Databáze českého amatérského divadla

Texty: AS 2001, č. 2, s. 23 - 24, Markéta Hoskovcová.

(Ne)stručná zpráva o Stodůleckém Písečku 2001

5. ročník celopražské přehlídky mladého a netradičního divadla se konal 23. – 25. dubna v Klubu Mlejn.
Radost i nemalé starosti organizátorům způsobilo, že na přehlídku bylo přihlášeno 25 inscenací; do programu se jich nakonec podařilo vecpat devatenáct, a po různých přesunech, způsobených nemocemi, operacemi a služebními cestami se nakonec odehrálo 18 představení.
Jen radost organizátorům způsobilo, že opět vzrostl počet diváků tzv. na volnou kasu, (speciálně pak počet těch, kteří zakoupili třídenní permanentky). Zvláště diváci, kteří dojeli ve velmi slušném počtu na sobotní a nedělní první ranní představení, si zaslouží naši úctu a vděk, protože díky jim se nekonaly ony traumatizující ranní přesilovky pro uzívanou porotu a obětavé příbuzné účinkujících.
Co se týče návštěvnosti, měl letos smůlu jen sympatický soubor Vavřinec, jehož DEKAMERON by měl asi v intimnějším prostředí a s podporou spřízněného publika méně rozpačité vyznění. I tak by se však v jejich inscenaci objevil rozpor mezi hravým duchem literární předlohy, a poněkud suchopárným provedením. Inscenaci chyběla lehkost, hravost, komunikativnost a jednoznačné pointy u některých povídek. (Vavřinče, Vavřinče, kdeže doby vtipných zkratek z Příběhu krále Artuše jsou?)
Milé překvapení připravilo Divadlo 655, nováček na této přehlídce. V inscenaci EMA DESTINNOVÁ předvedly účinkující po počátečním „tuhém“ rozjezdu soustředěné herecké výkony s uměřenou mírou patosu a příjemným komunikativním komediantstvím, které odvedlo pozornost od jisté didaktičnost celkového pojetí. Chápu, že inscenace se setkává s velmi příznivým ohlasem, je-li hrána pro školy.
Problematická se porotě jevila koláž z textů J.K. Toolea, R. Brautighana a S. Plathové NEONOVÁ BIBLE ZUŠ Prosek, která působila jako trochu sentimentální recitační pásmo. Zčásti na tom mělo podíl i mládí a životní nezkušenost protagonistů s obsahem přednášených textů. Chyběl skutečný prožitek a spontánnost.
Velmi zajímavý tvar předvedlo Divadlo Padlo v dramatickém pásmu RUKOVĚŤ PROTIVY. Expresívně, až surrealisticky laděné pohybové představení, útočící spíše na podvědomí, sice místy postrádalo pro diváka klíč k pochopení jednotlivých scén, ale i hledání tohoto klíče přinášelo některým divákům zvláštní (prý až magický) zážitek.
Již takřka domácí mlejnská katastrofická Společnost Dr. Krásy z Úpice vystoupila se syntetickou HROU O DOROTĚ. Musím přiznat, že už jsem viděla lepší představení této inscenace, která byť technicky nedokonalejší, byla více nabitá energií, přenášející se do publika. Přehlídková Dorota obsahovala minimum evidentních kiksů (na něž se fanoušci souboru vždy těší), ale byla méně improvizovaná, a obvyklý jiskřivý esprit se změnil ve filozofickou zádumčivost. I tak však zůstalo zachováno základní východisko inscenace: hravost kombinující dva pohledy na Hru o svaté Dorotě – lidově naivistický a avantgardní supermarketový. Krásova Hra je fascinující neuchopitelná směs kýče a krásy, reálna a mystifikace. Jak zaznělo v diskusi, Společnost Dr. Krásy s obrovskou znalostí tématu vytvořila živý městský folklór.
Černý humor minikomedií P.-H. Camiho poskytl příležitost k rozehrání drobných gagů a typových figurek souboru Nedospalí z Prahy. V inscenaci DOMOVNÍK JE NA SCHODIŠTI je třeba ocenit ukázněnost herců (i ve chvílích, kdy předloha spolu s odezvou publika sváděla k přehrávání) a směřování k jednoznačné pointě (což u Camiho zdaleka není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá).
Mládí, nezkušenost a honění mnoha zajíců najednou naopak ublížila frašce BLÁZINEC V PRVNÍM POSCHODÍ souboru Hrobeso. Chyběly právě výše uvedené jednoznačné pointy a jednotná koncepce inscenace. Ale fraška je jedním z nejobtížnějších žánrů a cesta k úspěchu může vést i přes omyly.
Bez účasti pedagogického vedení nastudoval soubor Š.O.K. hru Viktora Dyka KRYSAŘ. Bohužel, i když nelze pochybovat o zaujetí herců pro téma, k divákovi neproniklo takřka nic. Pokud už pomineme absenci dramatické situace (nepochopení autora?) i výtvarna, dalo by se mluvit o prázdné deklamaci, kdyby šlo alespoň o deklamaci. Podcenění základní hlasové techniky a pravidel výslovnosti způsobilo, že i divák ochotný odpustit nedivadelnost pojetí a vnímat alespoň Dykův text, k tomu nedostal šanci. V diskusi sice zazněl ojedinělý divácký názor, že šlo o divadlo poezie, ale toto nebyla poezie, nýbrž nuda, a to se neodpouští.
K absolutní nudě naštěstí letos nedospělo Divadlo v okovech se svou improvizací PATRO. Tento tradiční účastník přehlídky s improvizací válčí již několik let, a to spíše se střídavými neúspěchy. To neznamená, že by ve vystoupeních neměli světlé okamžiky, ale ty se většinou jaksi rozplizly v délce představení. Letos však k úlevě poroty i diváctva soubor představení ukončil, jakmile se dostavila herecká bezradnost. Jakkoli složenou porotu dovede Divadlo v okovech ke stejné úvaze o trapnu jako estetické kategorii a o hranici trapnosti na jevišti. Mám ale vážné podezření, že toto není cílem protagonistů. Že ve skutečnosti upřímně chtějí všechny uvolněně bavit. Doufejme, že se baví alespoň oni. Přesto by mne mrzelo, kdyby své urputné snahy zanechali; vždyť improvizaci se opravdu nedá naučit tak, že se o ní jen přemýšlí. A podstatně bych postrádala jejich performanční diskusní příspěvky.
Jeden z největších diváckých zážitků Stodůleckého Písečku představuje pro mne inscenace TURANDOT podle hry Daniely Fischerové od Divadelního shluku Dovejvrtky. Výtvarný posun z orientálního prostředí do cyberpunku posunul i význam některých situací z textu. Agresivita palácové stráže tak z nadřazenosti okupačních vojsk nabývá charakteru rasistického řádění skinheadských bojůvek.
Celý příběh nadvakrát zrazené feministky Turandot by mohl být také jen halucinací zdrogované účastnice zahajovací párty. Celkovému vyznění inscenace nesmírně prospělo i vhodně zvolené typové obsazení a herecké výkony v hlavních rolích. Vzhledem k tomu, že inscenace postoupila z jiné přehlídky na FEMAD Poděbrady / Divadelní Třebíč, určitě se o ní dočtete víc.
Velmi příjemné dětinsky hravé divadlo přivezli jako obvykle Březovští pulci.
Z jejich GOLEMA, což byla vlastně dámská variace na Tři mušketýry, tryskala čistá radost ze hry, která jako vždy činila z technických nedostatků klady. Na tomhle souboru je sympatické, že jejich cílem není vyhrát, ale hrát si a bavit sebe a své přátele, mezi něž jednou za čas zahrnou i obecenstvo Stodůleckého Písečku.
Trochu více hravosti by bylo naopak prospělo komedii NĚKDO JI RÁD HORKOU divadla Bez názvu. Jednalo se o dámskou variaci na známý film Někdo to rád horké. (Kdyby Březovští pulci nebyli takoví tajnůstkáři, tyhle dvě dámské inscenace by asi nebyly v programu těsně za sebou.) I když celek byl zábavný, paradoxně nejméně zajímavé byly pasáže, které odpovídaly předloze. Zaměnit pohlaví hrdinů (tedy poslat dvě ženy prchající v převleku za muže před mafiánkami do pánské kapely a vyměnit milionáře za milionářku a zpěvačku za zpěváka) byl sice vtip, ale jako zdroj veselí pro celou inscenaci nestačil. Co pak vyloženě škodilo, byly násilně naroubované narážky na české reálie. Inscenaci by nad pouhou repliku filmu povýšilo více míst, kde by herci opustili předlohu a „jen tak si řádili“. Milostná scéna s bačkůrkami v podobě zvířátek, rozjuchaná podoba písně Děti z Pirea – to je cesta, jak s touto inscenací pracovat dál. Uznání však rozhodně zaslouží hudební nastudování inscenace, o to víc, zvíme-li, že např. basistka vzala tento nástroj poprvé do ruky jen kvůli roli.
Ambiciózní a nejpočetněji obsazená inscenace souboru Co?! DDM Praha 7 KNIHA DŽUNGLÍ perfektně splnila svůj dramaticko-výchovný úkol. Tj. nechat i nejmladší dětské herce vystoupit před diváky v malých rolích a v komparsu. Jen by možná více volnosti ke hře, namísto pevné režijní koncepce, pomohlo hercům k větší autentičnosti. K výrazným kladům inscenace patří výtvarné pojetí, které se ubránilo plyšovým ocáskům, tlapičkám a ouškům, a spíše hledalo znaky pro povahové rysy zvířecích figur. Co mě však jednoznačně překvapilo, byla reakce dětského publika ve věku od 4 do cca 12 let. I ty děti, které byly hluboko pod cílovou věkovou hranicí vydržely 75 minut bez přestávky nejen soustředěně vnímat upovídaný text ale, jak jsem zjistila, i rozumět ději a smyslu závěru, který nemá nic společného s obvyklým pohádkovým happyendem. Jestliže umožňuje Kniha džunglí takovýto prožitek divákům, kterým je určena, plní svůj výchovný úkol nadvakrát.
Autor hry OBČAN HMYZ Pavel Jecelín mne varoval, že tato inscenace souboru Homotronní neškvor ze Zruče nad Sázavou je pro děti nevhodná, ale značnou část představení jsem o jeho tvrzení pochybovala. Příběh broučka, který poté co byl odnesen v krabičce od sirek z rodného paloučku a za pomoci kamaráda hledá cestu domů, nesl všechny znaky večerníčku. Roztomilé kostýmy, infantilní herectví, příslušně pitomoučké gagy a klaunské výstupy, veselé písničky. Ovšem jak děj nabíral spád od setkání s mravenčí tajnou policií hledající domnělé UFO, přes opilého mudrce, žraloka, Freddy Kruegera a další až k závěrečné černočerné pointě, bylo jasné, že děti by sice mnoha narážkám nerozuměly, ale jejich rodiče by rozuzlení psychicky těžko nesli. I když uznávám, že na inscenaci je ještě dost práce především po technické stránce, pro mne to bylo nejzábavnější představení přehlídky. Bohužel jsem nemohla vidět představení Divadelní školy Kolín CESTA KOLEM SVĚTA, o kterém někteří diváci tvrdí totéž.
Asi nejprudší diskusi vyvolala inscenace Divadla Promiňte FAUST. V podstatě se bumerangem vrátily všechny pochybnosti okolo loňského vystoupení, ovšem v mnohem vyhraněnější podobě. Závažné a depresívní téma, nejednoznačný a komplikovaný text a mládí protagonistů vyvolaly opět domněnku o režijním zneužití herců, což ovšem oni sami prudce popírali. Myslím, že jeden z hlavních zádrhelů je už v textu – režisér Ladislav Stýblo je autorem hry, do níž vkomponoval i pasáže z Marlowa a Goetha. Ta je ovšem obtížná k pochopení i při pouhém čtení. Skutečná vražda pro sdělení nastane, jestliže se jí zmocní špatní herci, kteří se tak perou s pouhou technikou mluvy, že na pochopení a adekvátní herecký projev jim nezbudou síly. Co je pak platná režijní koncepce, chóry, sborová recitace, barevné světlo, výtečný (žel herecky rovněž nedotažený) nápad s andělem a ďáblem v jedné osobě, masky a jiné vymyšlenosti. Jestliže to, co má vzbuzovat dojetí či odpor, budí u diváka smích či pocity trapna, nejde o to, že má limity ve vnímání divadla, ale že herci hrají špatně. Milý režisére Stýblo, chcete-li úmyslně diváka urazit, dělejte to tak, aby byl uražen, nikoli znuděn. A chcete-li mu něco závažného sdělit, najděte pro své herce prostředky, které nebudou nad jejich síly. Což začít vhodnějším typovým obsazením? (Zkrátka: Tu máš, Stýblo, tu máš, za to, že jsem se tolik těšila! A díky za tu ostrou výměnu názorů - člověk si připadal jak v americké soudní síni. Už si připravuji nějaké pěkné argumenty na příští rok!)
V podstatě odpočinkovým titulem byl autorský kabaret ČULIBRKÁRNA souboru Čulibrk složeného z některých členů ze všech souborů zastřešených pražským DDM Praha 7 – Radar. Sled autorských čísel, tu horších, tu lepších, ba i výborných, skýtá členům souboru možnost vyzkoušet vlastní tvorbu a určitě perfektně funguje v domácím prostředí pro zasvěcené stálé diváky a přátele. Nezasvěcené potěšil i mimo zdi Radaru.
Závěr přehlídky patřil premiéře Divadla Vosto5 VIZUEL. To však nestihlo uvést svůj nejnovější projekt do zveřejnitelného stavu a předvedlo z něj pouze ukázku, která zárověň posloužila jako pozvánka na příští ročník. Předesílám, že už jen touto ukázkou nasadilo Vosto5 na rok 2002 pěkně vysokou laťku.

Výsledky Stodůleckého Písečku 2001
Porota ve složení Vladimír Hulec, Jakub Škorpil a Marek Bečka rozhodla
- nominovat na Šrámkův Písek inscenaci HRA O DOROTĚ Společnosti Dr. Krásy JDO Úpice;
- doporučit k účasti inscenace RUKOVĚŤ PROTIVY Divadla Padlo Praha a OBČAN HMYZ souboru Homotronní neškvor Zruč nad Sázavou.

Dále porota udělila tato čestná uznání:
Divadlu 655 Praha za celistvost inscenačního tvaru v inscenaci Ema Destinnová;
Souboru Bez názvu Praha za hudební nastudování inscenace Někdo ji rád horkou;
Míše Tučné za herecký výkon v titulní roli inscenace TURANDOT Ds Dovejvrtky Praha.
Na základě vlastního pozorování a poznámek porotců zpracovala Markéta Hoskovcová
Máte nějaké další informace k tomuto tématu?
Pokud se s námi chcete o ně podělit, zašlete nám je prosím prostřednictvím následujícího formuláře. Formulář slouží pro zasílání faktografických informací pracovníkům databáze. Prosíme, neposílejte vzkazy určené souborům či jednotlivým osobám, nebudou jim doručeny. Neposkytujeme jiné než zveřejněné kontaktní informace. Pokud chcete kontaktovat jednotlivé soubory či organizace, využijte prosím jejich webové stránky.
Vaše jméno:
Váš e-mail:
Informace:
Obrana proti spamu: do této kolonky napiště slovo 'divadlo':


(c) NIPOS, Databáze českého amatérského divadla.
Kontakt | GDPR - Ochrana osobních údajů | Prohlášení o přístupnosti
Používáním tohoto webu souhlasíte s použitím cookies, které jsou nezbytné pro jeho provoz, analýzu návštěvnosti a pro součásti webu využívajících tyto služby (např. společnostmi Google a Facebook). Cookies můžete zakázat nebo vymazat v nastavení svého prohlížeče.