Texty: MAXA, Miloš: Krajská přehlídka dětských divadelních souborů Třebíč, 13.dubna 2010. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

KRAJSKÁ PŘEHLÍDKA DĚTSKÝCH DIVADELNÍCH
SOUBORŮ, TŘEBÍČ 13.DUBNA 2010
Na krajské přehlídce jsme viděli deset divadelních představení v rychlém sledu v jednom dni. Přehlídka se konala v místním Národním domě. Stálo by za uváženou, zda by se přehlídka neměla konat dva dny, aby byl větší čas na refl exi představeních s vedoucími souborů. Program přehlídky by také mohly obohatit dětské diskusní kluby.
Na přehlídce se bohužel neobjevilo představení, které by lektorský sbor ve složení Jaroslav Dejl, Jakub Hulák a Miloš Maxa poslal přímo na celostátní přehlídku Dětská scéna. Do širšího výběru jsme vybrali inscenaci souboru Pedro ve vedru ze ZUŠ Nové Město na M. – O krtečkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu.
Ušní mázek (ZUŠ Nové Město na M., ved. Kateřina Šteidlová) – Sdygr Appr aneb ustr ustr: Herecky dobře vybavené děti předvedly představení, které vycházelo z předlohy Daniila Charmse. Na jevišti se odehrávaly absurdní situace s dávkou černého humoru. Viděli jsme, jak si postavy na jevišti vzájemně trhaly ruce, kousaly uši, na závěr byla dokonce jedna z nich snědena. Oceňovali jsme herní složku představení, bylo vidět, že si děti hru na jevišti užívají, na druhou stranu jsme však postrádali další plán inscenace. Divák často nerozuměl motivacím a jednání jednotlivých postav. Asi nejvíce nám scházelo hlubší a jasnější sdělení, které by bylo opřené o propracovanější výklad Charmsovy předlohy.
DS Tudy tam (ZUŠ Jihlava, ved. Martin Kolář) – Haló. Haló? HALÓ!!!: Autorská inscenace byla vytvořena ze zafi xovaných improvizací souboru na téma lidská komunikace a telefony. Na jevišti se odehrálo mnoho jednotlivých situací. Soubor divákům představil přehršel inspirativních jevištních nápadů, které jsme jako lektorský sbor oceňovali. Řada těchto situací působila humorně a zároveň nesla i jistá sdělení. Problém byl v tom, že celá kompozice představení nebyla jasně koncipovaná a nefungovala jako jeden celek. Pokud by se soubor více soustředil na dramaturgickou práci a jednotlivé nápady protřídil, mohlo by se pak jednat o ukázku inspirativního autorského divadla.
Bezmasky (ZUŠ Pelhřimov, ved. Jitka Vachková) inscenace – Týden: Pásmo básní a písní Jiřího Weinbergera bylo poskládáno jako jeden týden školáka. Tento princip se však zvláště v druhé půlce stává mechanickým a přestává diváka překvapovat. Jednotlivé dny reprezentovali okostýmovaní herci, kteří recitovali básně na toto téma. Ocenili jsme momenty, které vycházely ze zkušeností dětí, z jejich trápení, která se jim během týdne dějí. Zbytečné nám přišlo použití balónků jako barevného odlišování jednotlivých dnů. Nerozuměli jsme smyslu vložených písní, které děti ne vždy dokázaly interpretovat. Písně bohužel také nezapadaly do dramaturgické koncepce inscenace.
Sluníčka (ZŠ Benešova Třebíč, ved. Zdena Marečková) – Kuřátko a obilí: Tato sedmiminutová „drobnička“ měla základní problém v absenci jevištních situací. Děti texty pouze deklamovaly a svými pohyby je ilustrovaly. Na jevišti nevznikalo vzájemné jednání. Děj tak postrádal napětí a putování Kuřátka nepůsobilo dramaticky. Vedoucím jsme doporučovali hledat v předloze dramatické situace, a ty se pak snažit jednoduchými divadelními prostředky znázorňovat.
ÁČKO I. (ZŠ Týnská Tř., Jaromíra Kratochvílová) – Moudré hlavy z Kocourkova: Soubor hrál příběh o tom, jak Kocourkovští chtějí chovat ryby. Scéně dominoval dlouhý oválný předmět z látky, který nejprve ohraničoval kraj rybníka. Poté se proměnil v úhoře, který Kocourkovským snědl všechny rybí konzervy, které do rybníka naházeli v domnění, že tam budou mít čerstvé ryby. V jistých momentech se souboru podařilo vytvořit na jevišti situace. Inscenaci však scházelo větší rozehrání těchto situací v procesech jednotlivých postav tak, aby více znázornili jejich „natvrdlost“. Nejen proto chyběl inscenaci větší dramatický oblouk.
Kašpárek (ZŠ Husova, Náměšť nad Oslavou, ved. Naděžda Kratochvílová) – Příšery: Pásmo básní ze Šrutovy sbírky Příšery a příšeři recitovali chlapci a dívky z prvního stupně ZŠ. Představení bylo otevřeno vzájemným strašením chlapců a dívek skrze recitaci Šrutových básní, což poměrně dobře fungovalo, děti byly spontánní, recitovaly a jednaly přirozeně. Nicméně asi po první třetině se tento způsob převedení básní do jevištní podoby opouští. Děti začínají texty deklamovat a z jejich bytí na jevišti se vytrácí hra. Celá inscenace pak končí tím, že se děti spojují a jdou strašit diváky. Nicméně k tomuto spojení dívek a chlapců nedochází přirozeným procesem a vývojem jejich vzájemných vztahů, a vše tak bohužel působí poněkud mechanicky.
Pedro ve vedru (ZUŠ Nové Město na M., ved. Tomáš Machek) – O krtečkovi, který chtěl vědět, kdo se mu vykakal na hlavu: Soubor se pokusil zdramatizovat předlohu Wernera Holzwarta. K jevištnímu zpracování zvolil vedoucí souboru Tomáš Machek různorodé divadelní prostředky. Naivně iluzivně malovaná scéna, kudy vylézá krtek, slouží jako paraván. Zpoza něho se objevují plošné loutky – jednotlivá zvířátka, která kakají na krtečka. Zvířecí exkrementy jsou naopak ztvárněny naturalisticky a narozdíl od plošných loutek je animuje holá ruka loutkovodiče. Krtečka hraje herec, který má na sobě kostým –„krtečkovské“ kalhotky doplňuje vojenská helma. Krteček má s sebou ještě jakousi zásobu rekvizit, která mu pak slouží na obranu před zvířecími výkaly. Cesta od jednoho zvířátka k dalšímu je udělaná prostřednictvím písně a doprovodu živé kytary. První část představení funguje dobře. Divák je stržen různorodostí divadelních prostředků a některý je fascinován samotným tématem. V druhé části se však princip začne opakovat a inscenace ztrácí poutavost. Problém je zejména v samotné předloze, která není příliš vhodná na dramatizaci, soubor se skrze tuto předlohu snaží vypovídat o jakési zbytečné pouti – pomstě, která nemá smysl a nakonec se stejně vymstí. O tomto však samotná předloha není, proto toto téma z inscenace nejde příliš vystopovat. Nejproblematičtěji pak vyznívá závěr, kdy hlavu krtečka počurá malá holčička. Svět zvířátek se tak přenáší do světa lidí a vše působí vulgárně až nepatřičně. K tomuto pocitu přispívá právě i holá „lidská“ ruka loutkovodiče, která na začátku pleskne exkrement krtkovi na jeho helmu. Dalším problémem je samotná „práce“ s výkaly zvířátek. Krtek je posléze odpaluje pálkou a vše zvládá, není překvapován on, takže není překvapován ani divák. Není také jasné, kde krtek získá ony rekvizity, které mu pomáhají v jeho pomstě. Představení na nás přesto působilo jako nejvíc kompaktní inscenace, která využívá různorodost divadelních prostředku a ve které vznikají situace. V kontextu přehlídky jsme ji proto doporučili do širšího výběru.
ÁČKO II (ZŠ Týnská Tř., ved. Jaromíra Kratochvílová) – Pohádka o Zemičce Zvoničce: Souboru se podařilo divákům srozumitelně sdělit příběh. Zejména jsme oceňovali dobře zvolenou předlohu. Děti v jednotlivých situacích jednaly přirozeně, nicméně by se jednotlivé situace daly více rozehrát tak, aby měl příběh větší napětí a vtip. Závěrečná situace působila nepřehledně a z inscenace se tak vytrácela pointa předlohy.
My jsme žáci 3. B (ZŠ Humpolec) – pásmo veršů Ivana Blatného: Představení souboru ze ZŠ Humpolec se nedalo nazvat divadelní inscenací. Okostýmovaná dívka v roli babičky organizovala jednotlivé recitátory, kteří recitovali básně Ivana Blatného. Jejich jednotlivé vstupy působily poněkud strojeně a jejich projev byl bohužel pouhou deklamací textů.
DS Hobit (Gymnázium Jihlava, ved. Zdeněk Krásenský) – William Shakespeare instant: Inscenace je založená na kompilátu některých situací z her W. Shakespeara – Romea a Julie, Macbetha, Krále Leara, Snu noci Svatojánské. Představení se tak skládalo z jednotlivých částí těchto her, které na sebe nijak nenavazovaly. Nepodařilo se nám „rozluštit“ dramaturgickou koncepci inscenace. Dětští diváci, kteří neznají jednotlivé hry, se v představení neorientovali vůbec. Čtrnáctiletí a patnáctiletí žáci se ve většině případů uchylovali k hereckým šaržím a nedokázali zvládnout náročně herecké úkoly, které byly navíc vytrženy z kontextu jednotlivých her. Představení doprovázela živá hudba.
Miloš Maxa