Texty: RICHTER, Luděk: PODĚS 2010 - OLOMOUC - V zrcadle. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

TRUHLÍCI, ZUŠ Prostějov: Narozeniny Marie-Hedviky - režie Hana Kotyzová
Dobrý režisér dokáže pro své herce najít takovou předlohu a takový inscenační klíč i herecký styl, aby výsledek vypadal, jako by to lépe ani nešlo, a herci jako geniální, i kdyby neuměli dohromady nic.
Hana Kotyzová je výborný režisér. Pro svých třináct dvanáctiletých holčiček a jednoho kluka vybrala jednu z epizod Mikulášových patálií, chlapečka nechala odříkat úvod, nesměle postávat stranou na holčičí party a nakonec odříkat závěr, holčičky pak v kratičkých střípcích přesných „vychytávek“ nechala brebentit, obdivovat tu či onu panenku a tahat se o ní či o roli ve hře na Šípkovou Růženku.
Dívám se a kladu si otázku, zda ona až deklamativní statičnost hocha a lehké přehrávání velkých gest dívek jsou projevem herecké nedostatečnosti a neautentičnosti (k čemuž mě znovu přiklání závěrečná chlapcova deklamace) nebo stylem vystihujícím situační stísněnost Mikuláše a holčičí rádoby high society oslavy dětských narozenin. Nevím to doteď, i když chci věřit, že platí spíše to, co píšu výše.
V každém případě rezervou je všeobecné, téměř neindividualizované pojetí skupiny dívek, a především to, že celek zůstává jen v rovině pouhého žánrového obrázku, převyprávění veselé příhody - a to, co nabízí už autor, když v závěrečném Mikolášově vypravování konstatuje „a pak jsem se rozbrečel“, zůstává nenaplněno: je tu krásně vykresleno „holčičení“, jež je pro „pořádného“ kluka nepochopitelné, ale ne už tématicky silný emotivní zmatek a stress, který z toho pro něj vyplyne. A to lze od dvanáctiletých dětí (na jevišti, kupodivu, působí mladší) žádat. Zkušená vedoucí si ale jistě s lecčíms ještě poradí.
Buď jak buď není pochyb, že jde o pěknou miniinscenaci, která všechny pobaví a přivede k úvahám, zda se krajská porota nezbláznila, když ji poslala jen do širšího výběru celostátní Dětské scény v Trutnově 2010. Což tímto činí.