Texty: AS 2001, č. 2, s. 37, Jana Štefánková.

Naposled v Teplicích.

Když jsem přijela poprvé před pěti lety na regionální kolo severočeských recitátorů do Teplic, byla jsem příjemně překvapena. Poprvé jsem se setkala s paní Miroslavou Dvořáčkovou, vedoucí oddělení kultury referátu regionálního rozvoje Okresního úřadu v Teplicích. To jsem ještě nevěděla o jejích recitačních zkušenostech, ze kterých pramení náklonnost k uměleckému přednesu dodnes. Vědoma si důležitosti prostoru pro recitátory, zvolila příjemné prostředí sálu v lázeňském domě Beethoven. Málokteré regionální kolo probíhá v tak příjemné atmosféře jako v Teplicích. Rušením okresních úřadů končí také zde regionální kolo a stěhuje se do Kulturního střediska Albis v Ústí nad Labem.
Novým uspořádáním krajů byla poznamenána i letošní přehlídka v Teplicích. Recitátoři z Liberce a okolí využili nabídky nového pořadatele regionálního kola, Domu dětí a mládeže Větrník v Liberci. A tak se v lázeňském domu Beethoven sešlo jen 20 recitátorů. I tak bylo co poslouchat. Recitátoři vybírali texty převážně z klasické literatury české i světové. Od stále oblíbeného J. Préverta jsme slyšeli Velké prádlo, Ulice de Seine, Ta láska a Výjev ze života antilop. Byl opět nejvíce zastoupeným autorem. Z českých básníků potěšil Fráňa Šrámek, Jaroslav Seifert, Václav Hrabě, Jiří Kolář a Ludvík Aškenazy. Písňové texty Vladimíra Vysockého přinesly i letos recitátorům nemalé problémy. Dvě recitátorky si popletly žánr a připravily si pro svá vystoupení divadelní monolog. Při rozborovém semináři vyšlo najevo jak mnoho recitátorů připravuje texty bez odborné rady. Z toho pak pramení elementární nedostatky ve frázování české věty, nebo nerespektování básnické formy, která interpretovi může napovědět mnoho o obsahu textu. Všem těmto problémům byl věnován rozborový seminář. Lektorka Jana Urbanová nabídla postupujícím recitátorům odborné konzultace, ve kterých by měli možnost dále na svých textech pracovat.
K lepším interpretům na přehlídce patřil Pavel Vlček. Pro svá vystoupení zvolil dva české básníky s velmi odlišnou poetikou. Zejména v Kainarově básni Laciné věci využil svého příjemně znělého hlasu. Méně již zněl v Seifertově básni Věneček z myrty když dostatečně nevyužil melodie veršů. Anežka Poljaková není v uměleckém přednesu nováčkem. I ona si vybrala pro své vystoupení z textů J. Seiferta, a to úryvek z Písně o Viktorce, vedle básně Petra Suka Podzim v Litoměřicích, věnované památce K.H. Máchy. Po zklidnění obou interpretací může dosáhnout velice slušného recitačního výkonu. Pavla Strnadová prokázala svůj vypravěčský talent v povídce Ludvíka Aškenazyho Manželství. Ve Velkém prádle J. Préverta v překladu K. Sýse by měla ještě vědoměji členit velkou textovou plochu. Miroslava Pavlisová si dala nelehký úkol v básni Egona Bondyho s názvem 10. 1. 1975. Také ona by měla dotáhnout v práci s pauzou členění textu. Soňa Herčíková ve Fulghumově textu Možná, možná ne ukázala svůj smysl pro humor a schopnost sdělit různé významové roviny. V Prévertově básni Ta láska je třeba ještě zpřesnit využití básníkovy nabídky ve formě. Největším zážitkem regionálního kola v Teplicích byly obě interpretace Anny Šafránkové. V Královně lesa Jiřího Koláře byla jasně promyšlená koncepce přesně vedená k pointě. V textu G. Apollinaira Cestovatel dokázala vytvářet obrazy životních proměn a zážitků.
Anna Šafránková se ještě představila jako zpěvačka. Den plný poezie otevřela pěti písněmi Bohuslava Martinů za klavírního doprovodu. V přestávce pro recitátory vystoupila paní Irena Víznerová s monologem Voda a mýdlo Aldo Nikolaje, za který získala ocenění v soutěži monologů severočeského kraje.
Obě vystoupení byla nejen příjemným osvěžením celého dne, ale jistě i kulturním zážitkem.
Jana Štefánková