Texty: SCHEJBALOVÁ, Pavlína: O loutkářském nadělení v Čechách 2010 - Brůček, Josef: Šesté Pimprlení v Plzni, 2.–3. 4. 2010.

O loutkářském nadělení v Čechách 2010
Ze zpráv porotců jednotlivých regionálních přehlídek amatérského loutkového divadla připravila Pavlína Schejbalová.

Stejně jako loni požádala jsem jednotlivé porotce o stručné zprávy. Přehlídek proběhlo deset, oslovených autorů bylo osm. Letošní apel na stručnost byl ještě hlasitější, a tak se v následujících řádcích dočtete podrobněji o souborech a jejich inscenacích nominovaných či doporučených na letošní Loutkářskou Chrudim (LCH) a jen velmi stručně o ostatních. Zároveň byl kladen důraz na to, aby bylo zřejmé, s jakými textovými předlohami a s jakými druhy loutek soubory pracují. Ukázalo se, že v převaze byly inscenovány dramatizace a adaptace textů původně neurčených pro loutky (téměř 50 procent textů). Druhou polovinu textů tvoří původní předlohy pro loutkové divadlo, a to jednak starší hry, jednak texty současné. Z hlediska použitých loutek „vedou“ marionety (přibližně 27 procent inscenací), za nimi v těsném závěsu se umístily maňásci (přibližně 18 procent). Hranici deseti procent ještě překročili manekýni a také „různé předměty“, tj. hračky a jiné věci využité pro loutkové divadlo. Stejně často jako manekýni byly v uvedených loutkářských inscenacích použity kombinace loutek (tj. více druhů najednou). Nejvzácněji se vyskytly javajky, plošné loutky, spodové loutky. Některé soubory vedle loutek pracují také se stínohrou a černým divadlem, jde o výjimky. (Výše uvedenou „statistiku“ přijměte, prosím, jako zajímavost, protože jednak vstupní informace nebyly stoprocentně přesné, jednak by to v mnoha případech ani nebylo možné. Koneckonců, jde o divadlo…)

Šesté Pimprlení v Plzni, 2.–3. 4. 2010
Josef Brůček

Regionální festival loutkového divadla pro kraje Plzeňský a Karlovarský s výběrem na národní přehlídku Loutkářská Chrudim, přehlídka pro dva kraje množstvím soutěžících souborů štíhlá (chtělo by se říci přímo vyzáblá) byla kvalitou představení na velmi vysoké úrovni. Ze soutěže odstoupil (nehotová inscenace) soubor TYAN a přehlídku doplnilo profesionální Divadýlko Kuba velmi kvalitním inspirativním představením Není drak jako drak. Čtyři pohádky, každá hraná jiným typem loutek (plošné, marionety, manekýni...), každá postavená na trochu jiném principu. Vtipné a svižné texty, plastické a nápadité loutkoherectví.
Nominaci na letošní LCH získalo domácí LD Střípek a jeho s manekýny odehrané Pohádky o kohoutkovi a slepičce, které podle Michala Černíka napsala a zrežírovala Ivana Faitlová. Na dvorečku žije s Kohoutkem a Slepičkou několik jejich přátel. Společně prožijí sedm příběhů (např. Jak zahradničili, Jak Kohoutek skládal písničku, Jak si zařídili obchod aj.), které jsou propojovány drobnými výstupy Krtka. K němu se později přidává sice vtipný, ale trochu jakoby od jinud, minipříběh Hlemýždě. Jak je u Střípku obvyklé, pěkná scéna a loutky, dobrý text i hudba, pěkné zpívání, které přesně zapadá do celkového rámce, přesné herectví. Celé představení, zaplněné drobnými slovními a loutkářskými radostmi (rozkvétající keř) je hráno ve velkém tempu. Přesto se divákovi v druhé půli zdá, jako by bylo dlouhé. Možná, že za to může i ve třech příbězích se opakující, ale téměř neměnné nebezpečí od Lišky.
Další domácí soubor, LD V Boudě, získal doporučení do širšího výběru na LCH s představením Čertovy nevěsty. Podle Pavla Trojana upravila Hana Čížková. Na jakémsi trakaři je umístěna malá scéna, na které tři loutkoherci zahrají marionetami na drátě krátký příběh tří čertových „nevěst“, čarodějnice, Káči a princezny. Půlhodinové představení je vlastně anekdota, která se navíc točí kolem mystifikace o Zámecké pradlici, jejíž model je instalován ve středu loutkového jeviště. Představení začíná i končí krátkým výstupem herce s rohy na hlavě. Možná, že by prospělo více se v těchto vstupech věnovat mystifikaci, která by mohla posílit i děj inscenace. Loutkoherci z Boudy s marionetami tradičně umějí. Bylo by však dobré, aby ještě vylepšili vyhrávání a pointování jednotlivých situací. Pak by se divákovi nezdálo, že v představení, které je odehráno ve velkém tempu,vázne temporytmus.
Doporučení do výběru programu LCH 2010 získal i plzeňský Rámus s inscenací Rámus kolem stěhování (volně podle L.M. Leonova). Rodina se stěhuje. Vše je v krabicích. Na jedné z nich je napsáno Na vyhození. U krabice sedí malá holčička a vytahuje z ní staré, rozbité hračky. Po drobném rodinném konfliktu si celá rodina začne s hračkami hrát pohádku o putování lesního strašidýlka Strouhy. Nasazení souboru a jeho přirozené herectví, hudba a cit pro rytmus poněkud zahladily fakt, že představení vznikalo ještě v noci před přehlídkou. Možná, že i proto se někdy zdálo, že se logika skutečného života a pohádky nesetkávají. V druhé půli po dlouhé expozici v cirkusu se náhle, jakoby z nebe spadlá, objevuje dona Elvíra a s ní Španělsko a korida. V závěru bych chtěl podotknout, že na rozdíl od inscenace z minulého roku (Vánoce s Beruškou) byl v letošním představení ústřední pohádkový příběh veden převážně přes jednající loutky.

Texty Š. Filcíka byly psány pro časopis Loutkář, AS je použila ve zkrácené verzi.

www.amaterskascena.cz. AS 2010/3, s. 40.