Texty: Vysoké nad Jizerou, Krakonoš , restaurování opony, Větrník 2010, č. 3, 101010.

Opona měla rozsáhlá poškození

Na téměř tři měsíce se do velkého sálu Divadla Krakonoš nastěhovala parta restaurátorů vedená litomyšlským restaurátorem Jiřím Látalem. Na podlahu rozložila
zdejší historickou, více jak stoletou oponu a začala intenzívně pracovat na její obnově.
Výsledek jejich práce byl veřejnosti poprvé prezentován včera před večerním
představením.
„Práce to nebyla jednoduchá, ale i díky lidem z Vysokého, kteří se o nás starali, se dělala velice dobře,“ říká J. Látal, který vyučuje na Vyšší odborné škole restaurování v Brně. A
právě se svými studenty se specializuje na restaurování závěsných obrazů a nástěnných maleb.
„K oponám jsme se poprvé dostali asi tak před deseti lety. Tehdy jsme zrestaurovali velkou oponu litomyšlského divadla od bratří Urbanů ke stému výročí otevření divadla. Pak jsme dělali oponu v nedalekých Roprachticích, pro ochotníky v Kozlově u Litomyšle, no a ta vysocká je naše zatím poslední velká zakázka,“ vysvětluje Látal.
O restaurování opony začali vysočtí divadelníci s odborníky mluvit loni na podzim. Počítalo se s tím, že práce by začaly v červnu. Dlouhý schvalovací proces k udělení dotace, která pokryje většinu nákladů, však počátek prací posunul až na začátek července.
„Termín byl tedy pak dost napjatý, ale nakonec jsme to stihli,“ usmívá se Látal.
Restaurátoři odhadovali, že budou v případě vysocké opony postupovat stejně jako u té roprachtické. Nakonec však bylo všechno jinak. „Vysocká opona je jiná v tom, že její figurální střed pochází z osmdesátých let 19. století a teprve po dalších čtyřiceti letech byla opona zvětšena a dále domalována,“ vysvětluje Jiří Látal, jak se pak restaurátoři museli potýkat s tím, že na sebe navazovali různé materiály - jak podložek, pláten, tak i malířských technik. „Ta část z 19. století byla malována olejovou technikou, části z roku1925 byly v tempeře. To byla pro nás taková novinka. Našli jsme také poměrně velké poškození opony způsobené tím, že nejprve sloužila v malém formátu v radničním domě a tady docházelo
k poměrně velkému mechanickému poškození. Své na oponě také zanechalo nevhodné uskladnění, a to poskládáním, při němž se hodně poškodily barevné vrstvy,“ dodává
Látal.
Restaurátoři spotřebovali asi metrický cent lepící směsi, oponu vyspravili více jak sto padesáti záplatami, barvy používali standardní akrylové, které si zachovávají svou pružnost. „To je velmi důležitá vlastnost, jelikož opona se navíjí. Nemohli jsme tedy používat barvy,
které by zkřehly a pak se lámaly. Stejně tak i laky jsou na základě syntetických pryskyřicí, aby zůstaly pružné,“ vysvětluje šéf restaurátorské skupiny.
Podle slov Jiřího Látala by celá práce nebyla příliš efektivní, kdyby Vysočtí nepřistoupili na výměnu navíjecího válce. „Protože většina poškození byla způsobeno válcem,
který byl z toho statického hlediska nevhodný. Byl prohnutý a lezly z něj hřebíky a stále poškozovaly plátno,“ konstatoval Jiří Látal, jenž věří že opona bude zase dvacet, třicet let funkční.
PeHe/jn
(Josef Hejral ml.)