Texty: Dvůr Králové nad Labem: heslo in Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 102-103.

DVŮR KRÁLOVÉ NAD LABEM

Básník oplakává smrt statečného jinocha, který v krutých bojích nepřátelské šiky mocnou rukou rozrážel, až jej nepřítel
lstivě mlatem zabil. Motiv opony je ze závěru básně, v níž přichází jelen s krásnými parohy a vzhůru napíná hrdlo, slétají
se tlupy krahujců a jinocha, který padl zlobou vraha, oplakávají děvy.
Opona Hankova domu ve Dvoře Králové představuje jednu z nejvýznamnějších českých opon doby secese. Spojuje
malířskou lyriku doby přelomu století s dekorativními ornamenty v poloze akademicky kultivovaného projevu. Dílo vzniklo
v souvislostech s nejznámější Županského prací, oponou pro vinohradské divadlo v Praze. V Županském byl spatřován
úspěšný žák a následovník Vojtěcha Hynaise, autora opony Národního divadla. Opona Hankova domu se v jemnosti
a eleganci malířského podání básně Jelen z Rukopisu královédvorského odvolává k hodnotám Hynaisovy malby, kterou
doplňuje „modernějším“ barevným řešením a ornamentálním zarámováním. Tomáš Vlček
Co bychom si počali bez toho téměř detektivního příběhu, jenž dosud nebyl a asi nikdy nebude objasněn do všech
detailů! V českých dějinách jej stvořily Rukopis královédvorský a zelenohorský. V „bojích“ o pravost Rukopisů se koncem
19. století utvářela česká moderní věda, ale i politika. Na široké národní – a chcete-li vlastenecké – vědomí měly
ohromný vliv, staly se jakýmisi celonárodními symboly a inspirovaly řadu umělců, skladatelů a malířů. Županského
opona do této řady patří. Ostatně: mohlo by tomu být jinak ve městě, kde divadlo se hraje v domě, jenž nese jméno toho,
kdo v září 1817 ve Dvoře Králové první rukopis našel – Václava Hanky? Jan Císař
Při velmi necitlivé přestavbě interiérů Hankova domu v sedmdesátých letech 20. století byla opona restaurována,
rozšířena po stranách a zřejmě v souvislosti se snížením portálu jeviště i ochuzena o horní část rámování.
Opona je funkční v sále Hankova domu.
• Evidenční list Národního památkového ústavu oponu uvádí jako kulturní památku č. 5465: tempera na plátně, 455 x 737 cm.
÷ Muzeum českého amatérského divadla Miletín, vstupní expozice, 2006
~ VLADIMÍR ŽUPANSKÝ viz s. 46

JELEN
Běháše jelen po horách, po vlasti poskakova,
po horách, po dolinách krásná parohy nosi,
Krásnýma parohama hustý les proráže,
po lese skákáše hbitými nohami.
Aj, ta junoše po horách chodíva,
dolinami chodíva v úté boje,
hrdú braň na sobě nosíva,
braniú mocnú rozráže vrahóv shluky.
Nenie juž junoše v horách!
Podskoči naň zdě lstivo útý vrah,
zamiesi zraky zlobú zapolena,
uderi těžkým mlatem v prsy.
Zevzněchu mutno žalostiví lesi!
Vyrazi z junoše dušu, dušicu,
sie vyletě pěkným, táhlým hrdlem,
z hrdla krásnýma rtoma. Aj, tu leže!
Teplá krev za dušicú teče za otletlu,
syrá země vřělú krev pije.
I by v každéj děvě po žalniem srdece.
Leže junoše v chladnéj zemi,
na junoši roste dubec, dub,
rozkláda sě v suky šíř i šíř.
Cházieva jelen s krásnýma rohoma,
skáče na nožiciech ručiech,
vzhóru v listie piená táhlé hrdlo.
Sletujú sě tlupy bystrých krahujcév
ze vsia lesa sěmo na sien dub,
pokrakujú na dubě vsici:
„Pade junoše zlobú vraha !“
Junoše plakáchu vsě děvy.
(Vydání Praha, Neklan 1997, ed. Karel Nesměrák)

Popisek s. 103:
Vladimír Županský: námět opony je převzat z básně Jelen z Rukopisu královédvorského, 1904.