Texty: Písek, rekonstrukce divadla 2010. čl. Ozdobou Divadla Fráni Šrámka je historická opona, ex Písecký deník 2010

Písecký deník - Kultura 11.10.2010
Ozdobou Divadla Fráni Šrámka je historická opona
Písek - Současná budova divadla v Tylově ulici byla slavnostně otevřena 1. února 1940.
Libuše Kolářová
_
Neděle 10. října 2010 se významně zapíše do dějin kultury města. Houslista Pavel Šporcl v doprovodu Severočeské filharmonie Teplice koncertem nazvaným Pocta mistrům slavnostně otevře rekonstruovanou budovu Divadla Fráni Šrámka.
Milovníci divadla nejen z Písku, ale z celého regionu se po téměř dvou letech konečně dočkali klasického divadelního prostředí. Budova městského divadla byla otevřena před 70 lety, a tak rekonstruovaný objekt je i malým dárkem k tomuto jubileu.

Stavba ostrostřelců
Budova byla postavena v místě s kulturní a přímo divadelní tradicí v dnešní Tylově ulici, i když ta v polovině předminulého století nepatřila zrovna k chloubám města. Podle svědectví Marie Axamitové přibližně v místech dnešního divadla stával Brychtů dědičný dvůr.
„Byl jen přízemní, od zahrady býval ovčín, sednice pro podruhy, vše bylo jen přízemní pod šindelem. Za dvorem byla vyšší zeď, za ní studna společná s druhým dvorem. Chalupa číslo 73 bývala tak hadratá, že v ní nebyla ani prkenná podlaha. Byla tam jedna sednice a komora, ale veliká zahrada. Když byla cholera (1829), tam nejvíc v těch chalupách řádila, protože tam býval lid moc nečistý,“ uvedla Marie Axamitová ve svých vzpomínkách, které Jiří Prášek a Lubor Ludvík zaznamenali v knize Písecké ulice.
Studna, o které Marie Axamitová hovoří, je dosud na nádvoří před sportovní halou TJ Sokol Písek. Nedaleko od ní na místě domku č. 69 začali písečtí ostrostřelci stavět spolkový dům a střelnici. Základní kámen byl položen a posvěcen 18. srpna 1865 v den císařových narozenin. Práce pokračovaly ještě v příštím roce, ostrostřelcům však došly peníze, a tak museli rozestavěný objekt prodat.
Koupilo ho město Písek díky iniciativě tehdejšího starosty Tomáše Šobra a stavbu dokončilo. Zdejší sál pak dlouhá léta sloužil jako taneční, k veřejným schůzím, jako divadlo i biograf. Od roku 1897 zde byla výrobní hala až do konce roku 1901, kdy byla v Písku v dnešní Sedláčkově ulici otevřena tabáková továrna.
Divadlo i lázně
Po celou dobu, kdy v sále střelnice pracovaly dělnice z tabačky, se divadlo nehrálo a k oživení kulturních aktivit došlo až po obnovení divadla. Někteří znalci písecké historie dokonce tvrdí, že začalo zlaté období pro divadelnictví i hudbu.
Před tím však muselo město sáhnout do kasy a vydat peníze na poměrně velké opravy objektu. Byla sem zavedena elektřina, sál dostal stupňovité hlediště a herci se dočkali šaten. V přízemí byla restaurace a městská knihovna, v zadní části pak parní a vanové lázně.
„Sál se tehdy rozšířil o galerii spočívající na městským znakem zdobených konzolách, zadní galerii podpíraly dva železné sloupy. Lustr v hledišti měl na tu dobu nevídaných padesát žárovek. Zároveň byla při otevření rekonstruovaného divadla 12. října 1902 spuštěna opona profesora Pitharta a ochotníci uvedli Stroupežnického Naše furianty,“ připomněl událost ze začátku minulého století ředitel Prácheňského muzea v Písku Jiří Prášek.
Po otevření divadelního sálu do Písku zajížděly nejen velké činoherní soubory, ale také opera. Například Sokolská jednota pozvala do Písku brněnské Národní divadlo, které zde uvedlo několik děl Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka a Zdeňka Fibicha.
Do Písku našly cestu různé divadelní společnosti, které bez velkých nároků na finance uváděly kvalitní představení. Byly to například společnosti Viléma Suka, J. E. Sedláčka, Jana Blažka, Jihočeské národní divadlo z Českých Budějovic nebo Společnost sdružených měst východočeských.
Stálá scéna
Zájem obecenstva vyvolal úvahy o založení stálého divadla v Písku. Podle návrhu mělo toto oblastní profesionální divadlo sdružovat města České Budějovice, Písek, Příbram, Klatovy, Tábor, Jindřichův Hradec, Domažlice, Strakonice, Sušici, Benešov a Třeboň. Tento návrh se však v plné šíři nepodařilo realizovat. Zčásti tuto koncepci naplnila o mnoho desítek let později Stálá divadelní scéna před devatenácti lety přejmenovaná na Divadlo Fráni Šrámka. Našla diváky na Strakonicku, Příbramsku, Klatovsku i v dalších regionech.
Vraťme se ještě trochu do historie divadelní budovy v Písku. Sál bývalé střelnice brzy nestačil zájmu obecenstva, a tak město budovu v roce 1926 značným nákladem opět opravilo.
Přijelo Národní
Ale představení a koncerty se zde konaly jen do roku 1935, kdy se do objektu nastěhovali vojáci. K zásadní přestavbě divadelní budovy došlo v letech 1938 až 1939.
Autorem projektu byl úspěšný projektant řady divadelních scén architekt Václav Svoboda z Čáslavi. Rekonstrukce tehdy stála na tu dobu neuvěřitelného půldruhého milionu korun a písecké divadlo tak patřilo k nejmodernějším na jihu Čech.
Provoz zde byl zahájen 1. února 1940, kdy pražské Národní divadlo s dirigentem Václavem Talichem uvedlo operu Bedřicha Smetany Prodaná nevěsta.
Určitě stojí za zaznamenání, že o výpravu opery se postaral akademický malíř Vincenc Beneš. Ač byl rodákem z východočeských Lišic u Chlumce nad Cidlinou, měl k Písku velmi vřelý vztah a dlouhá léta sem jezdil na oblíbenou chaloupku.
Průčelí budovy divadla zdobí čtyři alegorické sochy od Jiřího Jiříkovského. Byly pořízeny za peníze určené původně na pomník prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Za války však nebylo možné tento záměr realizovat, a proto město finance investovalo do výzdoby divadla.
Po válce se budova divadla několikrát opravovala a upravovala, sousední objekt byl zbourán a nahrazen novou přístavbou. K zatím poslední rekonstrukci došlo loni a v letošním roce. Již zítra se diváci přesvědčí na vlastní oči, jak se povedla.
Dlouholetá tradice
Divadlo má v Písku dlouhou tradici a prý už ve středověku především studenti hráli tehdy oblíbené církevní vánoční a velikonoční hry. Písemné doklady však o tom neexistují.
Dlouholetý bývalý ředitel Stálé divadelní scény v Písku Richard Rothbauer ale připomínal, že podle zachovaného latinsky psaného prospektu se v děkanském kostele Narození Panny Marie 16. dubna 1756 hrála hra s názvem Tajemství lásky Krista Pána.
Divadlo se v Písku a okolí v minulosti hrálo v různých objektech a na různých místech. Ale určitou raritou, kterou se jen tak někdo nemůže pochlubit, bylo lesní divadlo v lesíku Na Flekačkách. První představení se zde hrálo již v roce 1865. Písečtí studenti v rámci majáles uvedli Dědkův kalmuk a Nerudovu Prodanou lásku.
V lesním divadle měli diváci příležitost vidět i českou klasiku. Byla to například hra Ladislava Stroupežnického Naši furianti. To ovšem bylo o mnoho let později. „Diváci tehdy seděli na lavičkách a místo jeviště bylo asi metr vysoké lešení. Úspěch představení inspiroval lesního radu města Písku Karla Knappa k vybudování stálého divadla.
Lesní divadlo bylo otevřeno na jaře roku 1916.
Historická opona
Autory historické opony píseckého divadla byli profesor písecké reálky J. Pithart a jeho asistent V. Klein. Na plátně dovezeném z Mnichova vymalovali krásnou oponu s postavami dramatika a spisovatele Josefa Kajetána Tyla, hudebního skladatele Bedřicha Smetany a básníka Jaroslava Vrchlického. Opona byla více než sedmdesát let uložena v depozitáři Prácheňského muzea. Na původní místo do divadla se vrátila v dubnu 2006 a diváci ji mohli vidět před zahájením představení černé komedie Ákose Kertésze Kornelovy vody.
 Tyl a Smetana se na oponě neobjevili náhodou, oba měli svým působením k městu na Otavě velmi blízký a vřelý vztah.
 J. K. Tyl se v Písku v únoru roku 1829 pokusil začít svoji hereckou kariéru u kočující divadelní Hilmerovy společnosti. Ta tehdy hrála v domě v dnešní Heydukově ulici, který divadlu propůjčil písecký kupec Jan Otto. Tyl zde hrál česky i německy, ale příliš neuspěl. Písek ještě navštívil v květnu 1852, kdy nechal postavit dřevěnou arénu s krytým jevištěm na městském ostrově.
 Díky velké hudební tradici Písku byl ve městě vždy přisuzován Bedřichu Smetanovi velký význam. Hudební skladatel navštívil město ve dnech 3. – 6. října 1881. 4. října se v divadle uskutečnil koncert na oslavu císařových jmenin a ve prospěch Národního divadla v Praze. Na programu byla většinou Smetanova díla a jednu ze skladeb přednesl na klavír tehdy již hluchý mistr sám. Bylo to Smetanovo poslední veřejné vystoupení.
 „Po celou dobu rekonstrukce byla historická opona na jevišti Divadla Fráni Šrámka, ovšem dokonale zajištěná proti poškození. Zítra ji tedy diváci uvidí v plné kráse,“ uvedl ředitel Centra kultury Písek Ctirad Havel.