Texty: Divadelní pouť českého loutkáře pana ing. Františka Čečila - *4. 5. 1922 10.6 2010

Divadelní pouť českého loutkáře pana ing. Františka Čečila
*4. 5. 1922 10.6 2010

10. června 2010 se zastavilo srdce plzeňského loutkáře pana ing. Františka Čečila. Kdo jej
znal, věděl, že jeho srdce bilo vždy pro loutkové divadlo a to až do jeho 88 let.
Cestu k loutkovému divadlu mu ukázal jeho prastrýc učitel Hrabák, který hrál dětem pětadvacítkami loutkami ve vlastnoručně zhotoveném divadle. Když mu bylo sedm let, dostal své první divadlo, ale hrát si s ním mohl jen o Vánocích. Velkým zklamáním pro něho bylo, když rodiče divadlo prodali. K loutkovému divadlu se vrací až v dospělosti po návratu z Německa, kde byl totálně nasazen. Skrýval se se svou ženou v Jarově. Zde i v těchto těžkých dobách hrál na sýpce loutkové divadlo dětem. Další zastávkou na loutkářské pouti byly Pňovany, kde hrál s rodinným divadlem v místním Sokole. Jako železničář se často stěhoval, a s ním se stěhovalo i nadšení pro loutkové divadlo. V roce 1946 zakládá loutkářský soubor v Třemošné. V třemošenském divadle působil celých 30 let. Rád vzpomínal na tamnější loutkáře, na jejich velkou obětavost, schopnost hrát třeba o půlnoci…
Tyto vlastnosti si přinesl sebou do Plzně i pan F. Čečil, a je pravda, že jich bylo v obou souborech, ve kterých potom působil-ve Špalíčku (od roku 1974) a V Boudě (od roku 1992)- opravdu třeba.
Za 64 let u loutkového divadla vytvořil víc než tři stovky marionet a maňásků a propůjčil svůj hlas několika stovkám postav: chasníkům, šumařům, dobrotivým králům, kmotříčkům, broučkům a zvířátkům z pohádek. Každou rolí vždy žil od první čtené zkoušky až do posledního představení. Nejvíce jej ale zaujala scénografie. Vytvořil výpravy k desítkám pohádek. Jeho loutky nám jej budou navždy připomínat. Například v pohádkách „Kouzelná galoše“, „Broučci“, „ Adámek mezi broučky“, „Čert a Káča“ a „Kocour v botách“.
Pan ing. F. Čečil byl také zakládajícím členem Skupiny amatérských loutkářů SAL, kde také dlouhodobě působil. Za svou práci pro loutkářství získal mnohá ocenění: Zlatý odznak Josefa Skupy (1973), Zlatý odznak SČDO (1987), cena PhDr. Jindřich Veselého (1999) a Zlatý odznak J. K. Tyla (2004).
Divadlo se mu za jeho obětavost odvděčilo. Nedovolilo mu zestárnout a do poslední chvíle ho nenechalo usednout na lavičku mezi ostatní důchodce. Věnovalo mu stále mladé spolutvůrce, potlesk dětského publika, vděčnost a úctu nás všech, kterým pomohl najít cestu do světa loutkového divadla, jako mu ji kdysi ukázal jeho prastrýc.

Nekrolog pro Databázi zaslal Luděk Richter - 3. 1. 2011