Texty: AS 2001, č. 1, s. 5 - 6, Pavel Chalupa.

Jen jedna utkvělá myšlenka (promiňte)
Nad 36. ročníkem Moravského festivalu poezie ve Valašském Meziříčí

23. listopadu 2000 ve 20:00 se ve Valašském Meziříčí scházejí na své pravidelné dvoudenní přehlídce nejlepší recitátoři z Česka a Slovenska, aby se utkali na Moravském festivalu poezie o vavříny mezi recitátory nejcennější, totiž o Štít města Valašského Meziříčí. Ve stejné době se tamtéž setkává několik mladých básníků a prozaiků z obou zemí, aby kromě hovorů povýtce literárních porozprávělo mezi sebou, potažmo se inspirovalo na recitační soutěži. Příchozí předpokládají, že něco takového musí fungovat. Za prvé je to unikátní příležitost, kdy ještě po 7 letech dojde ke konfrontaci české a slovenské kultury, za druhé je to jediná příležitost, kdy dochází k současnému výskytu básníků a recitátorů, a za třetí podmínky jsou vskutku královské. Žerotínský zámek se skví (skoro) celý novotou a pořadatelé jsou až puntičkářsky precizní. 36 let zkušeností nepopřou. 33 recitátorů soutěží ve dvou kategoriích, 13 autorů také. Recitátoři losují své pořadí. Napětí vrcholí. Teď si někdo vytáhl jedničku. Sál šumí úlevou, ale současně i sympatiemi k nešťastníku.
Ten šum... Ten šum znají všichni, kdo dlouhá léta jezdí do Valašského Meziříčí. Takhle to šumí jenom tam... Ve sklepení na zámku nad Bečvou... Romantické by to opravdu bylo, nebýt toho šumu. Ten šum nejenom že není pravým šumem říčního jezu, on není ani šumem obdivným, šumem posvěcujícím. On je jen šumem úlevným, přitakávajícím, či naopak popuzeným, nesouhlasícím. Emoce v sále vznikají na základě hodnocení výkonu porotou. Nikoliv na základě výkonu samotného. (Pro nezasvěcence budiž připomenuto, že ve Valašském Meziříčí sedmičlenná porota oceňuje recitátora bezprostředně po jeho výkonu zvednutou tabulkou s čísly od 1 do 10.) Kdykoliv tuto krasobruslařskou relikvii někdo zpochybní, je mu připomenuto, že veřejné bodování je unikátní tradice, která tu trvá už přes třicet let, a že je to nepochybně nejobjektivnější metoda, jak určit pořadí.
Promiňte mi, zesnulí otcové zakladatelé této tradice. Ale vaše tradice je dnes, v době kvantifikace čehokoli, škodlivá. Vaše tradice je školometskou obezličkou, jejímž jediným argumentem je - „kdyby to nemělo soutěžní náboj, on by to nikdo nedělal.“
Promiňte, otcové, mé rouhačské volání: „Umělecký přednes je umění!“ A objektivní měřítka (natož míry) v umění neplatí. (Nepočítám ohromující výsledky anket Týtý a Český slavík.)
Promiňte mi, rozhlasoví režiséři, že říkám něco, co je sporné: „Pryč s výslovností, pryč s autorem, pryč s dodržováním veršových přesahů!“ Ale co takových výkonů jsme zažili, pečlivě vyslovených, odsloužených, dodržených. Jak to, že za některými se zavřela voda a po některých se mi ještě po letech svírá srdce úzkostí? Neboť umění, zdá se, nestojí na výslovnosti. Umění stojí a padá s osobností, s jejím charismatem, s její vnitřní silou, se sílou být tlumočníkem nikoli názorů a myšlenek cizích, ale toliko myšlenek, názorů a pocitů svých, svých vlastních, svých vlastních nejvnitřnějších obav a radostí, strachu a vášně. To je umění. A prostřednictvím textu je to umění přednesu.
Promiňte mi, rozhlasoví režiséři, že to říkám. Čistě vzato, uměním není, když někdo čte v rádiu básničku. Uměním není ani to, když se ji naučí zpaměti a vyleze s tím na pódium. Umění je dar. Dar, který je nutné obdržet. Ale i dar, který je (po splnění první podmínky) možné darovat všem. Neobodovatelně. Dar se neboduje. Dar se přijímá.
Pavel Chalupa

P.S.: Promiňte mi, čtenáři tohoto článku, kteří jste ve Valašském Meziříčí nebyli. Jistě jste čekali detailní rozbor výkonů recitační a literární soutěže. Já sám velmi nerad čtu kritiky na knihy, které jsem nečetl, a tak předpokládám, že pravděpodobně i vy pouze neradi čtete článek o meziříčském festivalu.
Promiňte mi, čtenáři, kteří jste ve Valašském Meziříčí byli. Snad by bylo zbytečné připomínat si některé zážitky, které nás beztak budou živit ještě dlouho. Abych snad nebyl nařčen z úplné nekonkrétnosti: O Dušanu Utinkovi, protože ohlásil svůj odchod, to můžu říct naplno: Myslím si, že je nejzářivějším zjevem současné české recitace. To, že je i podle poroty první, je mi však málo. Jakákoli jiná známka než desítka pro Utinka, tak to promiňte...


Výsledky 36. ročníku Moravského festivalu poezie

I. kategorie interpretační soutěže:
1. Jan Faltýnek, Olomouc
2. Linda Petráková, Senica
3. Martina Mathesová, Čáslav

II. kategorie interpretační soutěže:
1. Dušan Utinek, Moravský Krumlov
2. Milada Záthurecká, Martin
3. Veronika Tupá, Praha

Cena 17. listopadu:
Radovan Plášek, Vsetín

Cena Jiřího Brolla:
Linda Petráková, Senica

Autorská soutěž – poezie:
1. Milan Šťastný, Příbor
2. Petr Bukovjan, Rožnov pod Radhoštěm
3. Zuzana Benková, Piešťany
3. Petr Zatloukal, Albrechtičky
čestné uznání: Paľo Urban, Kysucké Nové Mesto
čestné uznání: David Růžička, Praha

Autorská soutěž, próza:
1. Blanka Kolková, Český Krumlov
2. Ján Gavura, Prešov
čestné uznání: Lenka Kleinová

Zvláštní cena poroty:
Tereza Jandová, Plzeň