Texty: Vlastiboř: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 178

VLASTIBOŘ, okres Jablonec nad Nisou

Vlastiboř (za mého mládí jsem také slýchával Lastiboř) žila pod šťastnou divadelní hvězdou. Již na konci 18. století se odtud šířilo novodobé české lidové divadlo do mnoha sousedních obcí. Úžas vzbuzuje Havlovo dílo (též jako Vilém Lastibořský) Narození, Umučení a Vzkříšení o 14000 verších. Kolik talentu, úsilí a odříkání muselo stát nastudování hry a její reprízování!
Co asi přimělo ochotníky s tak bohatou tradicí parafrázovat na svoji oponu Liebscherův slavný obraz, inspirující nejednoho malíře divadelních opon? Proč nevyšli ze své tradice lidových her? Na bočnicích plátna vidíme monumentální Trosky, ze kterých lze pohledem obsáhnout široko daleko krásu Českého ráje. Památný Říp pak připomíná příchod Slovanů. A nad krajinou holubice, přinášející mír a požehnání. V centrální části vítězství husitů nad křižáky, nad nimi apoteóza slovanského lidu, oslavujícího patrně nabytou svobodu; na pozadí pražských Hradčan je pozdravuje a vede symbol vítězství s pochodní v ruce. A k tomu píseň Hej, Slované v notách pro případný sborový zpěv. Kde k tomu všemu hledat klíč? Možná nahoře – ve znaku Československé republiky, k jejímuž zrodu měla ta slavná minulost vést. A to právě v kraji, kde národnostní poměry nebyly ujasněné, kde sociální skutečnost byla tíživá a tvrdá práce umožnila tak tak přežít, a kde se národní uvědomění skrývalo spíše v hlubinách srdce, než v okázalém gestu. Ta Liebscherova parafráze je možná výkřikem nabytého sebevědomí a víry v nezkalenou budoucnost.
A divadelní maska dole se podobá pečeti, která stvrzuje smysl a význam vlastibořské divadelní historie.
František Laurin