Texty: PROVAZNÍK, Jaroslav a HULÁK, Jakub: Recitace - Uherské Hradiště. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

RECITACE – UHERSKÉ HRADIŠTĚ
Krajská přehlídka dětských recitátorů Zlínského kraje proběhla tradičně v Uherském Hradišti v příjemném prostředí Reduty, v prostorách bývalé jezuitské koleje, v níž má dnes některé učebny i Základní umělecká škola. Martina Dörrová z uherskohradišťského Domu dětí a mládeže zorganizovala přehlídku tak, aby se mohla odehrát v jednom dni (22. dubna), a to simultánně ve dvou různých prostorách se dvěma oddělenými porotami - jedna sledovala přednesy 2. a 4. kategorie, druhá přednesy 1. a 3. kategorie.
Lektorský sbor se shodl na tom, že úroveň recitátorů v nejmladší, první kategorii byla nadstandardní, což se projevilo v tom, že čestnými uznáními byli z deseti zúčastněných oceněni hned čtyři přednašeči. Objevily se tu, jak je to v této kategorii časté, také tzv. kolovrátky (mechanické přízvukování a odříkávání textu pod tlakem metra) nebo tu a tam i jiné elementární nedostatky (malá míra kontaktu s posluchači, školácké otázky, neadekvátní čtení čárek, nepřirozená deformace hlasu, popisně ilustrativní protahování slabik - „vééélký“, „plllný“ apod.), ale zdaleka ne v takové míře, jak je to mnohde v krajských kolech u nejmladších recitátorů běžné. Oceněni byli Petr Polách se svou živou recitací Čechurova Maxipsa Fíka, Vladislav Chmelař, který na svůj věk dokázal výborně zvládnout střídání prózy a veršů v Pohádce o pěti prstech Tomáše Janovice v překladu Jiřího Žáčka, Jana Šrámková, která přesvědčivě předala humor Jiřího Havla v textu Hledá se středa, a Šimon Kocáb s Hurníkovým příběhem o mravenci.
Třetí kategorie byla co do celkové úrovně bohužel slabší. Dramaturgii bylo možné většinou pochválit, až na výjimky se tu nevyskytovaly žádné problematické nebo dokonce nevkusné texty, zato až příliš často jsme se tu setkávali s mechanickým frázováním podle čárek, nebo dokonce násilným sekáním vět s neobratně řešenými přesahy ve verších, s nečeskými přízvuky mimo slabičnou předložku a dalšími nešvary nebo neobratnostmi. Z jedenácti přednašečů této kategorie byly postupem na celostátní přehlídku oceněny Šárka Lukešová z Uherského Brodu a Michaela Petřeková z Rožnova pod Radhoštěm. Šárka Lukešová zaujala především přednesem Mikulášových Vánoc ze známých příběhů Reného Goscinnyho, v nichž dokázala zpracovat klučičí humor po svém a neefektně a přirozeně ho interpretovat. Macourkova Rosnička byla v jejím podání podobně příjemná, avšak její Rosnička nebyla tak výrazná jako Mikuláš. Michaela Petřeková je dobrá vypravěčka. Díky tomu se jí podařilo zprostředkovat přehledně a citlivě Hokusajův příběh ve Skácelově Uspávance s Hokusajem. Někdy se jí ale stává, že smazává verše a mizí jí veršový rytmus. Jako kultivovaná přednašečka si dokáže vystavět celek, což prokázala i na nepříliš podnětném druhém textu (Bezhlavá pohádka Josefa Skupy). Čestné uznání udělila porota 3. kategorie Václavu Martincovi, který se zjevnou chutí recitoval úryvek Jak se z nás stali zajíci od Marie Kšajtové, i když byl jeho přednes poznamenán „šumlováním“ a také nedůsledně promyšleným členěním.
Porota 1. a 3. kategorie pracovala ve složení: Olga Pernická, Marta Reissnerová a Jaroslav Provazník.
U recitátorů druhé kategorie převažoval přehnaně pečlivý, strojený až artistní projev plný nepřirozených zpěvavých intonací, který spolehlivě přebil veškerou lehkost a humor. Jednou z mála recitátorek, která ve svém vystoupení projevila potěšení z textu a nezastřela svůj přirozený projev vnějškovými prostředky, byla Michaela Kristková z Valašského Meziříčí s básní Josefa Bruknera Námluvy. Přesto i v jejím projevu mírně převážily problémy: zbytečné „vyrábění“ přímých řečí, stereotypní odříkávání refrénu, občas i dětsky naivní intonace či nadbytečná gesta. Druhou recitátorkou doporučenou k postupu na celostátní přehlídku byla Markéta Ovečková z Kroměříže, která zaujala svým příjemně kontaktním, mírně „éterickým“ projevem v interpretaci prózy Lilly Eisenschimlové Co svět neviděl. Je škoda, že nelogickými pauzami a prvoplánovým ilustrováním přispěla k poměrně banálnímu vyznění textu. Čestným uznáním byli oceněni Ondřej Hradil s technicky výborně zvládnutým, ale z kontextu vytrženým úryvkem z Exupéryho Malého prince a Eliška Kubišová za introvertní, ale příjemně přirozený projev v próze Jana Rysky O tom, jak si Anička vedla pořád svou.
Ve čtvrté kategorii byla i přes řadu nepříliš kvalitních textů celková úroveň vyšší, scházely zde ale přesvědčivé „špičky“. Postup na celostátní přehlídku tak paradoxně obhájila pouze jediná recitátorka, Vendula Komárková z Kunovic. Dokázala přirozeně, s potěšením a s vtipem přednést text Petra Nikla Pohádka o X, a především pak pásmo jazykových anekdot Zkáza fi lharmonického orchestru, kterou zřejmě podle chuti uvádí pod vybranými pseudonymy fi gurujícími v knize Žorealismus a jiné deviace (Bari de Mignon, J. Ž. H. Furé apod.). Čestná uznání obdrželi Barbora Úlehlová z CZŠ Kroměříž za technicky přesné a přehledné vyprávění v „monologických“ textech Sestra Jiřího Suchého a Hrdý Budžes Ireny Douskové, Kateřina Vejrostová z Gymnázia v Holešově především za sdělení tématu svého druhého textu Monolog šroubu ve dřevě Naděždy Slunské, Viktor Kovařík z Uherského Brodu za přirozený projev v próze Oscar a růžová paní Erica-Emmanuela Schmitta a básni Rampouchy v oknech Jaroslava Seiferta a Tereza Preiningerová za dobré technické zvládnutí a poutavé vyprávění ve svém prvním textu Cvendolín od Hermíny Frankové.
Recitátory 2. a 4. kategorie hodnotili: Jana Křenková, Jiří Pelán a Jakub Hulák.
Jaroslav Provazník a Jakub Hulák