Texty: AS 2001, č. 2, s. 12 - 13, Jiří Hraše.

Oblastní přehlídka DĚČÍNSKÁ BRÁNA 2001

Obsáhla pět představení, z nich dvě na základě vlastní autorské předlohy. Vlastní tvorba je vždy záslužná, ale vždy také komplikuje náročnost realizace.
Už jméno teplického souboru Divadelní společnost Rohlík ideální šipkař s druhovým označením „venkovské divadlo španělského typu z města“ mělo varovat, leč... „Hra o zrůdnosti zcela jistě vymyšlené“ autora a režiséra Jiřího Zedníka s názvem TADY NĚKDE KONČÍ SRANDA dala příležitost třem interpretům, aby prokázali svoji dobrou technickou průpravu pro herecký výkon v řeči, v pohybu, ve volbě prostředků pro konturování postavy i k vyjádření vzájemných vztahů v akci. Ani předloha, ani výkony však neumožnily publiku jednoznačnou orientaci ve smyslu příběhu: byla to bohapustá (trochu dlouhá) recese, bylo to náročné (akčně zahuštěné) varování? Nejen v představení, ale ani v diskusi analytického semináře soubor nepřispěl k objasnění problému. Hlediště se rozdělilo na unavené seniory a nadšenou omladinu. (Doporučení poroty na přehlídku mladého autorského divadla v Písku.)
Druhý autorský text přehlídky uvedl osvědčený soubor Jirásek z České Lípy s osvědčeným režisérem a tentokrát i původním (více méně) autorem Václavem Klapkou. V jevištním, na půl epickém pásmu jsou převzaty situace z Homérovy Odysseie, naopak zcela autorské jsou situace z našeho života čtyřicátých až devadesátých let uplynulého století, analogicky připojované na osu antického příběhu pod názvem ODYSSEOVA CESTA. Inscenace je náročná technicky a souboru ukládá množství nejrozdílnějších úkolů. Už jen organizace života na jevišti je režijní oříšek, všechno ale stojí a padá s centrálními výkony Mikiho Vika j.h. a Ladislava Klapky j.h. (Odysseus a bohyně Pallas Athéna, ceny za herecké výkony). Výsledek má nejrůznější roviny, často spíše publicistické povahy, a kolísavou kvalitu: střídají se v něm záběry a repliky popisně uchopené či jen zmíněné reality s věcnými až dokumentárně a dramaticky vyhraněnými a zase satiricky vyostřené s estrádně mělkými, nebo výrazně symbolickými. Společensko-politický náboj textu často vázne na povrchu, jevištní tvar se často vzpíná k poetickému obrazu. Tak se vedle sebe objevují např. obraz revoluce, „která požírá vlastní děti“, v symbolickém vyjádření obra Kyklopa, který polyká Odysseovu družinu, scénicky hodný velkého barokního spektáklu a dialog v utečeneckém táboře u Fajáků na úrovni estrádního skeče nikoli mimořádné invence, a naproti tomu sugestivní a plně dramatický výjev stranické prověrky u Lótofágů, uctívačů rudého lótosu. Množství proměn herců do různých úkolů a kolísání mezi mytologií a reálem současnosti položilo mimořádné nároky na koncepci kostýmní výbavy, které úspěšně vyřešila Renata Grolmusová (cena). Inscenace si na přehlídce vydobyla druhé místo (doporučení do Třebíče).
Smůlu měl rumburský soubor Hraničář s náročnou komediální předlohou Jeana Anouilha (z r. 1968), přejmenovanou na NEAPOL A UMŘÍT, v níž členové rodiny vedle svého každodenního všedního života prožívají i svoje životy vysněné, což je znamenitá záminka pro zdvojené a ztrojené role i ke hře na dvojí, reálné a snové scéně. Právě scéna, postavená do větších rozměrů děčínského jeviště, se stala kamenem úrazu a inscenace ztratila svoji původní šťávu. Nejvíce barev ve výkonu zachránila Lenka Srbecká (matka rodiny Elodie-Marie Antoinetta, cena za herecký výkon).
Naopak scénicky nenáročnou předlohou o jedné simultální dvouinteriérové scéně si vybralo Divadlo PoHrobci z České Kamenice v podobě Ayckbournovy frašky KDES TO BYL(A) V NOCI? O to obtížnějším se ukázala volba stylové roviny hereckého projevu v anekdotě, jejíž postavy se stále beznadějněji zamotávají do vlastních výmyslů. Cit pro míru a pravděpodobnost i v nadsázce tu projevil Pavel Vilkus (Frank Foster, cena za herecký výkon).
NAŠE MĚSTEČKO Thortona N.Wildera (z r. 1938) uvedlo Rádobydivadlo Klapý v pohostinské režii Káti Fixové. Autor situuje svoji hru na prázdné jeviště a tam vypravěč („asistent“) demonstruje život dvou rodin i přidružených postav a jejich osudy zasazuje do historie městečka. Inscenace autorovu představu dotahuje odkrytím celého jevištního servisu (od přestaveb scény i přípravy rekvizit po světla a zvuky) zrakům diváků. Hraje se v klubovém prostoru, dva kroky od prvé řady diváků. Jak v hereckých výkonech, tak v technické službě udělal celý soubor pro výsledek představení maximum. Vynikli zvláště představitelé mladého páru Eva Frková a Vojtěch Efler (Emilie a George, herecké ceny), jejichž dueta, hraná divákovi na dosah, vyzněla doslova jímavě, a Pavel Macák (redaktor Webb, herecká cena). Technická připravenost herců a perfektní souhra celého ansámblu zajistily představení jednoznačný úspěch (prvé místo = nominace do Třebíče, ale zároveň i Cena diváka).
Vzorně organizovaná přehlídka proběhla v perfektně fungujícím Městském divadle Děčín ve dnech 23.-25.3.2001.
Jiří Hraše