Texty: AS 2001, č. 1, s. 7 - 8, Jana Kolářová,

Českolipský divadelní podzim

Ve dnech 22.-25. listopadu 2000 proběhl v Jiráskově divadle v České Lípě již XXIV. ročník divadelní přehlídky Českolipský divadelní podzim. Již několik let není záležitostí pouze amatérských inscenací. Hlavní pořadatel, Divadelní klub Jirásek, zve i profesionální soubory. Brněnské HaDivadlo letos zahajovalo ČDP inscenací Proklatec (soirée s písněmi Jiřího Bulise ve zmizelé kavárně Kolbaba). Dalším profesionálním souborem bylo Docela velké divadlo Litvínov, jehož dvě pražské členky uvedly pohádku M. Mašatové Čtyři pohádky o jednom drakovi. Hostující amatérské kolektivy přivezly Bistro aneb Nesmrtelní (Klášterec n/O.) a parodický příběh Zachraňte vojína Kuřátko (Tatrmani Sudoměřice). Vzhledem k tomu, že o obou uvedených inscenacích se již na stránkách Amatérské scény psalo, zastavme se blíže u představení Divadelního klubu mladých a Divadelního klubu Jirásek z České Lípy.
František Zborník se „vyřádil“ na hodnocení mladých v představení Každý něco pro vlast: „Přemilostné slečny a stateční páni akademici jati vznešenou ideou divadelní kus provozovati, vstoupili na prkna jež znamenají svět nohou neochvějnou, tu ještě zhusta co sulc třaslavou, tu mladistvým půvabem ozdobeni, tam s duší Kašpara, kterýžto krev by vypil, jen aby se velectěné publikum bavilo. Ba mnohé ctnosti by pannám a pánům autor přiznati musil...neb oni z řemesla hereckého juž ledasco opanovali, takže podívání to bylo zajisté příjemné a Bohu milé. Pokud by oko kritika přísnosti nabylo, tož pak by jistě řeč na řeč přišla...Divák však bez těchto kritických brýlí nasazených, potrefen byl nadšením a vervou všech akademiků, s nimiž své postavy figurovali...Poděkování se sluší i krotitelkám těchto zapálenců - paní Marii Jiřičkové, jež práci započala, a paní Ivě Bufkové, jež práci dokončila (s pomocí vydatnou Zdeňky Zahrádkové). Poněvadž štafeta divadla stejně jako štafeta života s jednou paží neklesá, byť je to ruka laskavá a drahá, ale naopak jinou rukou je opět pozvednuta, aby kráčela dál a znovu se slavně zaskvěla, živena všemi dlaněmi, jež ji kdy dotýkaly.“
V souvislosti s tímto představením je na místě připomenout, že celá divadelní přehlídka byla věnována památce v červnu 2000 zesnulé Majky Jiřičkové, která byla režisérkou DK Jirásek od roku 1968 a vedle toho a své profese na Obchodní akademii se ještě stačila věnovat výchově mladých adeptů herectví v Divadelním klubu mladých, vzniklém v témže roce. V DK Jirásek zrežírovala Majka čtyřicet inscenací, včetně pohádek a literárních večerů. Poslední její inscenací v DKJ bylo Zkrocení zlé ženy, nezapomenutelný byl jistě Ženský boj (1972) i Noc pastýřů (1984).
Divadelní klub Jirásek byl zastoupen zcela novou inscenací Václava Klapky Odysseova cesta. O zhodnocení jsme požádali Josefa Brůčka: „Inscenace je, domníváme se, jedním ze zpracování tématu, které dnes stojí ve vzduchu a klade nám nepříjemné otázky o vlastní identitě, o vině a zásluhách, o vlastním svědomí... DK Jirásek si vybral k inscenování nesnadnou cestu niterného dušezpytectví, cestu, snažící se vésti k sebepoznání, k poučení i ke kladení otázek. Odysseova cesta se tak stává složitou (jsem v pokušení napsat - barokní) mozaikou, sestavenou ze střípků dávných bájí, skořepin nedávné minulosti a střepů současnosti.
S potěšením jsem sledoval práci skvělého (anebo alespoň velmi dobrého) amatérského divadelního kolektivu, který mě opět utvrdil v přesvědčení, že mnozí amatéři svým vnitřním nasazením předčí mnohé profesionální herce, kterým se pohříchu spíše hodí označení „baviči“...
Do lehkého konfliktu s autorem hry se dostáváme v momentě, kdy mi předkládá Odyssea s rozervaným nitrem Hamleta; neboť jsem vždy Odyssea vnímal jako chytrého, vypočítavého, ale i krutého hrdinu, který až do posledka ví, co chce a dělá vše, aby to dostal. Problém jsem měl i s až příliš popisnou politickou aktualizací a se scénkami jakoby vytrženými z politického kabaretu. Přiznám se ale, že silné emotivní momenty mnohdy onu mělkou politickou agitku překryly. Mnoho scén a situací bylo skvěle vymyšleno a podáno. S některými scénami jsem se však neztotožnil. Ke konci inscenace jsem si vzpomněl na velkého T. Manna, o kterém se říká, že měl svou korektorku, která mu v jeho textech škrtala. Po představení jsem hovořil s Václavem Klapkou. Z hovoru jsem pochopil, že se chystá po druhé repríze inscenace vzít do ruky tužku a škrtat. Poněkud mu to závidím. Osobně bych to asi nedovedl. Ale i v tomto vidím nesmírnou sílu a pevné nejen morální, ale i odborné základy Divadelního klubu Jirásek.“
Tolik z pohledu F. Zborníka a J. Brůčka na dvě inscenace letošního Českolipského divadelního podzimu. Uskutečnil se za podpory města Česká Lípa, Okresního úřadu v České Lípě, za hlavního sponzorství České spořitelny, a.s., a za spolupráce s Jiráskovým divadlem. Všem patří díky, stejně jako řadě dalších, drobných sponzorů.
Letos nás čeká 75. výročí založení souboru a XXV. ročník divadelní přehlídky. Lze si jen přát, abychom se těch dvou výročí dočkali všichni ve zdraví!
Jana Kolářová