přesný i vtipný. Svrchovaně odbornými termíny se tu a tam prokmitnou výrazy a tóny pražské pouliční mluvy, a v žádném případě neubírají přednášce na kvalitě. Neboť nejsou lacině a neobratně použité jen pro pobavení studentů, ale upřesňují, zpochopitelňují a přibližují vykládané. Jsou přirozenou součástí osobnosti Zdeny Joskové, jejího šarmu a mnohdy též svérázným způsobem vyjadřují vřelý vztah k autorovi a dílu ("...a pak je tu taková věc, co ten Shakespeare dělá imrvére furt: černá klaunérie. On si jde klaunskou cestou k podstatě!...").
Zdena Josková vládne velice zajímavými způsoby vyjádření. Nejdůležitější je ale stále probleskující, neutajitelný vztah, který vychází z hlubokých znalostí Shakespearových her i oboru samotného. Silné osobní zaujetí a znalost věci, osobité prostředky sdělování pak způsobí, že mnozí, ač znalost díla je pro účast na přednášce podmínkou, se opětovně do Shakespearových veršů začtou velice brzy poté, co dozní závěrečná slova:
"Tragické rozuzlení. A to je, moji zlatí, konec, kterému říkáme katastrofa. A je možné, že se dostaví, až půjdete z divadla, stav zvaný katarze, očištění, jak jistě znáte od Aristotela. Smutná čistota. A k tomu možná i intelektuální rozkoš, jak je to dobře napsáno a divadelně realizováno."
Toto je ve velmi zúženém zaostření pohled na osobnost, která je na poli dramatické výchovy a dětského divadla známa od začátku 70. let.
Ráda bych připojila fotografii, neboť jen pozorovat Zdenu Joskovou v akci je strašně zajímavé. Ale nerada se fotí. Diktafon přikazuje vypnout. Zdůvodňuje to tím, že vědomí jakékoli zvěčňovací techniky v ní prohlubuje trému. A opravdu, tato suverénně působící dáma vyzbrojená velkými znalostmi a léty praxe, před vstupem do učebny trému mívá...

ZUZANA JIRSOVÁ

(Tvořivá dramatika 2001/1)
Převzato: http://www.drama.cz/aktuality/zdena_joskova.html