Texty: CÍSAŘ, Jan: Meze Hronova 2010 - Fitzli Putzli. Amatérská scéna 2010, č. 5, s. 26 - 30.

Možnosti i nebezpečí tohoto post-postmodernistického proudu potvrdili na 80. JH výrazně i Geisslers Hofcomoedianten představením s názvem Fitzli Putzli, kdy pokračovali ve svém trvalém hledání souvislostí mezi barokem a současností. Do tohoto proudu patří mimo jiné i tím, že je to divadlo zábavné, které nešetří gagy a komediálními situacemi; jak napsal Vlado Štefko (Zpravodaj č. 8, s. 7): „Na prvý pohľad príjemná hračka.“ Ale je tu řada dalších významových samostatných částic, v nichž se skrývá ledacos jiného, přímo protikladného. Od kritické reflexe současné společnosti, která přestala vnímat hodnoty a rozlišovat je od pahodnot, až po „vyšší mravní princip“, jenž v duchu barokní duchovnosti usmrtí hříšníky rukou ďábla. Jisté zřetelné indicie odkazují k postavě hraběte Šporka, předvádějí jej přinejmenším jako problematickou osobnost. Tento odkaz referující o určité skutečnosti se pro leckoho stal klíčem k pochopení představení, aniž by věnoval větší pozornost ostatním částem; ty v takovém případě byly pro někoho právě jen gagy, pro někoho dokonce lacinými vtípky, přes něž nedošlo žádné „sdělení celého představení“.