Texty: AS 2001, č. 1, s. 24 - 25, Václav Müller.

Divadlo láskou i osudem

Již na brněnském 3. reálném gymnáziu měl František Klaška štěstí. Zahrál si totiž ve scénách Shakespearových řemeslníků postavu Thisbé. Úryvky ze Snu noci svatojánské nastudovala se studenty maminka Jiřího Tomka, dnešního předního herce Městského divadla v Brně. Ten tehdy hrál řemeslníka Klubka.
A to už se stal František členem ochotnického Malého divadla, vedeného zkušeným režisérem Františkem Palčíkem. Psal se rok 1949 a tato scéna připravovala Calderonovo básnické Velké divadlo světa. Na přípravě inscenace se podílel i básník Václav Renč. František tehdy nehrál, jen svítil. Nicméně mu toto mysterium uvízlo v duši, takže se k němu vrátil po 45 letech jako režisér. Komunistům se tato inscenace nelíbila a tak její uvádění po několika reprízách Malému divadlu zakázali.
Osudově zlomovým byl pro Františka Klašku rok 1951. V Malém divadle se připravovala v režii autora tohoto článku inscenace Averčenkovy aktovky Černomorec. V ní měl František hrát postavu tvrdého esesáka. V září toho roku, místo na studia medicíny na fakultě Masarykovy univerzity v Brně, byl přinucen nastoupit do auta StB. Ta si pro Františka přijela na letní tábor a při výsleších předkládala jako důkaz jeho spolupráce s okupanty právě fotografii esesáka z Černomorce. Vůbec jim nevadilo, že v době okupace bylo zatčenému pouhých 14 let. Ale stejně si v komunistických kriminálech a lágrech na Jáchymovsku i jinde pobyl skoro pět a půl roku.
Nicméně již den po svém propuštění jel se souborem tehdejšího RK Univerzitní knihovny v Brně a s jeho inscenací Goldoniho Čtyř hrubiánů na zájezd do Prostějova. A tomuto souboru, za několik let nesoucímu jméno Divadelní studio Josefa Skřivana, byl věrný po celou dobu vrcholné slávy, kdy sbíral pod Palčíkovým i Walletzkého vedením mnohé vavříny a ceny. Z kriminálníka se stal časem inspektor Drobného zboží Jihlava a přední divadelník z lásky a libosti.
Poté, co se Skřivani rozpadli, našel své místo herce i režiséra v dalším brněnském špičkovém souboru, v Dělnickém divadle. A tam i svého třetího režiséra: Pavla Rímského. Na postavu Svatého z Daňkova dramatu Dva na koni jeden na oslu nikdy nezapomene, stejně jako ti, kdož tuto inscenaci viděli na Jiráskově Hronově. Tehdy viděli i Klaškovu režii Jiráskovy Kolébky. Vzpomínám, jak se svou ženou Terezkou šili do Kolébky součásti kostýmů a vyráběli rekvizity. Za svůj dosavadní ochotnický život nastudoval Klaška 97 rolí, hrál v 1.141 představeních a režíroval 19 inscenací.
Ani důchodový věk není práci pro milované divadlo na překážku. Když se nehraje, funkcionaří se v SČDO. Pak přijal nabídku spolupráce s Vlastíkem Peškou v loutkovém divadle RADOST i s jeho ořechovským souborem. Stýskalo se mu po vlastní režii a volba padla na realizaci svého snu: Calderonova Velkého divadla světa.
S hrstkou přátel sdružených v Divadle Svatoboj inscenaci uskutečnil, a ačkoliv jsme neměli vlastní střechu nad hlavou, sehráli jsme ji na zájezdech, v kulturácích i v kostelech. Inspirován seniorskou divadelní tvorbou nastudoval i Krupicovu aktovku Podzim. Křenovický soubor Antonína Vorla pozval Klašku k nastudování inscenace: Černošský Pánbůh a páni Izraelité. V Minulém roce s Ochotnickým spolkem ve Šlapanicích u Brna režíroval známou Longenovu komedii: C. a K. polní maršálek.
Ani jako čerstvý sedmdesátník si nedá pokoj. Slouží v Městském divadle v Brně na recepci i na jevišti. Režisér R. Polák mu svěřil několik epizodních rolí ve své inscenaci Ibsenova Peera Gynta a nejnověji hraje v MdB drobnou roli, opět s Jiřím Tomkem, v inscenaci autora a režiséra Zdeňka Černíka: Libuša.
Františku, ať se Ti daří i v roli SEDMDESÁTNÍKA, ať se Ti daří i v práci pro blázny, které živí Bůh v roli předsedy Oblastního výboru SČDO kterou zastáváš od r. 1998, v porotách, na seminářích, v divadelních dílnách - na jevišti i v životě...
Vašek Müller