Texty: AS 2001, č. 2, s. 30, Martin Rumler.

I. ročník regionální přehlídky mladého divadla JID 20 - 01 v Jihlavě

Nová přehlídka se uskutečnila 24. a 25. března v jihlavském Divadle Na Kopečku a nabídla šest představení inscenací studentských či mladých souborů z nově vzniklého kraje. Jednotlivá představení posuzoval lektorský sbor ve složení Petr Christov, Hana Červinková a Michael Junášek.
Setkání nepřineslo nějaké zásadní převratné inscenační výboje. Dominovala na něm spíše solidní práce a snaha souborů dát představením co nejvíce ze svých možností. Potěšujícím zjištěním jistě bylo, že řada mladých divadelníků přistupuje k dramatické látce s vlastním názorem, který se, tu úspěšně, tu méně, snaží přenést na scénu.
Soubor Divadýlko pracující při SOU služeb v Jihlavě přinesl úpravu Čapkova Ze života hmyzu v režii Miloslavy Andělové. Inscenace zaujala skvělými kostýmy, které jsou výsledkem práce členek souboru. Samotná inscenace nepřinesla nastolení tolik žádoucích vztahů k tématu, situaci nebo jiným dramatickým postavám. Výsledkem byla vizuální přehlídka bez jasného dramaturgického a režijního svorníku.
Autorskou dramatikou se představil soubor Okluzní fronta z Chotěboře. Inscenaci Zatracení na základě vlastní předlohy režijně připravila Lucie Mašová a stihla si zahrát i hlavní roli. Inscenace se zřejmě má vyjadřovat k sváru dobra a zla v nás. Inscenačně velmi efektní představení (mystické scény pouze s hudbou a ohněm) nedokázalo jasně vyjádřit některým ze scénických prostředků jasnou myšlenku a vztah inscenátorů k ní. Spíše než o hotový tvar šlo o cvičné představení, které nese příslib do budoucna. I tady, jako u velké části účinkujících souborů, je největším nedostatkem nejasnost a vůbec absence dramaturgie, což je jev, který trápí amatérské divadlo.
Třetím učastníkem přehlídky byl divadelní soubor Ampulka Třebíč, který uvedl pohádku Vlastimila Pešky Dlouhý, Široký a Bystrozraký v režii Jany Hnízdilové. „Škatulkové“ provedení bylo vlastně jen pouhou ilustrací textu. Těžko říci jak představení funguje u cílového diváka, protože ve festivalovém hledišti se usadili poněkud starší diváci. Výsledkem byl pocit, že „vidíme pohádku“. Nic víc a nic méně.
Sobotní program uzavřela Činoherní skupina Gymnázia z Ledče nad Sázavou. Úprava Goethova Fausta, inscenovaná pod názvem Ďáblova krása, patřila k vrcholům divadelního setkání. Vyzrálá a funkční úprava, která rezignovala na verš, byla dílem Lukáše Kobrleho, jenž hru i režíroval a ztvárnil postavu Mefistofela. Na jevišti byla zřejmá cesta k tématu a vykreslení vztahů k němu. Zaujala herecká kázeň a podřízení cíli inscenace, prostě protagonisté věděli, kam a proč jdou. Minusem bylo využívání efektů pro efekty, pyrotechnické kousky neměly zřejmý vztah k dění na jevišti a jejich odstranění by výslednému tvaru spíše pomohlo. Stejně i frázování a dělení inscenace na jednotlivé obrazy pomocí neustálého vytahování opony bylo nešikovné a funkčnějším prostředkem by tu bylo třeba světlo.
Jak vysoko sobota končila, tak vysoko festivalová neděle začala. Divadelní soubor Spoušť z jihlavského gymnázia, které přehlídku pořádá, inscenoval starozákonní motivy pod názvem Biblický příběh o konci lidství v režii autorky textu Ivany Fexové. Biblické příběhy posloužily k vyjádření etických otázek dneška. Od počátku až do konce byl jasně patrný záměr inscenátorů, jejich postoj k tématu, a vše na jevišti tomu bylo podřízeno. Výsledkem byl syntetický tvar, který umně spojoval obraz, zvuk a pohyb v kompaktní celek, takže jednota kostýmní, hudební, pohybové, gestické a slovní složky s ústředním tématem je nezpochybnitelným kladem inscenace. Působivě a naléhavě, s citem pro temporytmus funguje klavírní improvizace Evy Rychnovské, podobný účinek má jednoduchá scéna, která využívá hlavně náznak a symbol. O to víc mrzí nedostatky scénického díla, které nejdou zcela s duchem inscenace. To platí hlavně o sborových výstupech chóru, kterým rytmus schází a výsledný dojem je poněkud zploštělý. Bez zřejmého vztahu k tématu a účelu je použití masek na scéně.
Posledním představením přehlídky byla inscenace Štěňata, hra se zpěvy, volně upravena podle A.C. Pugeta, kterou s jihlavským souborem Na Kop Tyjátr připravil režisér Miloš Stránský. Diváci se stali svědky poněkud televizně plochého tvaru, který jakoby podléhal herecké rutině a stereotypu. Ta unavovala a ubírala představení na svižnosti. Problematický je samotný výběr textu, který lze kvalitativně přirovnat k scénáři telenovely. Otázkou pak je, nakolik může taková inscenace oslovit diváka. Protagonisté dělají touto inscenaci především radost sami sobě.
I. ročník přehlídky JID 20 - 01 přinesl asi tento poznatek: V dramaturgické práci s textem jsou velké rezervy a nejvíce absentuje budování situací a vztahů v řadě inscenací, ať už jde o vztah mezi dramatickými osobami, k situaci či tématu hry. Přesto přehlídka naznačila potenciál mladého divadla. Pobídkou k cestě s a za divadlem mohou být i ocenění, která nakonec porota udělila. Za ženský herecký výkon se ho dočkala Zuzana Krajíčková za ztvárnění role Olivie v představení Ďáblova krása Činoherní skupiny Ledeč nad Sázavou. Do stejné „stáje“ mířilo i ocenění za mužský herecký výkon, který v roli Jindřicha podal Filip Ženíšek. Cenu za celkový přínos ledečské inscenaci získal úpravce, režisér a představitel Mefistofela Lukáš Kobrle.
Porota žádnou inscenaci nenominovala, ale rozhodla se doporučit do výběru k účasti na národní přehlídce mladého divadla Šrámkův Písek inscenaci divadelního souboru Spoušť Jihlava Biblický příběh o konci lidství autorky a režisérky Ivany Fexové.
Martin Rumler