Texty: Břetislav Bartoš, malíř - legionář, autor Jiří Klučka. In: Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 1993, č. 2.

Břetislav Bartoš
malíř – legionář

Břetislav Bartoš se narodil 7. května 1893 ve Frenštátě pod Radhoštěm v rodině malíře pokojů s výtvarnými ambicemi (po otci ducha, po matce duši – napsal F. Horečka). Zájem o kreslení a malování podporovaný ve škole i doma a příznivá atmosféra duchovního klimatu Valašska přivedly v roce 1909 šestnáctiletého Bartoše na Akademii výtvarných umění v Praze (prof. V. Bukovac, H. Schwaiger, M. Pirner). Období školních let vyplňují vedle portrétů (Rodiče, 1912) a krajiny Beskyd (Tichavská hůrka, 1913) figurální scenérie s motivy života na Valašsku převážně laděné v romanticky národopisném koloritu (Valašská koleda). Řada z nich byla vydána v reprodukcích na pohlednicích a zakonzervovala tak zejména v místě pohled na Bartošovu tvorbu právě v této poloze.
V roce 1914 absolvuje, doma ve Frenštátě p.R. spoluzakládá Kolibu, obec umělecké tvorby na Moravě, účastní se její první výstavy, kterou provází almanach Čin a slovo, vyznání výtvarníkovo a literátovo. Po vypuknutí I. světové války je povolán do rakousko-uherské armády, z bojiště na italské frontě v roce 1915 přeběhl do italského zajetí. V roce 1916 účastní se založení Československého dobrovolnické sboru v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere u Neapole. Vedle známého rozměrného obrazu Za svobodu (1917), symbolu boje za československou státnost, maluje portréty a žánrové akvarely ze zajateckého prostředí (i ty jsou později vydávány jako pohlednice). Malba Zraněné Srbsko je v této expozici poprvé veřejně prezentována. Po založení Československých legií v Itálii v roce 1918 stává se jejich příslušníkem, ve stejném roce se vrací domů, do roku 1920 je činný ve vojenské službě a pracuje v Památníku odboje v Praze. Věnuje se výlučně malířské tvorbě. K dosavadnímu okruhu Bartošova zájmu o krajinu (V květu, 1922, Mandele, 1922) a portrét či figurální kompozici (Malířka M. P. K., 1919, Portrét Ferdiše Duši, Autoportrét, Já a moje žena, 1921) přistupuje tematika národnostní (Slezsko, 1919) a především sociální (Černá země, 1920, Vítkovice, 1921 a rozměrná Revoluce, 1924). V této poloze bývá vřazován do kontextu českého sociálního umění dvacátých let jako jeho výrazný představitel.
Účastní se řady výstav – Náš odboj (Praha, 1919), Koliba (Brno, 1919, 1920 a 1921), Škola a umění (Frenštát p. R., 1920), Umělecká výstava ve Frenštátě p.R. (1924), výstava v Mánesu (Praha, 1925).
V roce 1921 se žení s Helenou Tučnou, v roce 1925, již s příznaky vážného onemocnění, se stěhuje do obce Mokropsy u Prahy. V tomto období maluje idylické figurální kompozice plné harmonické vyrovnanosti (Bača a jeho milá, Návrat z pole, 1925).
28. června 1926 umírá.
Z posmrtných souborných výstav uveďme např. výstavu v Obecním domě v Praze (1931) spolu se sochami F. Úprky, v Domě umění v Ostravě (1956) spolu se sochami V. Sapíka a výstavy ve Frenštátě pod Radhoštěm v letech 1946, 1956, 1968 s názvem Za svobodu, 1973 a 1993.
Tvorbě Břetislava Bartoše byla věnována řada novinových a časopiseckých článků a katalogových studií, z knižně publikovaných prací uveďme studie jeho generačních druhů z Koliby F. Horečky Břetislav Bartoš malíř národní tradice (Moravský legionář, Brno 1928) a F. Tučného Břetislav Bartoš, malíř svého národa (K. V. U. Aleš, Brno 1935), poválečnou monografií M. Krajného Břetislav Bartoš (Profil, Ostrava 1983) a studií P. Holého Řeč symbolů a malíř Břetislav Bartoš (MaVS ve Frenštátě p.R. a Chagall v Ostravě, 2002).

Jiří Klučka, Břetislav Bartoš. In: Hlasy muzea a archivu ve Frenštátě pod Radhoštěm, 2/1993.
Pro potřeby Databáze ČAD zaslala Mgr. Alena Figarová, vedoucí muzea ve Frenštátě pod Rahodštěm 4. 1. 2011