Texty: Šimkové, opony: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 366-367

VÁCLAV ŠIMEK A JEHO ROD

Faun a Múza v bájné krajině na břehu jezera. Opona neznámého autora pro loutkáře Václava Šimka.

Kam sahají kořeny loutkářské rodiny Šimků, je těžké určit, ale asi hluboko do druhé poloviny 18. století. V roce 1822 prohlašoval loutkář František Šimek (nar. asi 1790) z Proseče na Chrudimsku v žádosti o loutkářskou licenci, že „pochází již ze čtvrtého kolena malých komediantů, živících se dřevěnými figurami“. V archivních materiálech se vyskytují i další jména loutkářů Šimků, z Chrudimska i Pardubicka, kteří hráli v 19. století loutkové divadlo. Václav Šimek z Košumberka u Skutče na Rychnovsku, syn Jana Šimka a bratranec loutkáře Vavřince Šimka ze Studnice u Nasavrk na Chrudimsku, působil v naší zemi i se svou ženou Annou v polovině 19. století. V letech 1859 a 1869 dostal podle archivních materiálů povolení k provozování loutkového divadla, a také kolotoče, jak mezi loutkáři bývalo někdy zvykem. Jak dokazují loutky z jeho fundusu a krásná romanticky laděná opona, patřil k loutkářům, kteří dbali na výtvarnou působivost své scény.

• Rozměry 432 x 230 cm, opona je zachovalá, asi restaurovaná, na nepůvodních tyčích.
• Národní muzeum, divadelní oddělení, výtvarná sbírka, i. č. H6p32/70
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 45
----

Neznámý autor namaloval oponu pro lidového loutkáře Rudolfa Šimka v první polovině 20. století.

RUDOLF ŠIMEK
Rudolf Šimek se narodil v roce 1885 ve Světlé nad Sázavou. Byl vnukem loutkáře Václava Šimka z Košumberka, loutkovým divadlem se živil i jeho otec František (nar. 1879). Se starším bratrem Antonem, později také loutkářem, mu pomáhal již od jedenácti let. Oženil se s vdovou po loutkáři Janečkovi a na jejím velkém loutkovém divadle hrával s loutkami od Suchardy až do doby, kdy v první světové válce bratr Anton padl. Po něm zdědil údajně dvě stě let staré loutky po předcích. Regionem Rudolfa Šimka byly celé Čechy, ale nejraději vystupoval v Podještědí a na Boleslavsku. Z tradičního loutkářského repertoáru hrával s oblibou Fausta a zejména rytířské a loupežnické hry. Za okupace, v době celonárodního oživení zájmu o historii, uváděl hlavně vlastenecké hry, aby tímto repertoárem souzněl se zjitřenými pocity diváků, cítících ohrožení národní identity. Zemřel v roce 1957.

• Olej na plátně
• Muzeum loutkářských kultur Chrudim, inv. č. SC 50
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 262 a n.