Texty: Praha, Říše loutek: Jan Novák: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 342-343

PRAHA, Říše loutek

Divadélko V říši loutek působilo v letech 1920 až 1928 v Bubenči, kde hrálo v bývalé školní kapli měšťanské školy ve Sládkově ulici pod vedením sochaře Vojty Suchardy, autora loutek, a malířky Anny Suchardové-Brichové, autorky výpravy a kostýmů.
Uvedením Strakonického dudáka J. K. Tyla zahájil soubor pod pozměněným názvem Říše loutek v roce 1928 svou činnost v nové budově Ústřední městské knihovny.

Říše loutek se stala reprezentativní loutkovou scénou, na přelomu dvacátých a třicátých let minulého
století se o ní psalo jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. Oceňována byla především výtvarná stránka
jejích inscenací, ale i dramaturgie a režie přinesly řadu významných podnětů. Hrálo se převážně marionetami.
Od konce čtyřicátých let se na repertoáru objevovaly stále častěji i maňáskové, později také javajkové inscenace.
Kvalita herecké složky Říše loutek se stala příslovečnou, zejména díky novým podnětům Suchardových pokračovatelů
Bohumíra Koubka a Hany Zezulové. Říše loutek hraje bez přerušení dodnes a je považována za strážce české
marionetářské tradice.

Divácké prostory Říše loutek jsou vytvořeny ve stylu art deco. Zlacený rám jevištního otvoru je obklopen umělým
mramorem, v popředí je decentní rám orchestřiště, pojednaný tmavým intarzovaným dřevem. Stejně je řešena
i předprseň balkonu, zdobená třemi zlacenými reliéfy Vojty Suchardy, znázorňujícími zpěvohru, pohádku a komedii.
Jan Novák

Hlavní opona Říše loutek je dokonalou součástí hlediště. Navrhla a provedla ji členka souboru, dcera principálské dvojice Anna Suchardová ml. Opona je dvoudílná, shrnovací do stran. Vyrobena je z tmavohnědého dyftýnu, ve spodní části je zdobena leptaným ornamentem ve stylu art deco.
Rozměr jednoho dílu je 270 x 265 cm. Opona sloužila do roku 2005, kdy Eva Ovečková a Dana Mašková vytvořily z tmavohnědého dyftýnu repliku. Opona s původním dekorem je uložena v divadelním depozitáři.

ANNA SUCHARDOVÁ-BRICHOVÁ (1883
Blatná – 1944 Praha) byla malířkou a divadelní
výtvarnicí. Studovala na pražské
UMPRUM a u F. Engelmüllera. V roce
1908 se provdala za sochaře Vojtěcha
Suchardu. Pro Říši loutek vytvářela kostýmy
a dekorace, jež svou stylizací překonaly
panující popisný realismus a výrazně
ovlivnily českou loutkářskou scénografii
první poloviny 20. století. Psala hry, příležitostně
režírovala a v divadelním orchestru
hrála na housle. Vydala Album divadelních
krojů (1928) a přednášela divadelníkům
o kostýmování loutek. Pro její malířskou
tvorbu jsou typické malby na skle a snové
olejomalby.

ANNA PODZEMNÁ-SUCHARDOVÁ (1909
Praha – 1996 Praha), dcera Vojtěcha
a Anny Suchardových byla všestrannou
umělkyní, jejíž dílo sahá od oceňovaných
poštovních známek až k monumentálním
realizacím pro architekturu. Studovala
UMPRUM a AVU v Praze (A. Hofbainer,
M. Švabinský). Od dětských let se podílela
na činnosti Říše loutek – nejdříve jako
mluvič a vodič loutek, později především
jako scénograf a propagační grafik (plakáty,
programy). Pro scénu v Městské knihovně
vytvořila oponu a vitráž s motivem
Kašpárka, která byla umístěna nad vchodem
do divadla.

Oponu vytvořil Bohumír Koubek pro inscenaci Don Šajn aneb Zrcadlo zločinné mladosti, kterou v režii Jana Nováka
uvedla Říše loutek v roce 1977. Inscenace byla hrána marionetami na drátech v klasickém kukátku. Děj uváděla
a komentovala trojice živých herců na forbíně. Z toho důvodu byla i forbína a proscénium (včetně opony) výtvarně
řešena v naivistickém stylu celé inscenace.
Za Dona Šajna získala Říše loutek mnohá ocenění a hrála ho celkem čtyřiatřicetkát pro dospělé obecenstvo nejen na domácí scéně
a festivalech, ale i na zájezdech v Německu a ve Francii.

• Opona malovaná na plátně, rozměr
400 x 140 cm, se natáčela na lešenářskou trubku. Byla zničena při povodni v roce 2002.

BOHUMÍR KOUBEK (1931 v Březových
Horách u Příbrami). Absolvoval řezbářskou
speciálku Státní ústřední školy bytového
průmyslu (1949) a užitou plastiku studoval
(1949–1954) u prof. Josefa Wágnera na
pražské UMPRUM. Od roku 1946 je členem
divadla Říše loutek v Praze, v letech
1957–1971 byl jejím uměleckým
vedoucím. Vytvořil pro ni čtyřiatřicet
výprav, ke všem realizoval i loutky, někdy
včetně kostýmů. V Říši loutek se uplatnil
i jako vodič loutek a mluvič – zejména
charakterních a komických rolí – a patří
k jejím kmenovým režisérům.
Spolupracuje také s dalšími pražskými
loutkovými divadly, Jiskrou a Zvonečkem.
Koubkova sochařská tvorba je často
inspirována loutkami.