Texty: NĚMEC, Jiří: Ochotnické divadlo v Havlíčkově Brodě. Diplomní práce. 1992. 2.část

ČINNOST DIVADLA V LETECH 1939 - 1948
Ve třetí kapitole své studijní práce se zaměřuji na roky
1939 - 1948, roky, kdy je demokratický vývoj společnosti
nahrazen centralistickým řízením, fašistickou diktaturou,
roky po osvobození naší vlasti, roky do nástupu Komunistické
strany Československa k moci.
Po obsazení divadla vojskem v roce 1938 nebylo možné
začít činnost spolku dříve než v červenci roku 1939. 31.
března 1939 umírá dlouholetý člen spolku František Riedl,
majitel knihtiskárny. 1.30.srpna 1939 zemřel Dr.Robert Neuern
ve věku 51 let. Byl starostou města /celkem 9 let/ a
předsedou spolku divadelních ochotníků v letech 1934 - 1939.
Předsedou spolku po zesnulém starostovi byl zvolen prof.
František Peřina. Na valné hromadě dne 20. ledna 1940 byl u
příležitosti své "sté" role jmenován Antonín Cikhart čestným
členem spolku. /Jako podklad jsem použil 2. zápisu z valné
hromady spolku z ledna 1940./
Na valné hromadě dne 29. ledna 1941 byl předsedou spolku
zvolen Antonín Cikhart. Pan Cikhart zakončil schůzi mimo
jiné těmito slovy: "Ochotnická práce je činností odpovědnou.
Nemá v ní být místo pro primadonství, nýbrž je potřeba, aby
všechny síly byly soustředěny na služby divadlu. Ochotnická
myšlenka je myšlenkou posvěcenou minulostí a tuhým zápasem.
Nesmíme ji zradit ani v přítomnosti, nýbrž naším jediným
cílem budiž naplnění hesla J. K. Tyla: "Všechny naše kroky
musí vésti láska k národu a jeho štěstí". Tato slova jsou
platná v té době nejen pro ochotnické divadlo, ale pro celý
národ, protože ten je sužován fašistickou okupací. Tato slova
se potvrzovala i při budování nového interiéru budovy, a to
právě v průběhu války./Aktivitu potvrzuje i zápis jednání,3./
V červnu 1941 bylo studentům, kteří měli po maturitě a
projevili touhu hrát divadlo umožněno, aby vytvořili při
spolku "Odbor mladých". Toto bylo přijato a režiséry "Odboru
mladých" byli J. Štefánek a M. Brož. Byl projednán řád a
doporučeno, aby si hleděli jen hraní divadla a řízení divadla
přenechal výboru. Vzhledem k okupaci bylo nutno doplnit
soubor o nové členy. Proto byl ve dnech 12.,19. a 26. 4. 1942
uspořádán v Německém Brodě kurs pro divadelní ochotníky a
ostatní zájemce, kde přednášeli A. Skála, V. Neumann, A. Kurš
a F. Klika. V květnu až červenci 1942 se nehrálo. Po atentátu
na Heydricha bylo vyhlášeno stanné právo. V zápisu z výborové
schůze 4.ze 6.července 1942 se píše: "Po zrušení výjimečného
stavu se opět vracíme ke své kulturní práci, v níž se chceme
říditi směrnicemi, vyhlášenými pro kulturní kooperace
příslušným ministerstvem, že do divadla nepatří politizování,
čehož se chceme i v budoucnosti úzkostlivě vystříhati." Velmi
zajímavý je zápis z výborové schůze spolku z června 1942,
který byl asi napsán pro případnou kontrolu ze strany gestapa
a měl tak již předem poskytnout spolku určité alibi.
Na začátku roku 1943 měl spolek celkem 125 členů. Dne 7.
března 1944 zemřel čestný člen a dlouholetý předseda spolku
A. Bartůšek. Předsedou spolku byl v letech 1916 až 1932.
Poslední představení bylo sehráno 23. července 1944. Po této
době následoval zákaz jakékoliv divadelní ochotnické
činnosti. /Činnost ochotníků v průběhu války je zachycena v
5. Kronice ochotnického spolku./
Nadešel rok 1945. Jako slavnostní představení byla ve
dnech 28., 29. a 31. července 1945 hrána v režii K. Švorčíka
hra A. Jiráska - Lucerna. Opět čerpám z Kroniky ochotnického
spolku A. Cikharta.
Dne 12. prosince 1945 byla sehrána první divadelní hra
sovětského autora V. N. Billa-V.Bělocerkovského Život volá.
Rok 1946 přinesl pouze tři hry. Dne 15. a 16. června
byla v rámci "Havlíčkových slavností" hrána hra Markové
-Nekolové - Ejhle, dobrý člověk. Autorka se zřekla honoráře
ve prospěch postavení Havlíčkova památníku. Památník je v kronice spolku chápán jako symbol.
Na valné hromadě dne 10. ledna 1947, se předseda A.
Cikhart vzdává funkce předsedy, navrhuje jako svého zástupce
Dr. Leníčka, sám si ponechává funkci šéfrežiséra. Současně
navrhuje V. Dubna na jmenování čestným členem spolku za 46
let práce mezi ochotníky. V tomto roce byla činnost spolku
dosti slabá, spolek sehrál pouze 5 her./Zápisy nám nepodávají
pouze strohá fakta, je zde i poděkování a úcta, 7./
Od této doby se činnost spolku neprojevovala nijak
zvlášť a i záznamy o této době jsou pouze kusé. Koncem roku
1948, konkrétně 9. prosince, bylo jednáno s MNV Havlíčkův
Brod o úpravě divadla.
Rok 1939 byl rokem, kdy byly v divadle provedeny podle
návrhů ing. Kranze velmi vkusné změny, jimiž byly vtipně
zamaskovány nedostatky i stáří budovy. Byla také provedena
oprava střechy, kterou již do budovy zatékalo, ale to byly
jen úpravy po dobu války. Srpnový Večerník Českého slova z
roku 1939 píše: "Návštěvníci představení hry V.Šlechty Třetí
zvonění byli překvapeni novou vnitřní úpravou budovy divadla.
Úpravy provedené podle návrhu městského stavitele ing. Kranze
se ukázaly být velmi užitečné. Moderní malba, nové elektrické
osvětlení, vhodná úprava balkónů a sedadel. Celkový náklad
asi 25 tis. Kč byl využit velmi vhodně. Je nyní na naší
veřejnosti, aby vždy hojnou návštěvou divadelní budovu
naplnila." Na výborové schůzi 5. května 1941 předseda spolku
A. Cikhart referuje mimo jiné, že byla zase oživena stavební
akce. Byl přizván k iformativní schůzce ing. Lišky, který měl
zhotovit podle návrhu ing. Kranze potřebné tužkové nákresy
adaptací, pořídit rozpočty a zaslat městské radě k zaujmutí
stanoviska. / Tyto návrhy byly zpracovány a v průběhu okupace
byly některé úpravy i realizovány, 8./
Během všech těchto let bylo zařízení sálu /hlediště/ i
jevištní materiál i zařízení stále opravováno a doplňováno
/závěsy, opony, knihy, nábytek, opraveno sociální zařízení
atp./.
Finanční otázku v době fašistické okupace není
prakticky možné dokladovat a zjistit. Z důvodů utajení
finančních prostředků před berním úřadem a odevzdáním daní z
činnosti se prakticky peněžní deník ani jiné oficiální
záznamy nevedly. Podařilo se mi zjistit pouze finanční
situaci v roce 1940, kdy příjem činil 18 907,55 Kč a výdaje
21 015,95 Kč. Zde nelze kriticky toto hodnotit z důvodů
utajení některé činnosti a tudíž utajení činnosti konkrétních
osob. Ani po válce nejsou finanční záznamy vedeny tak, aby se
mohly dochovat do současnosti. Byly vedeny útržkovitě a bez
formy./Proto je nutné se opírat o oficiální verze zápisů, 9./
ROZPAD JEDNOTNÉHO DIVADELNÍHO SPOLKU
Ve čtvrté kapitole svého studia se zaměřuji na dvacet
let historie činnosti ochotnického divadla, let, která byla
ve společnosti nazývána také lety budování rozvinutého
socialismu. Kapitola končí rokem 1968, kdy po obsazení ČSSR
Sovětskou armádou byl upevněn centralistický, direktivní
systém, řízený KSČ.
Na valné schůzi 21. ledna 1949 se znovu jedná o úpravě a
přestavbě divadla. Na schůzi 23. února 1949 informuje Dr.
Leníček, že na jeho intervenci u předsedy MNV pana Šouby a
člena rady MNV pana Štefánka ve věci přestavby divadla oba
odmítli přislíbit jakékoliv rekonstrukční práce na divadelní
budově. Na schůzi spolku 8. dubna 1949 bylo navrženo, aby A.
Cikhartovi byl udělen zlatý odznak ÚMDOČ /Ústředí matice
divadelního ochotnictva českého/.
Na valné schůzi 2. února 1950 je malá aktivita spolku
zdůvodněna plným zaměstnáním všech jeho členů. Divadelní
budova je stále obsazena /5x týdně schůze a slavnostní
večery/, není tedy kde zkoušet. Předseda spolku referuje o
jednáních a slibech, týkajících se zvelebení divadla, z nichž
však MNV Havlíčkův Brod ani jeden slib neuskutečnil. Zástupce
ÚMDOČ prof. Petelík sděluje, že spolek pracuje jako nejlepší
v okrsku. Další člen spolku pan Duben, který zastával funkci
pokladníka, je za svoji čtyřiceti devítiletou činnost ve
spolku vyznamenán stříbrným odznakem ÚMDOČ a čestným uznáním.
Ochotnická činnost po II. světové válce netrvala příliš
dlouho. Na podzim roku 1950 bylo divadlo zavřeno a brzy nato
zbořeno s příslibem, že v krátké době bude postaveno divadlo
nové, moderní, které bude dělat čest našemu městu. /Největším
oceněním činnosti by bylo otevření nového divadla. Naopak to
staré bylo zbořeno./
Ochotnický spolek divadelníků byl zrušen a vytvořeny
divadelní kroužky při závodních výborech ROH. Ochotnický
spolek přestal po 114 letech existovat a jeho činnost převzal
n. p. Rico Havlíčkův Brod. Jak je uvedeno v 1. Kronice
ochotnického spolku A. Cikharta:"Končí činnost samostatného
ochotnického souboru, který pomáhal zakládat jeden z
největších buditelů - Karel Havlíček. Nyní má být kultura pro
každého a všude."
Začleněním divadelního spolku pod závodní klub n. p.
Rico však ochotnické divadlo ve městě neskončilo. V roce 1950
před rozpuštěním spolku existuje ve městě spolek jediný,
potom v závodních klubech vzniká spolků několik. Pravidelnou
činnost zahajují v Ricu, v Pleasu Havlíčkův Brod, v OÚNZ
Havlíčkův Brod, ale i na středních školách. Nemalé problémy
však mají tyto kroužky s vhodným prostorem ke zkoušení a
uvádění nastudovaných inscenací. Kulturní dům OÚNZ byl v té
době v rekonstrukci a sál Na ostrově sloužil především kinu.
Proto například ochotníci z Pleasu zkoušeli a hráli v závodní
jídelně, soubor v Ricu zkoušel v dřevěné boudě u závodu a
představení hrál v kulturním domě letců. I přes roztříštěnost
souborů existují lidé, kteří nadále sledují dění v
ochotnických spolcích a jejich činnost zaznamenávají. Tak to
také činil pan A. Cikhart ve své Kronice ochotnického spolku.
Dne 18. března 1952 byl slavnostně otevřen kulturní dům
OÚNZ představením hry A. Jiráska - Kolébka, kterou režíroval
K. Havlíček. Ochotníci ZK OÚNZ patřili v šedesátých
letech mezi nejaktivnější. Nastudovali hru J. Burjakovského -
Lidé bděte, veselohru V. K. Klicpery - Zlý jelen, historickou
veselohru J. Vrchlického - Noc na Karlštejně, hudební komedii
V+W - Těžká Barbora a klasickou veselohru J. B. Shawa -
Pygmalion.
Pravidelnou činnost v té době vyvíjí i divadelní kroužek
ZK ROH n. p. Pleas, kde nastudovali veselohry V. K. Klicpery
- Potopa světa /režie A. Štáfl/ a J. Drdy - Hrátky s čertem
/režie J. Hudík/. Na náročnější hry spojují kroužky své síly.
/Gogol - Revizor, V+W - Nebe na zemi/.
Dne 14. ledna 1955 byl veřejnosti předán do užívání nově
upravený sál Na ostrově. Radost ochotníků však byla neúplná,
neboť jeviště nebylo zatím schopné provozu. Na konci července
1956 byla ve městě připravena slavnost ke 100. výročí úmrtí
Karla Havlíčka Borovského. Dne 28. července bylo slavnostně
otevřeno jeviště operou V. Blodka V studni. Diváci, kteří
zaplnili hlediště do posledního místa, mezi sebou přivítali
ministra profesora Dr. Zdeňka Nejedlého. Večer byl zahájen
slavnostní předehrou C-dur Bedřicha Smetany v podání
orchestru, který řídil ředitel hudební školy F. Maršál. Ten
se také ve spolupráci s režisérem F. Stejskalem ujal
nastudování opery.
Pěkné prostředí v divadelním sále Na ostrově záhy
přilákalo ochotníky z celé Vysočiny. Ve dnech 13.-17. března
1957 se zde konal krajský divadelní festival. Úspěšný průběh
celého festivalu zajistil našemu městu pořádání krajských
přehlídek i v dalších letech. Důležité však také bylo, že
festival byl velkou pobídkou pro soubory, které se v té době
nacházely v dočasné krizi. Již v roce 1958 byl jako
nejúspěšnější na oblastním festivalu ve Žďáře nad Sázavou
vyhodnocen soubor ZK OÚNZ z Havlíčkova Brodu za inscenaci A.
de Benedittiho - Dobrou noc, Patricie. Režii představení měl
K. Havlíček. Ve hře velmi úspěšně hráli L. Kostelecká, Dr. J.
Zelený, K. Havlíček, A. Sommerová, Dr. B. Sobek, J.
Friedrich, M. Menšík, J. Havlíčková, J. Čapek, který zhotovil
i zajímavou scénu.
Úspěch podnítil k práci i další režiséry. Po územní
reorganizaci v roce 1960 se divadelní život ve městě
soustředil především při Domě osvěty. I když podmínky ke
studiu her nebyly zrovna nejlepší /nedostatek zkušebních
místností/, uvedli ochotníci v průběhu 60. let celkem 23
celovečerních divadelních představení. Kladem bylo, že na
nich vedle zkušených režisérů J. Cikharta, J. Hudíka, K.
Švorčíka a K. Havlíčka pracovala celá řada nových
začínajících režisérů /B. Balounová, F. Uher, Dr. J. Valchář,
J. Vybíral, Z. Doleček a J. Kettner/. V té době byly v módě
především detektivní hry - Stach/Černá - Křižovatka svědomí,
A. Watkyn - Anna přechází na červenou, J. Popplewell - Paní
Piperová zasahuje, J. Kossolring - Jezinky-Bezinky. Prostor
však dostávaly i hry klasiků a dalších autorů, jako např. F.
Schiller - Úklady a láska, V. Rozov - Člověk hledá radost, P.
A. Brzal - Husaři, V. Vančura - Josefína, E. Kišon - Oddací
list, J. Drda - Dalskabáty, hříšná ves, J. Zeyer - Radúz a
Mahulena a další./ Velkou událostí bylo v roce 1963
nastudování opery v Blodka - V studni, ve které hostoval člen
Národního divadla M. Karpíšek. Režii měl J. Hudík, orchestr
V. Stamice dirigoval M. Vymlátil. Velkého diváckého ohlasu
se v roce 1966 dočkala hra J. K. Tyla - Fidlovačka v režii
Zd. Dolečka. O hudební doprovod se opět postaral M. Vymlátil.
Kladem byl i úspěšný debut režiséra Josefa Vybírala, který se
zaměřil především na práci s mládeží a s mladými herci /B.
Fixová - Černá kobra, N. R. Nash - Děvčata z Brook Waley/.
Období z konce šedesátých let na čas utlumilo i práci
divadelních ochotníků. /Na tomto místě čerpám ze zápisů
pozdějšího režiséra J. Vybírala, které jsou v kronice./
V prosinci roku 1948 bylo opět jednáno s MNV o úpravě
divadla a 21. ledna 1949 se znovu jedná o stavbě divadla. Na
schůzi spolku dne 23. 2. 1949 informuje Dr. Leníček, že na
jeho intervenci u předsedy MNV Šouby a člena rady Štefánka k
věci přestavby nebo výstavby divadla oba odmítli příslib
jakékoliv rekonstrukční práce na obnově divadla. /Jak ukazují
zápisy z jednání, divadelní budova byla a stále ještě je největším problémen ochotníků, 2./
Na valné schůzi 2. února 1950 referuje předseda spolku o
jednáních a slibech, týkajících se zvelebení divadla, z nichž
však MNV ani jeden neuskutečnil. Na podzim roku 1950 byla
budova nařízením MNV z bezpečnostních důvodů uzavřena a na
jaře roku 1951 zbourána. Od té toby se stále o stavbě divadla
jenom jedná a jedná, ale "skutek utek". Dočká se alespoň
generace našich dětí divadla, které by důstojně
reprezentovalo naše město, město Havlíčkovo, město se slavnou
divadelní tradicí? Doufáme, že ano./Opět se zde odkazuji na
zápisy z jednání spolku, 3./
Finanční činnost spolku se po rozpuštění jednotného
ochotnického sdružení orientuje na závodní kluby ROH při
podnicích. Každý podnik vedl jak příjmy, tak i výdaje v
jednotlivých částech tak, že byly většinou zahrnovány do
jednotného fondu kulturně výchovné činnosti, kam spadala i
propagace, materiály na různé oslavy a další činnost. Z
tohoto důvodu není již dnes přesně možné konkrétně
charakterizovat činnost ochotnických spolků, protože
jednotlivé výbory ROH tyto materiály již nemají k dispozici.
Musím tedy konstatovat, že archívy ROH, protože byly většinou
zničeny, jsou již nedostupné.
ZNOVUSJEDNOCENÍ OCHOTNICKÉHO SPOLKU
V páté kapitole své práce se zaměřuji na posledních 20
let činnosti amatérského ochotnického spolku, konkrétně
na léta 1969 až 1989. V roce 1968 a téměř celý rok 1969
amatérské divadlo v Havlíčkově Brodě stagnuje. Až 27.
listopadu 1969 se v 19,00 hodin schází v kanceláři Na ostrově
5 žen a 10 mužů, kteří stáli u založení další etapy
amatérského divadla pod názvem Havlíček. Byli to: Lída
Honzová, Zdena Kubátová, Marie Plottová, Ivana Nedvědová,
Růžena Vybíralová, Jaroslav Čapek, Václav Černoch, Jiří
Hykyš, Stanislav Koráb, Josef Mauer, Miroslav Menjšík,
Miroslav Radouš, Zdeněk Stejskal, Arnošt Štáfl a Josef
Vybíral. Schůzku inicioval pan Leopold Růžička, vedoucí
městské osvětové besedy. Na této schůzce bylo dohodnuto, jaké
divadlo a pro koho se bude hrát. Nosnou myšlenkou se stala
slova V. Tháma "Hrajeme pro radost a poučení všeho českého
lidu". Dále byly ustaveny tyto divadelní funkce:
výprava - Jaroslav Čapek
světla - Jiří Nápravník
nápověda - Růžena Vybíralová
technika - Zdeněk Stejskal
propagace - Leopold Růžička
režie - Josef Vybíral.
Vedoucí souboru pan Vybíral byl pověřen, aby do příští
schůzky vybral vhodnou hru, aby se co nejdříve začalo s
nácvikem. V novodobé historii opět jednotného amatérského
ochotnického divadla vystupuje po panu A. Cikhartovi nová
významná osobnost, pan Josef Vybíral. Když se v roce 1959
přistěhoval do Havlíčkova Brodu, tak se,jako pan Cikhart před
čtyřiceti lety, zapojuje do divadelní práce. Postupem času se
stává vedoucí osobností souboru, a zde působí vlastně až do
dnešní doby. Jeho režisérské schopnosti na dlouhá léta
ovlivnily styl a výkony našich ochotníků. O této své práci a
práci ostatních divadelních nadšenců vede korniku Amatérského
divadla, později Adivadla, vlatně až do současnosti. Z těchto
kronik také čerpám zásadní fakta o souboru, 1.
Na další schůzce, která byla v prosinci 1969, byla
schválena pohádková hra pro děti - Král 3333 od Jana Paulů a
hned po Novém roce 1970 se začalo s nácvikem./Podklad čerpám
ze zápisu ze schůzky v prosinci 1969./
Nácvik pokračoval s velkým nadšením a zaujetím až do
5.4.1970, kdy se konala slavnostní premiéra. Kostýmy byly pro
tuto hru zapůjčeny z Jihlavy. Ohlas na nově nastudovanou hru
byl uveřejněn v Cestě Vysočiny dne 14. dubna 1970, a bylo tu
konstatováno, že premiéra byla velmi zdařilá. Tato pohádková
hra měla celkem 7 repríz v Havlíčkově Brodě, Krásné Hoře,
Nové Vsi u Světlé, OÚNZ Havlíčkův Brod, Vilémovicích a Dolní
Krupé. Do této premiérové dětské hry byli zapojeni všichni
členové souboru. Podkladem pro zachycení činnosti nového
souboru mi je jeho kronika, 2.
Ještě v měsíci dubnu byla hrána další premiéra pro děti,
a to Sněhová královna H. Ch. Andersena. Pohádka měla
celkem 4 reprízy pro školy v Havlíčkově Brodě, Krásné Hoře a
Nové Vsi u Světlé. Z původních 15 zakládajících členů se
soubor v dubnu 1970 rozrostl již na 18 členů. Novými členy
byli Miroslav Menšík ml., Stanislava Motalová a Zdeňka
Sommerová.
Po dvou představeních pro děti, ve kterých účinkovali
všichni členové souboru, došlo k rozhodnutí pokusit se o hru
pro dospělé diváky. Na návrh režiséra J. Vybírala a po krátké
diskusi byla vybrána hra J. K. Tyla - Tvrdohlavá žena. Z ryze
technických důvodů byla ze hry vypuštěna scéna, ve které má
shořet mlýn. Premiéra hry byla v březnu 1971. Do této další
premiéry se soubor rozrostl již na 21 členů. Tvrdohlavá žena
měla celkem 4 reprízy v Havlíčkově Brodě, Krásné Hoře, Nové
Vsi u Světlé a v Přibyslavi. Jak je uvedeno v kronice souboru
herci nehrají pouze na domáci scéně, ale také hostují.
Rok 1971 byl od svého počátku pro divadlo rokem
důležitým, protože se divadelní soubor připravoval na první
divadelní přehlídku amatérských divadel v Přibyslavi. Tento
festival se konal od 24.-29. 4. 1971. Ještě před odjezdem na
festival bylo v březnu 1971 na členské schůzi rozhodnuto, že
divadlo bude pokračovat v nastoupené cestě a že se do
programu budou zařazovat hry angažované, a to jak autorů
klasických, tak i od autorů současných našich i světových. Po
účasti na festivalu byla proto vybrána hra Ivana Bukovčana -
Než kohout zazpívá. S touto hrou získal soubor Havlíček na
okresní přehlídce v Přibyslavi I. místo. Hra měla celkem 8
repríz./I v novodobé historii souboru jsou důležitým pramenem
zápisy z jednání souboru, 3./
Při hledání další hry bylo zjištěno, že se soubor skládá
většinou ze členů středního a staršího věku a že je třeba
získat nové, mladé členy. Proto byl proveden nábor na
středních školách ve městě. Do náboru se přihlásilo 10 děvčat
a 4 chlapci. Aby se hned od začátku mladí zapojili, byla
nastudována hra Richarda Nasha - Děvčata z Brook Waley,
zabývající se rasovou otázkou. Dále byla nastudována hra A.
S. Makarenka - Začínáme žít. Hra Děvčata z Brook Walley měla
premiéru v říjnu r. 1973 a měla celkem 5 repríz. Hra Začínáme
žít byla hrána pouze jedenkrát. Byla hrána pouze pro školy,
ale setkala se s velkým nepochopením. /Zde bych hodnotil
přístup mládeže a škol vůbec dosti kriticky, 4./
Již v únoru r. 1974 byla uvedena další premiéra hry
Cesta k domovu od Květy Třebické. Hra měla celkem 5 repríz a
byla také připravována na krajskou divadelní přehlídku do
Úpice. Tato inscenace se však na krajskou přehlídku
nedostala. To však členy souboru vůbec neodradilo od další
práce. O tom svědčí nastudování další hry Jaroslava Dietla -
Senohrabská gracie. Premiéra byla hrána v listopadu 1974.
Byla celkem 3x reprízována a na doporučení "některých lidí"
byla stažena z repertoáru. Na rok 1975 byl schválen
dramatický plán, který opět počítal s účastí souboru na
divadelní přehlídce v Přibyslavi. Byla nastudována
následující hra: Václav Hajný - Domácí víno. Hra měla
premiéru v listopadu 1975 a měla celkem 8 repríz./Názvy her a
jejich uvedení čerpám z kroniky Amatérského divadla
J. Vybírala./
I pro další divadelní rok si soubor vybral hru, se
kterou se zúčastnil okresní přehlídky v Přibyslavi, a to hru
od Branislava Nušiče - Truchlící pozůstalí. Toto představení
bylo hráno na šesti místech okresu celkem 7x.
Pro další sezónu 1977 byla souborem vybrána divadelní
hra N. A. Ostrovského - Jak se kalila ocel. Premiéra hry byla
15. listopadu 1977 a měla celkem 5 opakování. Byla zde poprvé
použita točna o průměru 4m, kterou si zhotovili sami členové
souboru. /I v minulosti byli členové souboru odkázáni sami
na sebe, vždy však dobrá věc zvítězila./
Soubor se v roce 1978 vrací k dětským hrám a 14. února
1978 je hrána premiéra hry od V. Nováka a S. Oubrama - Jak se
kradou princezny. Tato hra pro děti byla předvedena v České
Bělé,v Nové Vsi u Světlé,v Mírovce,v Habrech, v Dolním Městě,
ve Štokách, v Chotěboři, v Přibyslavi,v Knyku a ČSD Havlíčkův
Brod. Celková účast byla 2 460 diváků. 13. října 1978 byl
Okresním národním výborem, odborem kultury v Havlíčkově Brodě
na základě divadelního zákona z 1. 7. 1978, § 10, odstavce 2.
a 3., zaregistrován divadelní soubor, který již nenese jméno
Havlíček, ale "Amatérské divadlo SKP v Havlíčkově Brodě", 5.
Divadelní Přibyslav v tomto roce zhlédla dvě hry Amatérského
divadla, a to Jak se kradou princezny a hru Dimitrije
Plichty - Jehla. Hra Jehla měla celkem sedm opakování s
účastí 1 880 diváků. Rok 1978 je prvním rokem, kdy je nutné
se zamyslet nad tím, proč narůstá u lidí nezájem o divadlo.
Závodní výbory ROH zakoupily abonentní vstupenky, ale tím asi
propagace kultury skončila. Co je platné, že je zakoupena
spousta abonentních vstupenek a sál při představení zeje
prázdnotou! Působí to velmi nepříznivě na účinkující, na
pořadatele, ale i na diváky. Nedělá to též čest našemu městu.
Ani střední školy již nesehrávají takovou roli při propagaci
kultury a umění jako dříve. Ještě donedávna působil na zdejší
střední škole profesor, který doporučoval svým žákům návštěvu
divadelního představení a většina představení byla potom
námětem k vyučování literatury. Co se stalo s příznivci a
milovníky divadla v Havlíčkově Brodě? Co je příčinou nezájmu
o velmi hodnotná divadelní představení? Je to snad
pohodlnost, která brání tomu, pěkně se obléknout a jít s
manželkou nebo dívkou do divadla? Nebo je příčinou bačkorová
kultura doma u kafíčka a televizoru, anebo snad u sklenice
piva s kamárady v restauraci? A jak v tomto směru pracovaly
organizace SSM? Při koncertech populární hudby /často i nižší
úrovně/ byl sál nabit k prasknutí. To byly zásadní otázky, na
které hledali členové amatérského souboru odpověd°. Všichni
chtěli udělat všechno proto, aby naše město získalo opět pro
všechna divadla, která k nám jezdí, pověst "dobré štace".
/Tyto myšlenky jsem vybral z článku z 6. Cesty Vysočiny z
prosince 1978./ V tomto roce udělil ONV "Zvláštní cenu rady
ONV Havlíčkův Brod" za dobrou angažovanou činnost souboru.
Diplom je umístěn v klubovně souboru. Peněžní odměna byla
předána do rozpočtu SKP. Členové souboru se také scházeli i
mimo zkoušky a vystoupení. Našli si čas navštívit i se svými
rodinami divadlo na Vinohradech a divadlo Na provázku v
Brně. /Právě na finančním ocenění bych chtěl ukázat
neprůhlednost rozpočtů ROH./
Rok 1979 byl již od svého začátku zaměřen na účast
souboru na II. ročníku festivalu her pro děti "Znojemský
strom pohádek", který se konal od 5.-9.března 1979. O tomto
zájezdu píše Havlíčkobrodský zpravodaj v květnu 1979 toto:
"Havlíčkobrodští ochotníci 5. března odehráli 2 představení,
která vidělo 840 diváků. Po ukončení festivalu byli zástupci
všech souborů přijati na MěstNV ve Znojmě a zúčastnili se
celkového hodnocení. Představení hablíčkobrodských ochotníků
se líbilo mladým divákům i porotě. Byla to nejlepší odměna
celému souboru, který hru držel ve svém repertoáru více než
rok a zhlédlo ji přes 6 000 mladých diváků. Josef Mauer
zde získal cenu za scénografii a Zdeněk Stejskal za nejlepší
mužský herecký výkon.
V dubnu 1979 přišlo další pozvání k účasti na festivalu
divadelních souborů okresu Jihlava. Amatérské divadlo
vystupovalo dne 28. 4. 1979 s hrou Dimitrije Plichty - Jehla.
O tomto festivalu píše mimo jiné 7. Havlíčkobrodský zpravodaj
č.6. z roku 1979. Cenu za nejlepší herecký výkon získala Lída
Honzová za roli "ženy". V roce 1979 u příležitosti oslav
Mezinárodního roku dítěte a 30. výročí PO SSM soubor
nastudoval hru Král 3333. Představení se konalo 12. června
1979 a 24. října 1979. Další hostování v tomto roce se konalo
dne 21. listopadu 1979 ve Žďáru nad Sázavou s hrou Král 3333.
Tuto sezónu hodnotí článek "Amatérské úspěchy z Vysočiny"
deník 8. Pochodeň z 12. června 1979. Divadelní sezónu 1979
začíná soubor již s 25 členným kolektivem.Členy souboru jsou:
M. Zavřel, V. Duchan, Z. Stejskal, J. Nikl, M. Radouš, V.
Kubát, M. Menšík, L. Matějka, L. Pirkl, R. Vybíralová, J.
Kubátová, E. Zadinová, J. Duchoňová, E. Kubátová, E. Štáfl,
A. Štáfl, M. Menšík ml., F. Beneš, Z. Sommerová, M. Plottová,
J. Vybíral, L. Honzová, S. Motalová, M. Fikarová, M.
Hermannová. Tento rok je také rokem jubilejním. Soubor
oslavuje své 10. narozeniny. Ohlédnutí za historií souboru je
otištěno v Kulturním zpravodaji OKS v Havlíčkově Brodě 9. v
květnu 1979. V tomto zpravodaji je zachycena historie
ochotnického divadla od roku 1836 a vývoj stávajícího souboru
od 27. listopadu 1969 do roku 1979. V této části je patrné,
že po deseti letech působení ochotnického souboru se právem
dostavují zasloužené úspěchy nejen pro soubor, ale i pro
jednotlivce.
Mimo jiné je ve zpravodaji uvedeno: "Ano,10 let uplynulo
od doby,kdy jsme se poprvé sešli,abychom obnovili pravidelnou
činnost ochotnického divadla v našem městě. Deset let
nepřetržité činnosti, zkoušek a hraní. Je to hodně nebo málo?
Kdo ví! Ale ať je to tak nebo tak, je to jistě důvod k tomu,
aby se toto výročí důstojně oslavilo. Na schůzi souboru,
která se konala v březnu 1979, byl navržen a schválen tento
program oslav:
1/ Instalovat v sále radnice výstavu nazvanou "Ochotnické
divadlo ma Havlíčkobrodsku" od jeho založení až po dnešní
dobu. K tomuto účelu zapůjčit od Okresního archívu v
Pohledu zajímavé doklady.
2/ Uspořádat divadelní festival nazvaný "Setkání amatérských
divadelních souborů Vysočiny" a navázat tak na tradice
krajských divadelních festivalů konaných v Havlíčkově
Brodě. Na tento festival pozvat tyto divadelní soubory:
"Klicpera" - Jihlava, "Rieger" - Pelhřimov, "J. Honzla" -
Humpolec, JKP Žďár nad Sázavou.
3/ Požádat MěstNV o patronát a spoluúčast na oslavách.Pozvat
písemně i osobně všechny závody ve městě.
4/ Dát vytisknout pozvánky na výstavu, obálku na programy a
brožurku s programem celého festivalu.
Těchto příprav se zúčastní celý soubor. V říjnu 1979 se
členové souboru zúčastnili tematického zájezdu na festival do
Pelhřimova s cílem nasbírat zkušenosti pro organizování
vlastního divadelního festivalu. Na závěr roku ještě soubor
uvedl premiéru hry bratří Čapků - Ze života hmyzu. Premiéra
byla uvedena 29. listopadu 1979. Posledním hostováním roku
byla účast na již tradičním festivalu v Přibyslavi ve dnech
2.-8. 12. 1979.
Následující rok byl již od února 1980 plný významných
událostí. 15. února se soubor zúčastnil zájezdu do Prahy na
hru L. Stroupežnického - Naši furianti v provedení herců
Národního divadla. Od 24. února do 5. března 1980 se konal
festival amatérských divadelních souborů v Havlíčkově Brodě
pod hleslem "Všechny naše kroky musí vésti láska k národu a
jeho štěstí" - J. K. Tyl. Současně se zahájením festivalu
proběhla na radnici 24. února vernisáž výstavy "Z hitorie
amatérského divadla." Členové souboru si ani nestačili
vydechnout a už tu bylo pozvání na další festival. Tentokráte
na 33. ročník Klicperova Chlumce, který se konal od 23. 5. do
7. 6. 1980. Havlíčkobrodští ochotníci vystupovali s hrou Ze
života hmyzu dne 7. června 1980. Rok 1980 byl doslova
"napěchován" termíny festivalů. Krajské kulturní středisko v
Hradci Králové pozvalo A-divadlo na přehlídku amatérských
divadelních souborů kategorie "B" do Bystrého u Poličky.
Termín festivalu byl stanoven na 12.-27. září 1980. Naši
ochotníci vystupovali 12. září s hrou Ze života hmyzu. Koncem
roku 1980 přišlo A-divadlo s premiérou hry Jany Knitlové -
Sekyra na studánky. Premiéra se konala 29. října 1980. Tato
hra se udržela na repertoáru až do roku 1984 a měla celkem 22
repríz. Kromě hraní divadla se většina členů souboru /hlavně
ti mladší/ zúčastňovala divadelních kursů z divadelního
umění, které vedli profesionální lektoři. V poslední době
byla navázána i odborná spolupráce s profesionálními
režiséry, která přináší kladné výsledky hlavně pro začínající
režiséry a herce souboru. Jako nový režisér souboru se
představil Z. Stejskal. V prosinci 1980 byla ještě podepsána
patronátní smlouva mezi podnikem Čsl. kamenoprůmysl a SKP
Havlíčkův Brod, ve které bylo zakotveno mimo jiné i možnost
zapůjčování nákladního automobilu na odvoz kulis a dekorací
na představení. Narůstající aktivita souboru je zachycena v
kronice souboru J. Vybírala,10.
V roce 1981 má již amatérský soubor 39 členů. Členy
souboru jsou: J. Vybíral, R. Vybíralová, Z. Stejskal, A.
Štáfl, E. Štáfl, M. Menšík st., M. Menšík ml., P. Menšík, M.
Radouš, V. Černoch, J. Mauer, V. Duchan, L. Honzová, E.
Kubátová, Z. Sommerová, M. Plottová, M. Hermannová, S.
Metalová, J. Duchoňová, M. Fikarová, E. Zadinová, J. Nikl, L.
Matějka, V. Kubát, J. Kubík, J. Hykyš, R. Korber, T.
Hermanová, F. Zachariáš, Z. Šmejkal, R. Špalková, M. Lhotka,
M. Zavřel, J. Černý, M. Uhrová, P. Holendová, I. Stejskalová,
J. Matějková, I. Pecová. V březnu 1981 se koná premiéra další
nově nastudované hry Marie Holkové - Královnin prsten. Již
tradičně, ale tentokráte začátkem roku, se A-divadlo účastní
"Divadelní Přibyslavi". Na festivalu vystupují dvakrát s
hrami Sekyra na studánky a Královnin prsten. 15. dubna 1981
divadlo hostovalo v Domě kultury a techniky ROH v Jihlavě s
hrou Sekyra na studánky. I v tomto roce bylo A-divadlío
pozváno na 21. ročník festivalu do Třešti. Festival se konal
od 24. dubna do 2. května 1981. A-divadlo přijelo s hrou
Sekyra na studánky. Na tomto festivalu byla F. Benešovi
udělena cena za nejlepší mužský herecký výkon. I v tomto roce
se A-divadlo zúčastnilo krajské přehlídky amatérských
divadelních souborů v Bystrém u Poličky. Soubor vystupoval
23. května 1981 s inscenací Sekyra na studánky. Ještě v
květnu 1981 uvádí divadlo premiéru hry N. V. Gogola - Ženitba
v nastudování režisérky L. Honzové. Dalšího festivalového
vystoupení se A-divadlo zúčastnilo na 14. ročníku týnišťského
divadelního podzimu. Vystupovalo 17. října s inscenací
Sekyra na studánky.
Nová sezóna 1982 začala jako již tradičně účastí na již
11. ročníku okresní přehlídky amatérských divadelních souborů
v Přibyslavi. A-divadlo vystupovalo 27. března 1982 s hrou N.
V. Gogola - Ženitba. Za pouhý měsíc již soubor učinkoval na
15. festivalu amatérských divadelních souborů v Třešti.
Amatérští ochotníci vystoupili 1. května 1982 rovněž s hrou
N. V. Gogola - Ženitba. O tomto vystoupení píše deník OV KSČ
a ONV v Jihlavě 11.- Jiskra dne 18. května 1982. Z textu
vybírám: "Když se člověk odhodlá jít na stejnou hru už po
několikáté, nejde se pobavit příběhem, ale spíše srovnávat s
tím, co už dříve viděl. Lidi, řeknu vám, že už moc dlouho
jsem se tak dobře nepobavil. Smál jsem se vlastně pořád.
Obdivoval jsem odvahu experimentovat, některé vložené hříčky
i výstupy. Byl jsem okouzlen Podkolatovem v podání Z.
Stejskala, Agátou S. Motalové, Nenažraným F. Zachariáše,
Tlučhuby Kočkareva F. Beneše a Tetkou M. Hermannové. U
amatérů bývá smích na jevišti obvykle kamenem úrazu. Málokde
jsem slyšel herce se tak srdečně smát jako tady. Snad
proto, že jim vydatně také pomáhalo i hlediště. Moc bych
Brodským přál vždycky tolik potlesku na otevřené scéně, jako
sklidili tady v Třešti." Po vystoupení v Třešti je uvedena na
scéně v Havlíčkově Brodě premiéra hry V. Nováka a S. Oubrama
- O mlynáři Jankovi a Cecilce ze zámku. Ještě v tomto roce se
ochotníci zúčastnili festivalu v Týništi nad Orlicí. Konal se
zde 15. ročník týnišťského divadelního podzimu. K hodnocení
účasti na tomto festivalu cituji z deníku 12.Práce ze dne 25.
října 1982: "Vítězem XV. týnišťského divadelního podzimu,
přehlídky východočeských divadelních ochotníků, bylo v sobotu
vyhlášeno Amatérské divadlo SKP Havlíčkův Brod. Získalo také
ceny za režii i scénu Gogolovy "Ženitby". " 16. října 1982
vystupuje divadlo se stejným repertoárem na přehlídce
Symposion v Třebechovicích pod Orebem a získává zde hlavní
cenu. 5. listopadu čeká soubor další vystoupení na "Národní
přehlídce ruských a sovětských divadelních her" ve
Svitavách. Zde amatéři získávají cenu za úpravu scény.
Nastudovaná Ženitba se udržela s úspěchem na repertoáru až do
roku 1985. Tato hra byla nejúspěšnější inscenací v celé
dosavadní činností souboru. 26. října mezi dvěma festivaly je
v Havlíčkově Brodě uvedena další premiéra hry I.Örkenyho -
Rodina tónů. Účastí na přehlídce vyspělých divadelních
souborů skupiny "A" v Hronově získali členové souboru další
divadelní zkušenosti. Vystoupili 20. března 1982 s hrou
Ženitba. Jak tuto účast ve svých poznámkách hodnotí členové
souboru:13. "V divadle nás nikdo nečekal, na obědě jsme byli
v restauraci Radnice - oběd dobrý. Přijetí na MěstNV se
nekonalo. Z pořadatelů se za celé odpoledně nikdo neobjevil,
až v 19.00 h. p. Císařová. Návštěva asi 45 diváků, z toho 6
členů poroty a 6 našich techniků. Jako občerstvení jsme každý
dostal párek, tvrdý rohlík, 1 kávu a 1 dcl vína." Divadlo zde
získalo cenu za scénu. Divadelní Hronov je pojmem mezi našimi
divadelníky. Že to může občas zaskřípat svědčí tento zápis.
Nová divadelní sezóna 1983 byla zahájena 2. února
hostováním v ZK ROH Máj v Pelhřimově hrou Ženitva. Jak se již
v posledních letech stalo tradicí, začátek roku je též ve
znamení divadelní Přibyslavi.Přehlídka se konala v termínu od
11. 2. - 18. 2. 1983 a A-divadlo zde vystupovalo 11. února s
hrou Šťastný princ, dále vystoupilo 16. února s pohádkovou
hrou O mlynáři Jankovi a Cecilce ze zámku. Poslední
vystoupení bylo hráno 18. února, a to hra Rodina tónů. Měsíc
březen byl ve znamení dalšího ročníku "Setkání amatérských
divadelních souborů Vysočiny", který A-divadlo organizovalo a
samo vystupovalo 15. března 1983 s hrou Rodina tónů. Festival
se konal od 8. do 22. března 1983. Již potřetí je amatérský
soubor z Havlíčkova Brodu hostem na Festivalu v Třešti. V
tomto roce se festival konal od 21. dubna do 30. dubna.
A-divadlo vystupovalo až v závěru festivalu 30. 4. s
inscenací hry Rodina tónů. Amatérští divadelníci si též
připomněli v rámci své činnosti výročí 100 let otevření
Národního divadla, a to inscenací hry F. Šrámka - Měsíc nad
řekou.
Jednou z největších divadelních i společenských událostí
roku byla návštěva divadelního souboru z Belgie. Hostování
tohoto souboru proběhlo v měsíci říjnu 1983. Dne 24. října
vystoupilo amatérské divadlo z města Melsele s inscenací hry
Gastona Martense - Leentje uit Het Hemelrijk. Jednalo se o
frašku vlámského autora z vesnického života o dívce Lence. O
dva dny později, tedy 26. října, vystoupil tento soubor ještě
v dalším městě okresu, konkrétně ve Světlé nad Sázavou. O
měsíc později, v listopadu 1983, hostovalo A-divadlo na
amatérském festivalu v Belgii. Uvedli Gogolovu hru - Ženitba.
Vystoupení se konalo 13. listopadu 1983.
O tomto zdařilém zájezdu informuje 14. Havlíčkobrodský
zpravodaj ve svém lednovém čísle 1/84. Z textu cituji: "Dne
17. listopadu 1983 se vrátil divadelní soubor z Havlíčkova
Brodu ze svého zájezdu do Belgie. Inscenace, kterou ochotníci
uvedli, byla velmi dobře hodnocena jak diváky, tak i porotou.
Byla velmi dobře hodnocena režijní stránka a výborné herecké
výkony. Členové souboru byli srdečně přijati a měli možnost
mimo jiné navštívit Rubensův dům v Antverpách, prohlédli si
světoznámé Atomium v Bruselu a mnoho dalších významných míst
Belgie. Zájezd se stal dobrou reprezentací českého
amatérského divadla v zahraničí."
Amatéři při tomto nabitém programu, jaký byl v předešlém
roce, nezapomněli na nácvik nových her. A tak již 22. ledna
1984 byla hrána premiéra hry od B. Fixové - Kterak se o
princeznu čert pokoušel. Měsíc únor byl ve znamení účasti na
přehlídce amatérských souborů v Přibyslavi. Festival hodnotí
Cesta Vysočiny 15.ze dne 28. února 1984 takto: "Dne 19. února
byla slavnostně zakončena okresní přehlídka amatérských
divadelních souborů. Porota ve složení Zina Kraučuková,
inspektorka OK ONV, Karla Dorrová, členka krajské poroty, a
Miroslav Felcman, vedoucí oddělení ZUČ OKS udělila: Čestné
uznání F. Benešovi, M. Hermannové a hereckému kolektivu v
představení O. Wilda - Šťastný princ, E. Bechyňové, S.
Pánovi, Z. Doležalovi a Z. Stejskalovi. Cenu MěstNV v
Přibyslavi obdržela L. Honzová za režii představení O. Wilda
- Šťastný princ. Cenu Městského výboru NF v Přibyslavi získal
A. Hermann za scénu v pohádce B. Fixové - Kterak se o
princeznu čert pokoušel. Cenu OV SSM v Havlíčkově Brodě
získal Z. Stejskal za ztvárnění postavy Josefa Roškota
ve hře F. Šrámka - Měsíc nad řekou. Cenu OV SSM v Havlíčkově
Brodě obdržela Štěpánka Mafková za ztvárnění postavy Tonči
Marouškové v pohádce B. Fixové - Kterak se o princeznu čert
pokoušel". Oceňování práce členů souboru se stále více
přesouvá i na oblast režie.
Měsíc březen se stal dalším festivalovým měsícem.
Tentokrát to byla účast na festivalu "Znojemský strom
pohádek", který se konal od 25.-30. března 1984. Adivadlo
tento festival zahajovalo hrou Kterak se o princeznu čert
pokoušel a jeho členka E. Kubátová obdržela Cenu za ženský
herecký výkon. Domácí festival amatérských divadelních
souborů změnil v tomto roce trochu svůj název. Festival byl
přejmenován na setkání amatérských divadelních souborů
"Vysočina". Konal se od 19. března do 5. dubna 1984. Soubor
na festivalu "Vysočina" vystupoval dvakrát, a to 19. 3. s
hrou Šťastný princ a 21. 3. s hrou Měsíc nad řekou. Již za
dva dny nato, 23. března, vystupuje soubor na "Krajské
přehlídce malých jevištních forem" v Pardubicích. Učinkuje s
hrou Šťastný princ. Ani měsíc duben není měsícem klidným. Od
27. 4. do 5. 5. 1984 se koná v Třešti divadelní festival.
Cituji z festivalového zpravodaje:"Hosté mají slovo na závěr.
Netřeba představovat. Host milý a vždy vítaný se představí
tentokráte klasickou hrou F. Šrámka - Měsíc nad řekou.
Naskýtá se snad jediná otázka: Zasvítí Měsíc nad řekou i těm
mladým? Nemají oči příliš oslabené díváním na televizi a z
překotných dojmů života? Věříme, že nikoliv. Že poezie života
Adivadla nikdy z mladých nevyprchá. Letos oslaví soubor 15
let své činnosti a již dnes patří mezi špičkové amatérské
soubory Východočeského kraje."Dotvrzuje to i účast na národní
přehlídce ruských a sovětských her ve Svitavách, kde soubor
získal cenu za scénografii v Gogolově Ženitbě.
Měsíc květen, měsíc lásky, je další v řadě festivalových
měsíců. 21. 5. 1984 vystupuje soubor na festivalu v Úpici.
Uvádí hru J. Knitlové - Sekyra na studánky. Zajímavý je
anketní lístek 17., který byl pořadateli přiložen ke každému
programu. Diváci hodnotili tuto hru následovně: 118 divákům
se hra velmi líbila, 60 ji sledovalo s výhradami a 10
divákům se nelíbila.
Další měsíce probíhaly ve znamení přípravy další
premiéry. Tou byla hra M. de Cervantese Saavedry - Mezihra,
která měla premiéru 17. listopadu v sále SKP v Havlíčkově
Brodě. Poslední hrou roku 1984 byla hra, která byla na
repertoáru celé čtyři roky a 12. prosince se hrála naposledy.
Byla to inscenace hry Sekyra na studánky. Tato hra byla
jednou z nejlepších v celé historii činnosti ochotnického
souboru, jak uvádí J.Vybíral v divadelní kronice.
Rok 1985 začíná opět v Přibyslavi, kde se koná od 1.
března do 3. března okresní přehlídka amatérských divadelních
souborů. Adivadlo zde učinkovalo 2. 3. s inscenací Mezihra.
Začátek měsíce dubna byl ve znamení festivalu domácího,
festivalu "Vysočina". Dne 2l. dubna zde byla jako derniéra
uvedena hra I. Örkenyho - Rodina tónů. Po vystoupení na
"Vysočině" se v souboru připravovala další dětská hra Aloise
Mikulky s názvem Pohádky před oponou. Premiéra této pohádky
byla 1. května 1985 pod režijním nastudováním Miroslava
Lhotky. 31. květen se stal dnem, kdy byla naposledy uvedena
nejúspěšnější hra souboru Gogolova Ženitba. Město Letohrad se
ve dnech 20.-22. září 1985 stalo pořadatelem přehlídky
divadelních, loutkářských a recitačních souborů
Východočeského kraje pod názvem "Inspirace 1985". Ze
zpravodaje vybírám 18.:"Většina členů souboru prošla okresní
třídou herecké práce v roce 1979-80, soubor má tři hrající
režiséry, absolventy Lidové konzervatoře, mladí lidé doplňují
soubor z dramatického kroužku. Od roku 1978 pracoval soubor
po pět let s metodickou spoluprací profesionála, v současné
době pracuje samostatně, formou kolektivních souborových
konzultací. Loni, kdy divadlo oslavilo 15. výročí svého
vzniku, si dalo nový název Adivadlo, přičemž "A" znamená
především divadlo amatérské, angažované a aktivní." Adivadlo
zde vystupovalo 21. září 1985 s Mezihrou. /Názvy her a místa
jejich uvedení čerpám z kroniky Amatérského divadla. Dále
používám zpravodaj krajské přehlídky divadelních,
loutkářských a recitačních souborů Východočeského kraje z
měsíce září 1985./
Nový divadelní rok 1986 roztáčí svá kola již tradičně v
Přibyslavi. Adivadlo vystupuje 21. 2. 1986 s Pohádkami před
oponou, 22. 2. s Mezihrou a 23. 2. se Šťastným princem. O
festivalu píše týdeník Cesta Vysočiny 19. ze dne 18. 2. mimo
jiné toto: "Režisér M. Lhotka obdržel cenu za inspirativní
režijní přístup v inscenaci Mezihra a S. Motalová obdržela
cenu za ženský herecký výkon při ztvárnění postavy Vlaštovky
ve Šťastném princi. Přehlídka ukázala rozvíjející se činnost
amatérských divadelních souborů v okrese."
Duben se stává již po sedmé měsícem, kdy se koná
divadelní festival amatérských souborů "Vysočina". Adivadlo
vystupovalo 22. dubna 1986 s inscenací Mezihra. Rok 1986 je
rokem, kdy si divadelní veřejnost našeho okresu připomíná 150
let ochotnického divadla v Havlíčkově Brodě. Při této
příležitosti byly ochotníky organizovány tyto akce: 9. října
1986 to byl slavnostní koncert, kde bylo zároveň připomenuto
150.výročí úmrtí K. H. Máchy, 130 let od úmrtí K. Havlíčka
Borovského a 150.výročí ochotnického divadla. Na koncertu
účinkovali pěvecký sbor "Jasoň", pěvecký sbor "Záboj" z
Pelhřimova a členové Adivadla. 11. října proběhla slavnostní
schůze členů divadla, kam byli pozváni všichni bývalí
členové, a večer proběhlo dernierové představení Měsíc nad
řekou. V neděli 12. října se konala divadelní pouť se
spoustou atrakcí pro děti i dospělé. Odpoledne zde hrálo
hostující divadlo z Úpice hru J. K. Tyla - Fidlovačka a večer
sehrál soubor z Červeného Kostelce hru J. Šotoly - Bitva u
Kresčaku. U příležitosti Dne pracovníků kultury bylo 25.
října 1986 Adivadlu uděleno čestné uznání rady Vč KNV v
Hradci Králové. Tato léta jsou pro soubor léty činorodé
práce, jak vyplívá ze zápisu slavnostní schůze souboru 20.,
která se konala v říjnu 1986 a zápisu v kronice Adivadla 21.
Po velmi bohatých letech přichází rok chudší, kdy
Adivadlo vystupuje pouze s jednou premiérou hry J. Edlise -
Žízeň u pramene. Tato hra měla v průběhu roku celkem pět
repríz a vidělo ji 560 diváků.
Z roku 1988 jsou dochovány záznamy o účasti souboru na
festivalu ruských a sovětských divadelních her ve Svitavách.
Adivadlo vystupuje 8. listopadu s inscenací Žízeň u pramene.
O festivalu píše deník Pochodeň ze dne 14. 11. 1988 mimo jiné
toto: "Slavnostní program vyvrcholil vyhodnocením nejlepších
kolektivů a jednotlivců. Hlavní cenu - putovní pohár A. P.
Čehova - převzal soubor Adivadla SKP Havlíčkův Brod za
inscenaci Žízeň u pramene. Cenu za dramaturgicko-režijní
koncepci získala L. Honzová a cenu za mužský herecký výkon si
odvezl F. Beneš za hlavní roli ve hře Žízeň u pramene." Toto
ocenění hodnotí týdeník 22. Cesta Vysočiny ze dne 22. 11.
1988. V kulturní rubrice hodnotí průběh festivalu i Rudé
právo ze dne 23. 11. 1988.
Divadelní Přibyslav se v roce 1988 konala netradičně v
měsíci listopadu. Ale jako tradičně odvezli členové Adivadla
všechny hlavní ceny. 12. listopadu byla představena nová hra
Kouzelný pytel, nastudovaná podle předlohy Heinze Halla a
Miloše Zbavitele - Malý a Velký Klaus. Adivadlo pořádalo 22.
prosince 1988 pro své členy seminář hlasové výchovy.
Nový rok 1989 je již poznamenán radikálně měnící se
společenskou a politickou situací. To vše se odráží nejen na
činnosti společenských organizací, ale i na činnosti
Adivadla. Měsíc duben byl pro divadlo měsícem, kdy byla
organizována nesoutěžní přehlídka divadelních souborů.
Přehlídka je charakterizována takto: F- fraška, R- revue, M -
komedie, O - opereta, L- muzikál. Jsou to tři dny dobré
pohody, smíchu, chichotu a chechotu,tři dny muziky a zpěvu. V
měsíci květnu se na domácí půdě konala krajská přehlídka
inscenací amatérských divadelních souborů pro děti
Východočeského kraje. Adivadlo uvedlo 13. května hru Kouzelný
pytel. Rok 1989 je zachycen v kronice Adivadla, kterou vede
J. Vybíral.
ZÁVĚR
V závěru své práce bych chtěl podložit to, co vyslovuji
v úvodu, tedy stále klesající úroveň estetické výchovy u
současné mladé generace. Jak tvrdím v začátku své práce, ve
spoustě rodin zcela absentuje jakákoli estetická výchova. U
dětí a mladých lidí estetické okolí tvoří plakáty metalových
skupin a svalnatí herci akčních filmů.
Stále klesající úroveň, ale i malé množství hodin
v osnovách výuky na základních a středních školách
způsobuje to, co jsem zjistil ve svém výzkumu mezi žáky 7.
ročníku ZŠ, že ze 73 respondentů nějakým způsobem pouze 15
občas navštěvuje divadlo. Celkem 53 respondentů navštívilo
divadelní představení pouze v rámci návštěvy divadla se
školou. Jak z těchto čísel vyplývá, 5 žáků 7. ročníku nebylo
ještě v životě v divadle, ani na divadelním představení. Tato
čísla jsou dokladem toho, že naše okresní město nemá stálou
divadelní scénu, musí využívat prostor SKP Havlíčkův Brod.
Dále jsem ve svém výzkumu mezi žáky zjistil, že 40 žáků
má nějaký vyhraněný umělecký zájem. Jedná se o kreslení, hru
na hudební nástroj, tanec, zpěv a recitaci. Sedm z těchto 40
respondentů však uvedlo, že tento zájem již v současné době
nerozvíjí. Třicet tři respondentů uvedlo, že je nic takového
nebaví, ani nezajímá.
Na třetí otázku, zda by někdo z nich chtěl hrát někdy v
divadle,odpovědělo 28 respondentů, že ano,15 jich odpovědělo,
že asi ne, že se stydí, a 30 respondentů jednoznačně tuto
možnost zamítlo. Jak shodné číslo s tím, které ukazuje na
některý z uměleckých zájmů.
Další otázkou mého výzkumu byl dotaz na znalost básní,
se kterými by bylo možno na jevišti vystoupit. Bylo možno
použít i básně, které jsou obsaženy v učebnicích literatury
pro žáky ZŠ. Pouze 11 respondentů uvedlo, že zná více jak 5
básní, se kterými by mohli vystoupit. 51 respondentů v době
vyplňování tohoto dotazníku znalo 1 až 5 básní. 11
respondentů 7. ročníku neznalo v době vyplňování ani jednu
báseň. To lze také hodnotit dosti negativně, protože každý
žák by měl znát alespoň jednu báseň ze 7. ročníku.
Dobrých znalostí je ovšem dosaženo v oblasti lidových
písní. Celkem 52 respondentů odpovědělo, že zná více jak pět
lidových písní. 19 respondentů odpovědělo, že zná 1 až 5
lidových písní. Pouze 1 respondent odpověděl, že nezná ani
jednu lidovou píseň. Zde se tedy mé tvrzení z úvodu mé práce
nepotvrzuje.
V celku dobrá je také situace v oblasti lidových tanců.
Celkem 30 respondentů odpovědělo, že zná lidové tance, které
umí i zatancovat. 28 respondentů odpovědělo, že lidové tance
sice neumí zatancovat, ale umělo by je alespoň popsat. To
znamená, že lidový tanec již respondenti viděli tancovat a
pamatují si tedy, jak se tančí. 15 respondentů odpovědělo, že
nezná žádný lidový tanec a neumí ho ani popsat. To znamená,
že nikdy ani takový tanec nevidělo.
V další otázce jsem se respondentů ptal, jaký mají
přehled o našich hudebních skladatelích. Pouze 10
dotazovaných bylo schopno jmenovitě uvést více jak pět našich
hudebních skladatelů. 61 respondentů je schopno jmenovitě
uvést jedno až pět jmen skladatelů. Pouze dva dotazovaní žáci
7. ročníku neuvedli ani jedno jméno našeho hudebního
skladatele. I v této otázce značně převyšuje průměr
vědomostí.
Z oblasti hudby jsem v další otázce přešel na znalosti
z oblasti výtvarného umění. Pouze 5 žáků odpovědělo, že zná
více jak pět našich malířů. 62 respondentů uvedlo, že zná
jednoho až pět našich malířů. Opět to zdrcující číslo
průměru. 8 žáků uvedlo, že nezná ani jednoho našeho malíře.
Dost smutné. To ale ukazuje i na to, jak děti málo čtou,
protože zde také mohly uvést i ilustrátory dětské literatury.
Ilustrátory a výtvarníky sice děti neznají, nebo si je
nepamatují, ale autory dětské literatury naopak znají. 46
respondentů uvedlo, že zná jmenovitě více jak 5 spisovatelů
četby pro děti a mládež. 25 žáků uvedlo,že zná jednoho až pět
spisovatelů. Dva žáci uvedli, že neznají ani jednoho
autora dětské literatury. Když vezmu v úvahu možnost znalosti
1 až 5 spisovatelů u 25 respondentů, je možné z tohoto malého
vzorku dětí usuzovat na to, že děti opravdu málo čtou. Není
cílem znát jména spisovatelů, ale umět číst a umět se
orientovat v literatuře.
Poslední a možná nejtěžší otázkou byl dotaz, zda by
někdo uměl vysvětlit pojem design. Pouze 5 dětí dovedlo toto
slovo vysvětlit. To také ukazuje na to, že se s dětmi ve
školách o moderních technologiích, výrobě, prodeji a
uplatnění hovoří velmi málo.
Jak zde uvádím, výzkumu se celkem zúčastnilo 73
respondentů z největší základní školy v okrese a jedné z
nejmenších úplných škol okresu. Vzhledem k tomu, že vzorek
dětí byl vybrán pouze z těchto dvou škol, nelze tedy tvrdit,
že je situace platná pro všechny děti 7. ročníku všech škol
okresu. Pro tyto dvě školy největší a jednu z nejmenších jsou
to výsledky platné.
Výzkum opravdu ukázal, že téměř na 100 % se na estetické
výchově podílí škola. Rodina opravdu v této oblasti výchovy
zcela absentuje. Potvrzuje se tedy vyslovená myšlenka z úvodu
mé práce, že již rodičům dnešních školáků chyběla estetická
výchova v jejich školních letech. Toto už ale nelze napravit.
Proto bych chtěl navrhnout několik možností využití
mé práce o ochotnickém divadle ve školní výuce, ale i ve
výuce mimo vyučování v klubech, Domech dětí a mládeže, v
historických a uměleckých kroužcích. Dále uvažuji o tom, že
bych v našem okresním tisku zveřejňoval některé zajímavosti
ze života divadelních ochotníků od vzniku souboru r. 1836 až
po současnost.
Nyní bych chtěl některé konkrétní návrhy na praktické
uplatnění rozvést konkrétněji. V rámci výuky dějepisu je
možné tuto práci uplatnit v 7. ročníku ZŠ v hodinách, kdy se
probírá období národního obrození,revoluční rok 1848 a nástup
kapitalismu. Značný přínos práce bude zejména v tom, že žáci
uslyší konkrétní jména, události z našeho regionu. Dále je mé
práce možno využít i v dějepise 8. ročníku ZŠ, tedy v látce
o vzniku našeho státu, o období první československé
republiky. Bylo by též možné použít tuto práci v souvislosti
s léty okupace našeho státu v letech 1939 - 1945.
Domnívám se, že i moderní dějiny po druhé světové válce je
možno doplnit regionálními poznatky o vývoji kultury. Vždyť
zde již mohou často děti slyšet jméno svého dědečka, babičky
nebo i rodičů.
Je samozřejmé, že je tuto problematiku možno využít i
při hodinách literární výchovy na druhém stupni ZŠ.
Další využití je možné při hodinách výtvarné výchovy
žáků druhého stupně ZŠ. Je možné žáky seznámit s
některou konkrétní divadelní hrou a vyhlásit soutěž o
nejhezčí divadelní plakát vhodný k této hře. Můžeme také
uvést nějakou konkrétní divadelní scénu, kterou se žáci budou
snažit výtvarně zpracovat. V neposlední řadě je možno se
žáky vyrábět loutky pro jednoduché hry, které je pak možno
předvést dětem v mateřských školách.
Další možné využití vidím i v práci školní družiny nebo
klubů pro mimoškolní výchovu. Zde je možné vzbudit zájem dětí
o návštěvu muzea nebo archivu, kde by se děti mohly nejenom
seznámit s prací těchto institucí, zhlédnout zajímavé
exponáty, ale mohl by se v nich vzbudit zájem o historii jako
takovou. Vždyť jsme okresem významných hitorických tradic.
Narodilo se, nebo zemřelo zde několik významných osobností
našich národních dějin. Mohu jmenovat například Jana Žižku,
Karla Havlíčka, Jaroslava Haška, Jana Zrzavého, Karla Nolla a
Otakara Štáfla. To jsou jména osobností, které přesáhly svým
významem hranice nejen okresu, ale i státu.
Dalším momentem využití mé práce může být seznámení s
historií našeho regionálního divadla před návštěvou nějakého
divadelního představení v rámci školních osnov.
Ve své práci jsem pracoval s mnoha prameny, které byly
buď zachyceny v kronikách pana Cikharta, pana Vybírala,
rodiny Šťastných, nebo jsem je našel v depozitáři Okresního
muzea v Havlíčkově Brodě nebo Okresního archívu Pohled.
Nemálo mi pomohly i rady a zkušenosti současných členů
souboru, zejména paní Lídy Honzové a pana Josefa Vybírala.
Rokem 1989 zatím končí zápisy v kronice ochotnického
spolku. Jak je patrné z celé historie spolku, byla činnost
vždy bohatá a já doufám, že ani změna ekonomické situace ve
společnosti tuto aktivitu neudusí, ale naopak, že všichni
členové souboru, ať již ti zkušenějsí, tak i ti mladší, ještě
větším zájmem podpoří tu nádhernou myšlenku Václava Tháma :
"Hrajeme pro radost a poučení všeho českého lidu."
Do této práce přeji všem členům souboru mnoho elánu a
radosti z práce.