Texty: AS 2002, č. 6, s. 17, Ivan Němec.

PEDAGOGICKÁ POEMA A PŘEDNES PRÓZY

Na Pedagogické poemě, konané ve dnech 6. – 9.11.2002 v Prachaticích soutěžilo v přednesu prózy 18 přednašečů. Porota konstatovala, že soutěžící si dokázali většinou vybrat umělecky kvalitní texty, z nichž mnohé zazněly v soutěži poprvé (je tedy chvályhodné, že jsme se nesetkali s takovými předlohami, které jsou známé tím, že často přecházejí z jedné soutěže do druhé). Několik dramaturgicky diskutabilních výjimek tvořily úryvky z románů. Pokud se přednašeč rozhodne pro úryvek, měl by si uvědomit, že jeho dramaturgická příprava je značně náročná, protože by měl vzniknout celek, který má svou vlastní vnitřní výstavbu (včetně myšlenkově zřetelného začátku a konce). Posluchač by se ve zvoleném úryvku měl také jasně orientovat (tzn., že by měl poznat např. vztahy jednotlivých figur, jejich zázemí apod.). Za problematickou lze rovněž považovat situaci, při níž přednašeč podřídí výběr textu pouze své touze “zahrát” určitou vybranou dramatickou situaci nebo se pokouší postihnout postavu rádoby “hereckými” prostředky.
Z předchozí zmínky vyplývá i další problém, s nímž jsme se několikrát setkali, že totiž přednašeč nerozeznává rozdíl mezi přednesem prózy a “dramatickou etudou”. Přednašeče je proto třeba vést tak, aby si uvědomili, že vyjadřovací prostředky pro přednes poezie a prózy nejsou zcela totožné s prostředky, s nimiž se pracuje při ztvárňování dramatické předlohy. (Tato poznámka ovšem nesměřuje k tomu, že by při přednesu prózy nebylo možno pracovat přiměřeným a odpovídajícím způsobem např. s rekvizitou.)
Za varující považuji výjimečný případ, kdy přednašečka výborně interpretovala prózu, aniž tušila, že přednáší vlastně svévolně přepsané verše. V této souvislosti se nelze vyhnout otázce, zda jsou přednašeči skutečně vedeni k tomu, aby se co možná nejdůvěrněji seznámili s předlohou a jejím zázemím, pokud ji chtějí řádně interpretovat.
Přednašeče je třeba opakovaně upozorňovat na to, že nevzbudí-li v sobě při přednesu fantazii, nepřenesou představu ani na své posluchače. Připomínám tuto známou skutečnost proto, že několik výkonů spočívalo jen ve více či méně kultivovaném přednesu, jenž se podobal četbě, při níž obvykle neočekáváme větší emocionální účast.
Porota s uspokojením konstatovala, že do přednesu se osobitým způsobem zapojili v jednom soutěžním a jednom nesoutěžním vystoupení také dva neslyšící přednašeči. Jejich výkonu si porota váží a oceňuje ho.
Celkově lze letošní úroveň této kategorie považovat za dobrou. Tím chci vyjádřit, že jsme sice nebyli svědky mimořádných a doposud nebývalých výkonů, ale zároveň jsme se (až na zcela pominutelné výjimky) nesetkali ani s přednesem, který by se nepřijatelným způsobem vymykal z celkové dobré úrovně soutěže, jejíž kritéria jsou dána již tím, že nese přívlastek “celostátní”.
Ivan Němec