Texty: FIXOVÁ, Kateřina: Popelka na dlani je velmi příjemnou přehlídkou. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 37 - 38.

Popelka na dlani je velmi příjemnou přehlídkou

Kateřina Fixová

Ve dnech 27. a 28. května 2010 proběhla v Debři u Mladé Boleslavi již podruhé krajská přehlídka určená souborům hrajícím pro děti Popelka na dlani. Možná i termín, který se náhodou potkal s konáním voleb, způsobil, že jsme viděli pouze čtyři pohádky.
Tou první byla O kohoutkovi a slepičce, kterou pro DS Netopýr z Týnce nad Sázavou napsala sama režisérka A. Svobodová. Inscenace se rozpadá na dvě nesourodé části, které spolu souvisejí jen vnějškově, text je spíše podkladem pro nezávazné komediální (tu více tu méně humorné) rozehrávání situací, které však nenesou žádné téma, pouze bez dalšího významu převyprávějí děj.
DS Kocábka Chocerady a její protagonisté, pánové Jiří Cinkeis a Vladimír Šíma, přivezli další z řady autorských až dadaistických kabaretů Pranice s Ďulíkem a Kokoláčem. Inscenace je díky hereckému a autorskému vkladu obou svérázným a jednoznačně fungujícím příkladem komunikace mezi jevištěm a dětským publikem. Děti k oběma klaunům přistupují bez ostychu, přicházejí na jeviště pomáhat, baví se. V tomto případě se však přece jenom autorům nepodařilo najít dostatečně fungující průběžný motiv, který by celému představení dal nějaký jednotící smysl. Inscenace se rozpadá na jednotlivá čísla, závěr nemá přesvědčivou tečku. Škoda.
Kouzelné jablíčko, pohádka, kterou pro Divadelní spolek Tyl Kutná Hora napsala autorka a zároveň režisérka R. Štočková, trpělo podobnými „nemocemi“ jako ostatní představení na přehlídce. Samotný text má totiž mnoho problémů na to, aby je inscenace mohla napravit. Absence motivací, neujasněný žánr, prostředky (autorské i režijní) nahodilé, příběh zbytečně zamotaný, postavy bez konkrétního zázemí a bez konkrétního smyslu v příběhu, nejednotnost ve zvolených výtvarných prostředcích. Přes všechny tyto nedostatky získal soubor Cenu diváka.
DS Tyl Čelákovice zahrál na přehlídce pohádku O rohaté princezně Josefa Lady. I tady jsme na rozborovém semináři narazili na stejná témata – motivace příběhu i postav, kdo je zlý a kdo vlastně hodný, co je vtipné a co ne. Sympatický soubor se v tomhle případě spíše umírnil, snažil se (při dobrém škrtání) pokorně s textem pracovat, naplnit ho. Tím však paradoxně na problémy předlohy upozornil. Bylo by zřejmě výhodnější postupovat s větším nadhledem, více groteskně, aby výsledek dopadl lépe.
Popelka na dlani je velmi příjemnou přehlídkou. Domácí soubor, který sám pohádky neinscenuje, se o své hosty – malé diváky, soubory i porotu – stará „jako o vlastní“. Tím více nám bylo líto, že tentokrát nemohla porota udělit žádnou cenu, nenominovali jsme ani nedoporučili následný postup. Domníváme se totiž, že všechny inscenace vykazovaly takové množství problémů, že nebylo možné vybrat jediného, i když slepého, krále.