Texty: EXNAROVÁ, Alena: Chrudim počtvrté. Loutkář 2008, č. 3, s. 134-139 - Tři náramky aneb Plný pytel radosti; Honza a vítr.

Chrudimský Kacafírek se představil dvěma inscenacemi. První byla již starší hra člena souboru Františka Štrajta nazvaná Tři náramky aneb Plný pytel radosti, v režii i pěkné výpravě autora. Soubor ji zahrál marionetami v rozdělené interpretaci, kdy mluviči seděli v první řadě hlediště a viděli tak dobře na scénu. Mluviči jsou s vodiči sehraní, vodění bylo na kvalitní úrovni, i řada triků a efektů nám byla nabídnuta, především krásná vodní říše. Celkový příznivý dojem ale velmi narušily neúměrně dlouhé přestavby, které celek nežádoucím způsobem rozdrobily. Pro druhé představení Kacafírku upravil Vojtěch Ventluka pohádku BoženyNěmcové Honza a vítr a loutkoherci hráli s marionetami tentokrát odkrytě a zabydleli celou jednoduchou a funkční scénu. Vítr představovala živě dívka, která byla v počátku schoulena jako součást scény, z níž se k našemu překvapení náhle vyloupla. Prokázalo se, že členové Kacafírku jsou nejen schopní vodiči a mluviči, ale že jsou schopni sami mluvit za loutku, kterou vodí. Představení bylo sympatické, jen v druhé části působilo trochu zdlouhavě - málo byl hrocen konflikt, zda pustit či nepustit uvězněný vítr.