Texty: Poniklá: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 158-159

PONIKLÁ, okres Semily

Malovaná opona, toť rodinné stříbro hrdých divadelních spolků, nejcennější klenot papírového a plátěného světa, objekt nejvyšší pýchy
a péče, po duši hladící skvost! Toho si byli velmi dobře vědomi i naši ponikelští divadelní předchůdci, kteří si v minulých letech pořídili
pravděpodobně čtyři různé opony! Nedochovala se však, žel, ani jediná z nich – poslední lehla popelem při požáru sálu roku 1952. Od té
doby u nás tedy žádný luzný výjev nepotěší diváka netrpělivě čekajícího na třetí zvonění…
Není divu, že provizorní fádní jednobarevná sametová opona již nevyhovuje tužbám našeho ansámblu, který s obdivem hledí k vlastní
košaté historii. Proto byla před třemi lety vyhlášena soutěž o nejlepší návrh nové malované opony. A hle – na oslavách 145 let od zrodu
ponikelského ochotničení jsme široké veřejnosti představili vítězný počin.
Téma opony čerpá ze skutečné dějinotvorné události. V bouřném roce 1866 se i přes Poniklou valila část dobyvačného pruského vojska,
které pak uštědřilo v krvavých bitvách u Hradce Králové zdrcující porážku habsburskému mocnářství. Naše ves, jak jest obecně známo, je
lůnem nejryzejších charakterů, nezdolných odvážných horalů. Jedním z nich byl i Tuláček řečený Mladčů, který se onoho osudného dne
rozhodl bít se za vlast a císaře. Sám se hodlal postavit vojsku a střílet na Prušáky z protějšího kopce. Jak však praví historický pramen, bylo
dalšími přihlížejícími střele zabráněno! (Patrně se jednalo o přespolní zvědavce, kteří se báli, že by Prusové za odplatu vypálili i jejich
ves – jinak si nepochopení pro takový velkolepý čin zkrátka neumíme vysvětlit a ponikelským občanům se takové zbabělé chování zdráháme
připsat!). Tuláček tedy nevystřelil a válku v náš prospěch zvrátit nemohl. Místo obdivu, oslavných ód a soch na vysokých piedestalech zbyl
jen posměch, nepochopení a poté i zapomenutí…
Nová opona budiž zásadní satisfakcí zneuznanému hrdinovi! Tuláček se na ní vypne ve své životní chvíli. V kulisách majestátního pohoří
západních Krkonoš a malebné Poniklé roku 1866 svede znovu svůj velký zápas. Tentokráte však na mašírující nepřátelské vojsko i přes
odpor okolostojících náš „ponikelský Achilles“ vystřelí. Obláček dýmu nad jeho puškou nechť připomíná potomstvu jeho rekovný čin!
Díky mistrnému štětci Mariany Paldusové máme zatím oponu rozměru A1. Věříme, že časem z tohoto loutkářského formátu doroste i do
dospělé velikosti. Příležitostí cudně halit jeviště bude mít dost. Jako doplněk domovské scény u nás totiž právě vyrůstá i nové minidivadlo,
neboť místní ochotnice Soňa Fišerová se rozhodla zasvětit polovinu svého rekonstruovaného stavení múzám. Jak vidno, o bojovníky nouzi
nemáme…
Malované opony jsou až dojemně krásným svědectvím toho, jak si naši předci vážili svých Tháliiných chrámů. Budiž nám prominuto, že ve
snaze ctít slavnou tradici si neodpíráme ani jistý nadhled, s nímž putujeme k páté ponikelské malované oponě.

Tomáš Hájek, 2009

Mariana Paldusová: Tuláček bojující, návrh opony pro ponikelské ochotníky, 2009