Texty: MACHALÍKOVÁ, Jana a HULÁK, Jakub: Dětská scéna Stochov. Deník Dětské scény 11. - 17. 6. 2010.

DĚTSKÁ SCÉNA STOCHOV
Středočeská postupová přehlídka dětských divadelních, loutkářských a recitačních souborů 17. -18. 4. 2010
Dětská scéna Stochov proběhla v příjemné atmosféře velmi plynule, jakoby všechno šlapalo bez problémů samo od sebe. Ale to je právě velké umění organizátorů, když z přehlídky organizace není cítit, když z ní organizátoři takříkajíc netrčí, když se o problémech vzniklých organizací účastníci ani nedozví a na tvářích těch, co to mají na starosti, je stále vstřícný výraz. A to byl můj velký zážitek z přehlídky ve Stochově. Všímala jsem si zdánlivých detailů, které jsou ale velmi důležitými stavebními kameny. Například přehlídkový kurýr, který v kolonce „Pojďme se seznámit“ informuje účastníky o tom, kdo má co na starosti. Nad jmény organizátorů jsou na nástěnce jejich fotky, takže je všichni lehce rozpoznají. I fotografi e poroty byly vybrány tak, aby děti nemohly mít pocit, že jsou to lidé beze smyslu pro humor.
Specialitou přehlídky je putovní cena Modrý delfín. Váže se k němu příběh, kterak se začal předávat. Každý rok Tajná rada (a tato rada nemá nic společného s porotci, je složena z členů souboru, který Modrého delfína získal v loňském roce a nebo z organizátorů) rozhodne, kdo ho bude opatrovat. V přehlídkovém kurýru se dozvíte, kdo ho který rok opatroval. Během celé přehlídky probíhají dílny pro děti paralelně s diskusemi poroty s vedoucími souborů. A to není vše. Pro děti je ještě připraveno doprovodné divadelní představení. Přehlídka je dvoudenní a soubory, které mají zájem, mohou v DK Stochov přespat.
Nejvíc mě ale na přehlídce potěšilo, jak je otevřená vůči veřejnosti. Přehlídka skutečně není pouze věcí souborů, které se přijely podívat na ostatní soubory, ale hraje se zde opravdu pro veřejnost, která je o programu přehlídky v předstihu informována, a tak maminky s dětmi této soboty a neděle využívají, aby zhlédly divadelní představení. Porota proto není představována před každým představením, jako by byla nejdůležitější, ale až při rozboru představení vedoucím souborů. Myslím, že je v organizaci přehlídky cítit velká souhra organizátorů, ale i obrovské zkušenosti hlavní organizátorky přehlídky získané prací v porotách, účastí na jiných přehlídkách a častým vedením pracovních týmů.
Putovní cenu Modrý delfín si odváží soubor JAU ZUŠ Brandýs.
Dojmy z přehlídky zapsala Jana Machalíková
Protože se Jana Machalíková ve svém nadšení ze stochovské přehlídky zapomněla zmínit o zúčastněných inscenacích, ve stručnosti se pokusím je charakterizovat:
Jak už to na krajských přehlídkách bývá (zvláště na těch, kterým nepředcházejí oblastní kola), setkali jsme se ve Stochově s celým spektrem inscenací co do divadelní zkušenosti a poučenosti vedoucích souborů. K těm spíše začínajícím patřily dvě vedoucí DS z Klubu Spirála při CVČ Labyrint Kladno, které s dětmi vytvořily mile naivní pohádku Jak sluníčko vrátilo štěňátku vodu, jejíž mírně „televizní nátěr“ aspoň částečně vyvažoval sympatický živý kytarový doprovod jedné z vedoucích. Další kladenský soubor Paraplíčko z CVČ Labyrintu Kladno naopak funguje už po dlouhá léta, původně při loutkové scéně Lampion. Přesto snaha vedoucích nacvičit s dětmi Čapkovu Pošťáckou pohádku s loutkami určenými pro dávnou profesionální inscenaci vyšla poněkud naprázdno, děti spíše loutky nosily, než aby s nimi hrály, a celé představení bylo plné nechtěných absurdit, včetně použití mikroportů u příliš tichých dětí. Několik milých momentů se objevilo v drobném recitačním vystoupení tří členek dramatického kroužku ZUŠ Jesenice, v jejichž vystoupení Magor dětem (šlo o báseň Ptala se Františky Marta) ale převažovala popisnost a jako problém se jevila také nevyjasněná role vypravěčky. Představení Vodohrátky aneb Jen si, děti, všimněte! Dramatického kroužku ZŠ Hudlice připomnělo svou snahou o živelné řádění dvaadvaceti dětí na jevišti soubory ZŠ Třebotov, které ve Stochově v minulých letech pravidelně vystupovaly. Elán dětí ale v tomto případě působil po chvíli až nepřirozeně, stejně jako rytmické deklamace veršů či estrádní prvky. Jádrem problému bylo ovšem nepříliš dovedně a logicky sestavené pásmo básniček.
Snaha o čistotu tvaru a použití prostředků „chudého divadla“ v inscenaci Werichova textu Strýčku, moře, proč je slané? souboru Teepci ze ZUŠ Mnichovo Hradiště už svědčilo o větší divadelní zkušenosti vedoucí souboru. Děti hrají se zájmem, řada přibližností včetně nedostatečných motivací postav jim ale zatím brání v přesvědčivém naplnění situací.
Podobně přibližné bylo jednání dětí často i v představení O Karikovi a Valje Dramatického kroužku při DDM Benešov (ved. Barbora Čmelíková). Přes řadu zajímavých momentů bylo zřejmé, že se vedoucí se svým souborem s vypětím sil pere s předlohou (Jan Larri: V říši obrů), která se svými transformacemi a přesuny do makrosvěta a entomologickým zájmem o hmyz přece jen poněkud vzpírá dramatizaci a klade řadu obtížně překonatelných překážek.
Do nedělního rána stochovské přehlídky se příjemně trefi lo milé a hravé pásmo veršů Jiřího Žáčka a Jiřího Suchého Kočkování v podání 2. ročníku ZUŠ Rakovník (ved. Jiřina Krtičková). Výraznějšímu divadelnímu zážitku zatím brání formální přechody mezi jednotlivými básničkami, občasné mechanické deklamace a drobné popisnosti v rozehrání textů. Soubor si přesto vysloužil ocenění za zaujetí textem a hravost.
Příjemným překvapením bylo představení souboru (ZOO)Logicky Domyšlené Ovečky ze ZUŠ Nové Strašecí (ved. Martina Tothová) s dramatizací pohádky J. Š. Kubína Silný Honza. Přestože se inscenaci v její rozpracované podobě dala vytknout řada drobných i zásadnějších problémů (chybějící expozice i přesvědčivý závěr, málo využité možnosti maňásků a dalších loutek či animovaných předmětů, neústrojné kombinace iluzivních a antiiluzivních prostředků…), bylo milé po dlouhé době vidět tvořivé dětské loutkové divadlo, sehrané navíc svižně, se zkratkou a vtipem. Inscenace získala ocenění za tvořivou práci s loutkami.
Do širšího výběru na celostátní přehlídku Dětská scéna doporučil lektorský sbor ve složení Jana Machalíková, Gábina Sittová a Jakub Hulák autorskou inscenaci Internát souboru Jau z LDO ZUŠ Brandýs nad Labem. Napínavý příběh ze školního prostředí se „sci-fi zápletkou“ zručně zpracovaný a režírovaný vedoucí souboru Irinou Ulrychovou nabídl dostatek dramatických situací, které děti dokázaly naplnit překvapivě konkrétním a až na výjimky věrohodným jednáním. Slabinou jsou snad jen písně, řemeslně sice dobře zvládnuté, ale zejména svým jednoduchým a „syntetickým“ aranžmá až příliš blízké prvoplánovým a laciným pop-songům.
Vrcholem přehlídky oceněným přímým postupem na celostátní přehlídku bylo představení Božka aneb Jak to možná nebylo? souboru Hladká Vrtule ze 3. ZŠ Slaný (ved. Kateřina Rezková, zároveň i režisérka spolu s Františkem Oplatkem a Jiřím Rezkem). Představení je i před nenápadné zapojení několika dalších dětí i dospělých především jedinečnou „one-child show“, kdy desetiletá členka souboru Bára mimořádně přirozeně a poutavě rozehrává mimořádně vtipný a nápaditý autorský text Kateřiny Rezkové. Případné droboučké nedostatky zcela zastíní jevištní projev dívky, jejíž nenucené a přitom suverénní a samozřejmé „bytí na scéně“ lze těžko označit jinak než (promiňte mi ten výraz) herecký výkon.
Jakub Hulák