Texty: BUMERLOVÁ, Jindřiška: Bechyňské jaro 2010. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

BECHYŇSKÉ JARO 2010
26. března 2010 začal XVIII. ročník divadelní přehlídky – Bechyňské jaro.
Také letošní Bechyňské jaro proběhlo v atmosféře, na niž se všichni vždycky už těší, tedy v atmosféře plné pohody, kterou organizátoři, tj. ředitel Kulturního domu v Bechyni Štěpán Ondřich a jeho spolupracovníci, vytvářejí. Kromě divadelních vystoupení, kvůli nimž se přehlídka přece koná, je zajištěn ještě doprovodný program. Organizátoři např. letos o týden „pozdrželi“ kalendářní jaro, aby se děti mohly účastnit vynášení Morany. Pracovnice bechyňské knihovny pak pozvaly zájemce na „Noc s Andersenem“ a zajistily pro děti i noční dobrodružství. Všichni si akce opravdu krásně užili a organizátorům patří velké poděkování.
Na Bechyňské jaro se však opravdu jezdí hlavně kvůli divadlu. Co letos diváci a lektoři – Marie Poesová, Jiří Pokorný a Jindřiška Bumerlová – viděli? Na přehlídku přijelo sice méně souborů, než se předpokládalo (nakonec jich bylo šest), ale představily se osmi inscenacemi.
Pod vedením L. Menšíkové přijely soubory z Kaplice:
Divadélko II. hrálo hru Princezna a pirát, Dividlo III. Princezna a pirát po 20 letech, Dividlo IV. Sněhurka a sedm trpaslíků (což bylo pokračování hry, kterou soubor předvedl loni). Jednalo se o autorské texty, jejichž hlavní autorkou je vedoucí souboru. Volila seriálovou formu, což s sebou někdy přinášelo určité komplikace, zvlášť když se hrála hra, která přímo navazovala na hru loňskou, takže pro diváky, kteří první část neviděli, byla motivace jednání postav mnohdy nepochopitelná. Děti hrály s chutí, i když někdy (i vinou kostýmů – princezny a jejích dvorních dam) docházelo k významovým nejasnostem.
DDS Petrovice sehrálo v režii V. Kudrnové a P. Kubíčka hru L. Kubátka Třetí sudba. Hra sice vycházela z „klasické“ Andersenovy pohádky pojednávající o císaři a umělém a pravém slavíkovi, ale nakládala s ní velmi volně, takže ani zde nebyly některé situace dostatečně motivovány. Objevila se snaha o aktualizaci a oživení, především formou postav kouzelných sourozenců, kteří předpovídali princeznin osud a zasahovali pak do děje. Děti byly poměrně dobře vybaveny, na jevišti se pohybovaly přirozeně.
Lannovka České Budějovice zahrála pásmo Nevyplazuj jazyk na lva. Režisérka Z. Trávníčková sáhla po poezii D. Heviera. Pásmu se pokusila dát jevištní tvar, ale inscenace místy ztrácela přehlednost a dynamiku. Kulisy a rekvizity působily hercům problémy, i když i zde hrály děti s nadšením.
DěS z Českého Krumlova pod vedením Jany Procházkové sehrál pohádku Pasáček vepřů. Inscenace vychází ze scénáře E. Horákové, která využila předlohu H. Ch. Andersena. Vedoucí souboru upravila scénář především krácením některých dialogů a textů říkadel, která jsou důležitou součástí původního scénáře, ale takto bylo představení dynamičtější. Určité disproporce byly dány nejen fyzickými dispozicemi chlapecké části souboru a jejich kostýmováním, ale i charakterem pasáží původního scénáře. Některá místa - zvláště v úvodní části (nástup princezny a jejích dam) působila velmi svěže a byla na nich znát dobrá příprava souboru s využitím prostředků dramatické výchovy.
Soubor ZUŠ V. Pichla z Bechyně připravil pod vedením Jana Brůčka inscenaci Hlupáci z Chelmu. Vedoucí souboru vybral z předlohy I. B. Singera několik příběhů a vytvořil z nich uzavřený celek vhodně zarámovaný postavou vypravěče, který na mapě v muzeu vysvětluje základní problémy města. Nebezpečí stereotypu se inscenace vyhnula použitím různorodých výrazových prostředků, kterými byly např. paravánová konstrukce, mapa Chelmu a okolí, stylizovaní maňásci, kostýmování interpretů.
Divadélko Růžek z Českých Budějovic si se svou vedoucí A. Vitáčkovou pro inscenaci Koralina vybralo jako předlohu stejnojmennou knihu Neila Gaimana. Výběr předlohy byl velmi zajímavý, protože kniha pojednává o vztahu rodičů a dětí, o pocitu osamělosti, o nutnosti pečovat o dobré vztahy v rodině, o síle lásky a soudržnosti. Zvolené prostředky však ne vždy dobře vyjádřily režijní záměr - např. vstup Koraliny a Kočky do druhého světa (kde byli alternativní rodiče), málo výrazný byl znak pro vyjádření zmizení pravých rodičů a jejich osvobození. Některé nejasnosti byly způsobeny technickými nedostatky - chybělo zrcadlo, fotografi e rodičů byla málo výrazná, takže kdo neznal předlohu, nemusel některé scény dobře pochopit. Hlavní představitelka byla velmi věrohodná v jednání. V začátku inscenace se podařilo navodit atmosféru tajemství a napětí, kterou se však nepodařilo udržet. Výborné bylo pojetí i podání mluvící Kočky – její stylizace.
Po představeních se scházeli vedoucí souborů s lektory k popovídání o viděném. Tradičně se hovořilo o výběru textu, který je základem (novou informací bylo např. i to, že na internetu se nabízí napsání scénáře na dané téma, ovšem úroveň zaručena není). Uvažovalo se také o tom, do jaké míry má vedoucí – režisér souboru – „usměrňovat“ a korigovat nápady dětí, protože co funguje jako dobrá improvizace na schůzce souboru, nemusí fungovat na jevišti, co se zdá srozumitelné souboru, nemusí být srozumitelné divákovi, zvlášť když se jedná o věci v obecném povědomí, protože že i jméno může být znakem (např. u trpaslíků). Hovořilo se o úskalí vytváření seriálových inscenací.
A závěry z povídání? Vedoucí souborů byli velmi vstřícní. Bylo znát, že je zajímají metody, které by jim mohly v jejich práci pomoci. Znovu se objevila myšlenka dílen i na krajských přehlídkách, alespoň v „ochutnávkové“ formě.
A závěry z jednání lektorů? K přímému postupu na celostátní přehlídku do Trutnova letos nebyla vybrána žádná inscenace. Do širšího výběru byla doporučena především inscenace Koralina (Růžek České Budějovice), která byla v kontextu přehlídky nadprůměrná, a dále pak inscenace Pasáček vepřů (DěS Český Krumlov) a Hlupáci z Chelmu (ZUŠ V. Pichla Bechyně).
Letošní Bechyňské jaro je tedy za námi, ale už teď se můžeme začít těšit (a soubory se svými vedoucími i připravovat) na to příští.
Jindřiška Bumerlová