Texty: AS 2001, č. 1, s. 26 - 28, rozhovor připravila Lenka Lázňovská.

NEZMĚNIL JSEM SE

S Václavem Špiritem o tom, jak funguje amatérský divadelní soubor v Německu

Rodilý Čech, nyní s německým pasem, napsal v českém amatérském divadle nikoliv nevýznamnou kapitolu. Jako někdejší středočeský krajský metodik pro divadlo vedl krajskou konzervatoř, v níž se vzdělávali např. Milan Strotzer, Jarda Kodeš a jeho pozdější žena, Jaroslav Vondruška, Alena Mutínská a další. Ke spolupráci přizval mj. dramaturgyni Jarmilu Černíkovou-Drobnou. Jako dramaturg a režisér v jedné osobě vstoupil přímo do amatérské divadelní tvorby (soubor v Říčanech). Když se někdy před osmnácti lety rozhodl k emigraci, věděl, že mu dvě věci rozhodně budou chybět. Přátelé a amatérské divadlo. O tom, že se někdy vrátí do Hronova, si mohl nechat jenom zdát. A přece se stal zázrak. Díky pádu komunistického režimu začal v Hronově pracovat jako lektor a v loňském roce zahajoval se s svým německým souborem 70. Jiráskův Hronov jako mezinárodní festival. Sám o sobě prohlašuje, že se jeho divadelní názor nezměnil. Snad je jen trochu moudřejší, tj. především skromnější. AS využila příležitosti a zeptala se jej, jak funguje v Německu běžný amatérský divadelní soubor. Toto společné nahlédnutí „do kuchyně“ se zrodilo na loňském Hronově. Václav Špirit nám mimochodem prozradil, že právě kvůli tomuto Hronovu rok nespal. Věděl, že soubor jde takřka z okresního přeboru do mezinárodní soutěže. „Přísahám, že jsem do Hronova jet nechtěl, soubor mě donutil. To ale nebyl strach před kritikou. Jsme na ni zvyklí.“.
Jak se zrodila Vaše spolupráce se souborem Gut&Edel?
Soubor vznikl v 70. letech jako studentské divadlo na Vysoké škole pedagogické v Lörrachu. Ta byla počátkem 80. let zrušena a přestěhovala se do Freiburgu. Absolventi a kantoři většinou v Lörrachu zůstali, neboť zde získali zaměstnání. Z divadelního souboru zbylo jádro asi pěti lidí, na něž se postupně nabalovali další. Tato skupina mě oslovila, když jsem se byl podívat na jejich představení. To jsem byl v Německu asi šest let. Představení se mi líbilo, byť je studovali tři roky bez režiséra. Slíbil jsem, že to zkusím. Mezi tím někteří odešli a zbyli pouze dva. Pochopitelně jsem začal Ionescovými Židlemi. Postupně jsme se rozrůstali a také stárli. Dnes máme 15 - 20 aktivních členů a já pořád hledám hry, abych je všechny mohl zaměstnat. Všichni totiž chtějí hrát.
Soubor má statut registrovaného spolku?
Ano, ale nikoliv Gut&Edel, nýbrž naše střechová organizace kulturní spolek Nichtsdestotrotz, jehož jsme součástí podobně jako dětské a studentské divadlo, jazzový sbor a další. Součástí spolku je rovněž skupina na podporu kultury ve městě , která se stará o sponzoring, tj. o získávání peněz. Těží z toho i náš divadelní festival. Kulturní spolek někdy před 14 lety založilo pět nezaměstnaných učitelek. V Německu totiž mnoho absolventů pedagogických škol těžko hledá zaměstnání. Učitelé jsou např. pod penzí až po několika letech praxe. Ony učitelky na škole dělaly kabaret, a tak je napadlo najít si uplatnění v městské kultuře. Město je podpořilo, řeklo jim dokonce, aby si našly objekt a slíbilo poskytnout peníze na jeho renovaci. Spolek obhospodařuje také kulturní kavárnu s názvem Nosorožec Nelly, kde celý rok běží kulturní program, zejména kabaret. Sídlem spolku je renovovaný starý historický dům.
Spolek má městskou působnost? A kolik má členů?
Působí pouze v našem čtyřicetitisícovém městě. Počet členů odhaduji tak na sto.
Jak je spolek financován?
Dostane zemskou dotaci (spolková země Baden-Würtenberg) a dotaci z městského rozpočtu. Něco málo vydělá zmiňovaná kavárna s kuchyní. Začínala chlebem se sádlem, dnes vaří v poledne vegetariánské jídlo. Za symbolický honorář zde pracují studenti a azylanti. Údržbu dělá civilní služba…
Má spolek nějaké placené zaměstnance?
Má dvě místa, fyzicky jsou to tři lidé, placení z veřejné dotace.
Jaké výhody má Gut&Edel ze sounáležitosti ke kulturnímu spolku?
V účetnictví spolku máme kolonku ve výši 3 - 5 tisíc ročně. Bezplatně nám poskytuje zkušebnu a malinký sálek, kde můžeme hrát. Je to taková nudlička 5 m široká, 10 metrů dlouhá. Tam hrajeme i Barbarskou svatbu. Napresuje se sem maximálně sto diváků. Část vstupného si můžeme nechat. Je však symbolické, jeden lístek stojí 18 DM.
Dotaci můžete použít na cokoliv?
Hradíme z ní prakticky pouze materiál na kostýmy, kulisy apod. Nelze z ní hradit jakékoliv honoráře a ani cestovné na festivaly.
Cestovné hradí pořadatelé festivalů?
Praxe v Německu se nijak neliší od situace v ČR. Pořadatelé jednotlivých festivalů pouze přispívají. Např. v Paderbornu jsme dostali 750 DM, celkové náklady byly 4,5 tis. DM. Výjimkou byla cesta do Hronova, neboť šlo o prestižní zahraniční festival. Svaz německých amatérských divadel nám přispěl z dotace Spolkového ministerstva zahraničí na podporu kontaktů se zahraničním částkou, která prakticky pokryla veškeré náklady na cestu vlakem.
Dokážete odhadnout, co stojí ročně činnost členy souboru?
Řekl bych, že asi padesát marek. Může to být samozřejmě i mnohem víc. Našemu střechovému spolku nemusíme platit členské příspěvky. Dohodli jsme se, že do činnosti vkládáme tolik volného času, že by to bylo nemorální.
Mluvil jste o divadelním festivalu ve městě (AS o něm již dvakrát referovala). Kdo je jeho pořadatelem?
Samozřejmě kulturní spolek s tím, že hlavní odpovědnost neseme my divadelníci. Město je spolupořadatelem, přispívá částkou cca 20 tis. DM a festivalu bezplatně poskytuje sály a prostory. Zbytek peněz musíme společně se spolkem sehnat. Je zřejmé, že na dopravu hrajících souborů také jen přispíváme.
Pojďme nahlédnout do činnosti souboru. Jak často vystupujete?
Ta frekvence je výrazně jiná než na jakou jsem byl zvyklý v Čechách. Po premiéře hrajeme měsíc a půl každý víkend. Odehrajeme asi deset repríz. Potom jsou pauzy, mezi nimi případně účast na festivalech. Když má inscenace úspěch, tak cyklus opakujeme koncem ledna a začátkem února tak šestkrát. Celkově odehrajeme v průměru šestnáct představení jedné inscenace. Barbarská svatba je absolutní výjimkou, neboť ji držíme více než rok. Je to díky tomu, že jsme byli pozváni na festivaly v Drážďanech a Paderbornu a byli vybráni do Hronova na II. Festival Středoevropské sekce AITA/IATA.
Usuzuji z toho, že na rozdíl od většiny českých souborů máte v repertoáru vždy pouze jednu hru...
Ano, premiéru máme každé dva roky. Rok a půl máme na přípravu. Pokud vím, až na výjimky, podobně pracují také jiné německé soubory.
Jaký je časový snímek přípravy inscenace?
Zkoušíme jedenkrát týdně, zhruba od půl osmé do půl jedenácté. Máme minimálně tři víkendová soustředění mimo město v penzionu u jeptišek, což stojí každého člena stovku DM. Vidíte, to bychom vlastně měli také připočítat k tomu, co členové vkládají do činnosti.
Jaké je sociální složení souboru?
Učitelé, sociální pedagogové, a to je vlastně všechno. Nejnižší vzdělání reálka bez maturity. Mezi členy je jedna skororodina - otec a dvě dospělé děti, nemáme ale žádné např. manželské páry. Fakt, že většinu souboru tvoří učitelé, není žádnou výhodou. Šestkrát ročně mají nějaké delší prázdniny, což znamená, že nezkoušíme.
Jak získáváte nové členy?
Zkusili jsme i konkurzy. Jednou přišlo více zájemců, podruhé nikdo. Spíše oslovujeme tedy známé a příznivce. Snažím se, jde-li to, nebrat úplné začátečníky. Zcela se však tomu vyhnout nelze, takže nezbývá než se spolehnout na vlastní hereckou přípravu. Často tři měsíce děláme pouze improvizace.
O výběru hry rozhodujete Vy?
Já přijdu s textem, oni řeknou ano nebo ne. V Říčanech jsem to dělal stejně. Už si připadám trochu vyluhovaný, chtěl bych , aby soubor přišel s nějakými návrhy. Říkají, děláš to dobře, tak v tom pokračuj. Diskuse vznikají při vlastní práci na inscenaci, analyzujeme a diskutujeme dlouho do noci.
Je nějaký podstatný rozdíl v práci německého a českého amatérského divadla?
Myslím, že vždy záleží na tom, jak je soubor vedený, jaké má podmínky k práci, co sám chce. Pak je jedno, zda působí v Čechách, či v Německu. Já žádné podstatné rozdíly nepociťuji. Snad je slovanská duše trochu jiná než germánská, ale to mně v Německu nikdy neřekli. Problém s přijetím svých inscenací jsem neměl.
České amatérské divadlo stále zajímá profesionální divadelníky. Jak je to v Německu?
Nezaměstnaní herci a režiséři jsou angažováni do amatérských souborů. Je to práce jako každá jiná. Nesetkal jsem se však tady s tím, aby v porotách seděli renomovaní režiséři či teatrologové. Jádro porot tvoří dobří školení amatéři, doplnění spíše mladými divadelními vědci a třeba dramaturgem či režisérem místního profesionálního souboru.
Vztah společnosti k divadlu lze v Německu označit za dobrý?
Určitě. Vyprodaná divadla, profesionální soubor v každém větším městě, mnoho amatérských souborů. Jenom v našem městě působí tři. Na každé škole je školní divadlo . Mají celostátní přehlídku v Berlíně. Jinak je výchovná dramatika nepovinným předmětem. Také různé spolky, např. hasiči, hrají divadlo. Ostatně divadlo je v Německu štědře dotované a najdou se i sponzoři. Velký mág Peter Stein na svou jednadvacetihodinovou inscenaci Fausta sehnal tři miliony DM a byť kritika inscenaci rozcupovala, hraje se rok a půl. Vstupenka stojí 400 DM. Samozřejmě je v tom i jistá dávka snobismu. Já bych na to nešel. Soubor mi to chtěl dát k narozeninám.
Děkuji za rozhovor.
připravila Lenka Lázňovská