Texty: GREGAR, Alexandr: Jarní výmlat v Brněnci - Potopa světa. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 46.

Divadelníci z Městečka Trnávka mají už v Brněnci svůj druhý domov. Dalo by se říci – dikcí školních hodnocení – že jsou oblíbeni pro svou družnou a milou povahu, zvláště někteří. Třebas Ondřej Čech, herec od pánaboha, z rodu Landovských, Čtvrtníčků, Bourvilů a Šterclů. Žádnou legraci nezkazí, i když někdy může být něčeho příliš. V soutěžní inscenaci Klicperovy Potopy, v níž jako Pohůnek Honza sklízel bouře smíchu, občas zaperlil – a přibrzdil rytmus představení, kolegové museli znovu nastartovat. Režisérka Lída Kučerová vypravila Potopu moderním pohledem, nebála se při tom záludností archaického jazyka, kterým herci mluvili šťavnatě, srozumitelně, nepohrdla ani laskavým a ironickým nadhledem na Klicperovu hru o úpadku morálky, inspirovala se absurdními podtexty této muzeální hříčky a nalezla je v řešení prostoru, v kostýmech, v herecké stylizaci. Občas tuto snahu převálcovalo psychologické herectví – co naplat, je to přece jen nejpochopitelnější výbava amatérského herce. Protagonisty tak neminuly ceny za herecké výkony (Ondřej Čech a Jaroslav Červinka) i čestné uznání za režii (Lída Kučerová) a za herectví (Jaroslav Kučera). V Městečku Trnávka se hraje poučené inteligentní divadlo, které baví.