Texty: JOSEPHOVÁ-LUŇÁKOVÁ, Blanka: Loutkářská přehlídka v Divadle Jesličky Hradec Králové 9.–10. 4. 2010 - Lípa.

Člen souboru Někdo ZUŠ F.A. Šporka Jaroměř Jakub Maksymov ve spolupráci s herečkou a pedagožkou Jaroslavou Holasovou nabídl divákům velmi originálně pojaté zpracování české klasiky, Jiráskovy Lucerny. Protože však k tématu Lucerny přidal druhý plán, nechtěl svou inscenaci uvádět pod stejným názvem, ale pojmenoval ji Lípa, s podtitulem Dárek k výročí nebo jen tichá bouřka? V prvním plánu probíhá loutkové představení jako one man show, recitál jednoho herce s množstvím miniaturních marionet na drátkách. A protože jde i o druhý plán, ve kterém vychází najevo, že je to jen divadelní zkouška, může si herec dovolit jemně úsměvný nadhled nad někdejší Jiráskovskou popisností. Směje se, ale nevysmívá. Maksymov „nevytváří“ humor, ten vzniká druhotně v situacích, autenticky a přitom záměrně. Všechny hlavní postavy neodmyslitelné od Lucerny jsou tu, včetně doopravdy vyhrávajícího Sítka a Zajíčka. Lípa se otevírá za nehraně a mile falešného Maksymova zpěvu husitské písně Ktož jsú boží bojovníci. Vstup diváka do hercova soukromí a tedy i celý druhý plán vrcholí, když vzápětí Boží bojovníci zazní znovu, tentokrát reprodukovaně jako vyzvánění mobilu. Volá objednavatel vystoupení, který požaduje, aby byla hra striktně zkrácena. Téma služnosti a vzpoury se tedy obloukem vrací, odráží se v reálu. Aby závěr zčitelněl a myšlenka dolehla v plné síle, by bylo dobré více zcivilnět telefonický rozhovor a pokusit se docílit většího rozdílu mezi svobodným, neuspěchaným vyhráváním detailů původního loutkového představení – a chaosem, strohostí, okleštěním, vzniklými plněním požadavku na zkrácení děje (zkratkovitost totiž do jisté míry přichází neplánovaně ještě před telefonátem). Lípa je nepodbízivé a chytré představení, které jsme doporučili do programu Loutkářské Chrudimi. Jirásek by měl radost – jak podotkl kdosi z diváků. Měli jsme ji všichni.