Texty: GREGAR, Alexandr: Jarní výmlat v Brněnci - Výmlat. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 46.

Rozpaky rozptýlilo teprve poslední představení, inscenace Chvaletického divadla. Soubor Jen tak už zde má rovněž svůj domicil, především parta kolem Ivana Loňky. Nescházeli snad na žádném Brněnci a vždy zaujali (mj. inscenacemi Kleštěnec z pralesa, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burke, Muž sedmi sester). O jejich vystoupení na III. Sněhovém Brněnci (2006) Vít Závodský napsal: „zatímco loni převážně studentská parta zabředávala do bažin pokleslosti televizních estrád, tentokrát se původní hříčkou Ve mlejně rehabilitovala. Soubor postupně buduje vlastní poetiku ve stopách Pytlákovy schovanky nabízí parodii červenoknihovní, úmyslně za vlasy přitažené vesnické story se zamilovaným párkem, mlynářskou rodinou, vodníkem (tvárný komik Martin Vencl).“
Posledně zmíněný, Martin Vencl, je podepsán i jako režisér pod inscenací Vůjtkova Výmlatu, skvělé současné hry (poprvé v Činoherním studiu v Ústí nad Labem 2001). Ta nabízí, s klaunskou divokostí i cynismem z rodu cool dramatiky (po česku), ale i s poezií a s filozofickým zamyšlením nad během dnešního světa, vhled do banální rodinné apokalypsy, životního marasmu, odcizeného soužití utápějícího se v nesčíslných oblbujících náhražkách a placebech. Vůjtek umí napsat skvělé situace a báječné dialogy (letos dostal druhou cenu v Radokově soutěži o nejlepší původní českou hru za text S nadějí, i bez ní). Je zábavný, nad gagy, bonmoty a nečekanými souvislostmi řvete smíchy a zároveň vás mrazí v zádech. Říkají se tu věci, které konzervativnější publikum nemusí, v podobách ne příliš estetických, mluví se tu velmi volným slovníkem, jedná se sexuálně otevřeně, marjána jako by z jeviště byla i cítit. V rámci venkovského souboru velmi odvážná dramaturgie.
Martin Vencl už tedy není jen tvárným komikem, je spiritus agens skupiny, která předvádí inteligentní herectví, oslovuje přirozeností, autenticitou i jistou uměleckou dovedností. Režisér máv koncepci inscenace (i jeho herci v postavách) smysl pro vtip, pro ironii, nadhled. Vencl projevil i výrazný talent výtvarný. Navíc je okouzlující v hlavní roli dirigenta alkoholika Oziho. Také ostatní mužské i ženské postavy jsou robustní, syté, přesvědčivé, především Katka Zemanová jako Oziho milenka či Honza Bureš v roli zkouřeného výrostka Petra. Vencl se Zemanovou a Burešem dostali herecké ceny, ostatní protagonisté (Jitka Honsová a Tereza Juračková) čestná uznání. Vencl i cenu za režii a soubor cenu za inscenaci – porota ji bez většího zaváhání nominovala do Vysokého nad Jizerou. Inscenace Chvaletických, podaří-li se i na podzim, bude určitě výzvou tradici venkovského divadla (ostatně s podobnou přijížděli na Krakonošův podzim už Valešové a další).