Texty: AS 2001, č. 2, s. 29, Lukáš Votava.

Jarní divadelní festival v Polárce

Od pátku do neděle 30.3 - 1.4. se v prostorách Alternativního divadla pro děti a mládež Polárka, o.p.s, v Brně, odehrála regionální soutěžní přehlídka amatérského divadla pořádaná OS KPU ČR za finanční podpory Fondu dětí a mládeže ČR a města Brna. Porota z osmi zúčastněných souborů vybírala nominace na národní přehlídku mladého a netradičního divadla Šrámkův Písek 2001.
Jako první soutěžící pátečního večera se představila mladá scéna Divadla Husa na Provázku - Studio Dům s inscenací Horké spaní. Představení složené ze čtyř na sobě nezávislých aktových příběhů: Sen; Ona; Tanec života a Panenky, pocházejících z autorské a režijní dílny členů souboru: Jany Černé, Šárky Pavelkové, Barbary Vrbové a Tomáše Pavčíka, navázalo na lyrický styl typický pro předchozí tvorbu Studia Dům, zejména v pracích režisérky Evy Tálské, která v tomto případě vystupovala toliko jako konzultant a vedoucí projektu. Účelově a funkčně vypravená scéna, zajímavá výtvarná složka (masky, kostýmy) i dobrá technická souhra (videoprojekce, světla, zvukový záznam) vytvořily podklad pro solidně provedenou hereckou akci většiny zúčastněných, vystavěnou především na principech pohybového divadla - viz ukázková etuda z Mejercholdovy biomechaniky v posledním příběhu, nebo přesně vystavěné mizanscény inspirované obrazem Edvarda Muncha v příběhu Tanec života. Zásadně slabým bodem představení, jenž měl vliv i na motivaci hereckých výkonů, bylo pointování jednotlivých situací i celku, vnitřní kauzalita věcí, významový rozptyl a tématická nekonkrétnost sdělovaného utápějící se v abstrakcích.
S druhým soutěžním představením vystoupilo pohybové divadlo Facka sídlící dříve v Uherském Hradišti, nyní v Brně. Tragikomická klauniáda Tichá Noc z autorské dílny souboru pod vedením Sergeje Sanži rozehrává beze slov události svátečního večera s překvapivým rozuzlením. Trojice herců s mimořádným pohybovým nadáním dokázala dokonale využít scénický prostor a vyplnit jej vtipnou akcí, včetně nápadité hry s rekvizitou. Dojem z představení zesiluje jednoduchá výprava scény, zajímavá hudba - s výjimkou titulní písně zcela původní - a divácky atraktivní klaunské kostýmování. Problematickým se na některých místech jeví temporytmus a nedůsledná výstavba gagu.
Jako nesoutěžní host festivalu se třetí v pořadí představil divadelní soubor ÚstaF, vítěz loňského ročníku Wolkerova Prostějova v oblasti divadel poezie. Uvedl krátké představení z básní Jiřího Ortena: Čemu se báseň říká... Ve způsobu scénického zpracování poezie výrazně nepřekročil běžnou úroveň studentských divadel tohoto žánru a u některých recitátorů se projevily i značné nedostatky jevištní mluvy.
O důstojné završení prvního festivalového dne se postarala Malá scéna Zlín s náročným titulem populárního rakouského dramatika Thomase Bernharda: Ritter, Denne, Voss v režii Petra Nýdrleho. Během prvních pár minut představení se souboru přesvědčivými hereckými výkony podařilo překonat rozpaky hlediště nad odvážnou dramaturgickou volbou amatérů. Jednoduchá funkční scéna horizontálně rozdělená na dva hrací prostory, vkusné použití klasických hudebních motivů, režie prvořadě soustředěná na práci s hercem, dokonalá technická souhra, nic nechybělo, ani nepřebývalo, vše směřovalo k jedinému cíli - čitelnému a sdělnému představení. Porota v závěrečném hodnocení udělila této inscenaci 2. místo a doporučila ji pro postup na ŠP.
Druhý den přehlídky zahájilo brněnské divadelní studio „V“ s inscenací muzikálové komedie Pravda o stvoření světa. Ocenění zaslouží zejména dramatizace a texty písní z dílny režisérky Jany Glozarové a také původní hudba Leoše Kuby. V inscenační rovině však převládal prvoplánový náznak a popisnost nad invencí a jevištní metaforou. Zatímco první polovina přestavení má rytmus i spád, po přestávce se tempo rozpadá v mnohomluvnosti a často nepodstatných epizodách. Náročnost muzikálového žánru vyžadovala také důslednější přípravu účinkujících po stránce herecké, pěvecké i pohybové.
Divadelní soubor Útulek vystoupil s kolektivní improvizací Dej si brácho sprchu za hudebního doprovodu vedoucího skupiny Josefa Zajíčka. Poněkud zdlouhavé tápání a hledání inspirace v nemotivovaných, byť zajímavých pohybových a mimických kreacích, získávalo své ospravedlnění v bezprostřední radosti z nalezení vtipného východiska situace. Ne všem improvizátorům, střídajícím se zpravidla po dvojicích, však závěrečné rozuzlení vyšlo. V představení byly použity i osvědčené výstupy z minulých improvizačních pořadů souboru, což svědčí o vývoji a vytváření fondu oblíbených scének, použitelných v případě nedostatku momentální inspirace k vyplnění zatím četných hluchých míst.
Závěrem druhého festivalového dne sehrál divadelní soubor Brnkadla vlastní adaptaci novely Michaila Bulgakova Psí srdce. Dramatizace zdařile sledovala dějovou linku předlohy a poměrně přesně vystihla její podstatu, avšak autoři mohli lépe zvážit nadbytečnost některých epizodních postav z hlediska jejich funkčního uplatnění. Samotná jevištní realizace pak postrádala jednotícího činitele a zmařila, zřejmě zásluhou kolektivní režie, několik dobrých nápadů nánosem zásadních nedostatků v jevištní řeči, kontaktu s publikem a temporytmu.
Poslední etapu přehlídky zahájil v neděli ráno Divadelní spolek Prkno z Veverské Bítýšky dioptrickou crazzyetudou Brejle Jiřího Císlera v režii Pavla Vašíčka. Dvojice protagonistů Jarka Rozsypalová a Víťa Jakubec dokázala ve strhujícím tempu na hodinu a čtvrt zaměstnat bránice publika a s naprostou nenuceností sehrát komický příběh osudově si souzeného páru. Předvedli ucelené, vypointované představení, v němž jednoznačně kralovalo rozpohybované herectví na téměř prázdné scéně s minimem pomocných prostředků. Společně s výše zmíněnou inscenací divadla Facka Tichá noc, bylo na prvním místě doporučeno porotou pro národní přehlídku Šrámkův Písek 2001.
Posledním divadelním souborem, který vystoupil v rámci Jarního divadelního festivalu v Polárce, bylo studentské divadlo V Negližé s autorskou inscenací Blanky Fišerové Melancholicky. Poměrně náročný lyricko-dramatický text řeší vztah duševně narušené Esther, zmítající se ve světě iluzí, a její přítelkyně Very, která se ji snaží zapojit zpět do životní reality. Jevištní zpracování této navýsost zajímavé předloze bohužel příliš neposloužilo. Režie zůstala hluboko pod textem a nepřekročila rámec popisnosti, představení postrádalo spád i atmosféru. Hereckým výkonům chyběl dynamický náboj i partnerská souhra. V neposlední řadě negativně zapůsobilo i nedbalé nasvícení scény.
Závěrem nezbývá než popřát zúčastněným souborům mnoho úspěchů a potlesku v další činnosti a nominovaným ono příslovečné „zlomte vaz“ na Šrámkově Písku.
Lukáš Votava