Texty: Majznerových rod: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 362-363

ROD MAJZNEROVÝCH

Loutkářská rodina Majznerových (původně Meissnerovi, též Meistnerovi, Maiznerovi) působila téměř 150 let ve východních Čechách a v Podkrkonoší, kde si získala, podobně jako Kopečtí na jihu Čech, mimořádnou oblibu. K jejím nejstarším členům patřili Jan Meissner (nar. asi 1773) a František Meissner (nar. asi 1782), oba z Vrchlabí, kteří putovali s loutkami již koncem 18. století. V první polovině 19. století hráli s loutkami jejich potomci usazení na Novopacku, zejména Josef a František Meissnerovi. Pro historii českého loutkářství mají mimořádný význam jejich opisy starých loutkových her, které patří k nejstarším záznamům her českých loutkářů. Vynikající pověst si v druhé polovině tohoto století získal Vilém Maizner (1846–1906). V jeho loutkářské činnosti pokračovaly společně jeho děti Božena (1872–1958), Bohumil (1874–1948) a Ladislav (1876–1934) Majznerovi. Pokračovatelem v jejich loutkářské činnosti a dovršitelem rodinné
tradice se stal Bohumilův syn Vilém.

Libušina věštba. Olej na plátně, na druhé straně Alegorie umění, signováno „V. Maizner 1934“, rozměry 405 x 234 cm
Oponu s alegorií Umění na jedné straně a s motivem Libušiny věštby na straně druhé vytvořil v roce 1934 pro své kočovné divadlo principál Vilém Majzner.

• Muzeum loutkářských kultur, Chrudim, i. č. SC 1764
> Batěk O.: Vilém Majzner. Čs. loutkář 1962, s. 218
> Dubská, Alice: Dvě století českého loutkářství. Praha, AMU 2004, s. 95 a n.

VILÉM MAJZNER
Narodil se v roce 1905 ve Velkých Hamrech v sále za jevištěm, a tak doslova od narození byl v nejužším styku s loutkovou scénou své rodiny. Od otce se nejen naučil loutkářské řemeslo, ale od svých předků převzal oddanost k vlastnímu povolání a stavovskou hrdost. Na přání otce, který si uvědomoval nutnost dalšího zvyšování úrovně divadla, začal roku 1923 studovat na Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. Po třech letech studii se vrátil k rodinnému podniku a brzy začal ovlivňovat zejména jeho scénografii. O výtvarném cítění Viléma Majznera svědčí alegorická opona, kterou namaloval v roce 1934. Je oboustranná a představuje na jedné straně Alegorii umění, na druhé Libušinu věštbu. V roce 1940 převzal od otce principálské žezlo a společně s manželkou Zdenkou vedl divadlo do roku 1950. Podařilo se mu přežít těžkou dobu okupace a války, ale v poválečných letech, kdy socialistická administrativa všemožně bránila lidovým loutkářům v jejich působení, se rozhodl zanechat kočování s vlastním divadlem. Své loutkářské zkušenosti uplatnil v nově vzniklém profesionálním loutkovém divadle v Liberci, kde jako loutkoherec působil do své smrti v roce 1962.