Texty: AS 2002, č. 6, s. 9, Kateřina Fixová.

Slovo třídní učitelky KOPRU

Že ani já nevstoupím podruhé do stejné řeky, mi bylo jasné hned v tom okamžiku, kdy jsem organizátorům Kurzu praktické režie potvrdila, že jsem ochotna znovu převzít roli „třídní učitelky“ také jeho druhého ročníku. Přiznám se, že to nebylo lehké rozhodování, protože můj vztah k absolventům prvním byl mnohem více než jen formální – bála jsem se, že budu až příliš srovnávat ty druhé s těmi úžasnými prvními. Ale umluvili mě, a tak jsem se na další více než tři roky studia stala nejčastějším lektorem, a hlavně tou nejbližší osobou dalším dvaceti adeptům režie. A musím nakonec konstatovat, že ten druhý ročník nebyl o nic méně inspirativní než ten první, a můj vztah k jeho posluchačům nebyl formální ani trochu. Mezi nimi se totiž také objevila celá řada zajímavých osobností, na které budu dlouho vzpomínat, a se kterými se, doufám, budu i nadále potkávat. Myslím, že i jejich závěrečné vystoupení ve Vysokém nad Jizerou ukázalo (a nejen to, ale také celý proces přípravy toho představení), že se přece jen něco naučili. Během těch sedmi lekcí se hodně dozvěděli, prošli mimořádně spletitou cestou při formování svého kolektivu, poznali mnoho zajímavých lidí, viděli spoustu představení, učili se vidět, slyšet i mluvit, a taky zažili báječné okamžiky tak říkajíc „mimopracovní“. A tak bych jim přála, aby měli dost talentu, příležitostí a sil všechno to, co jsme se do nich pokusili „natlouct“ i to, co sami „pochytali“, zúročit při práci ve svých souborech.
Kateřina Fixová