Texty: GREGAR, Alexandr: Jak to bylo v Miletíně. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 44 - 45.

Jak to bylo v Miletíně

Alexandr Gregar

Modlitbičky byly, samozřejmě. A pak nově upravené jeviště ve Spolkovém domě. A porota v obřadní síni, kde se jinak miletínské páry oddávají před mocí světskou, tzv. Lékárnu zavřeli, bude tam trafika a Infocentrum. A k tomu o víkendu mezi 7. a 9. květnem už VIII. divadelní přehlídka, Miletínské divadelní jaro. Ochotný místní soubor, porota (kromě již obligátních prof. Františka Laurina, Jaromíra Voseckého, autora článku, po pár letech i prof. Jana Císaře). Ohlášených sedm představení se odehrálo před poměrně značným publikem, jakoby tu domácí diváci (podobně jako v Červeném Kostelci) vzali za svou možnost pobavit se divadlem, protože je příležitost! A o zábavu nebyla nouze. Dvakrát jsme viděli Kolodějovu Postel pro anděla, od místních a od Meziměstských. To se nestává často, aby se na jedné krajové přehlídce sešly dva stejné soutěžní tituly. Ano, Miletínské jaro je soutěž o to, kdo postoupí do Vysokého nad Jizerou (taky si to vysočtí pořadatelé přijeli zkouknout).
Samozřejmě, že některé inscenace dopadly „zápasnicky“ a byly nad síly souborů. Přece jen tzv. venkovské divadlo nelze považovat z hlediska tvůrčího, inscenačního, divadla nějakým způsobem zvládajícího umělecké prostředky a nejen schopnost určité jevištní existence – za nějakou vyšší ligu, často ani ne za krajský přebor, byť výjimky vždy potvrzují pravidlo (vzpomeňme na Ořechov či Boleradice). Neduhy tohoto řádu se nevyhnuly ani místnímu souboru, ani přespolnímu z Bystřice v inscenaci hry Radima Webera Jak začala a skončila Trojská válka. Ani souboru Korálka starší z Dětenic: s představením podle bří Čapků Jenom hmyz či Opočenským s Jankovcovým Srdcem v rákosí. Samozřejmě mírou různou, proto porota např. ocenila čestným uznáním výkon Anny Fridrichové v miletínské Posteli pro anděla, za scénu a realizaci kostýmů k Srdci v rákosí J. Machače a I. Huškovou z Opočna, za herecký výkon Davida Vališku a za návrh scény Ivetu Vališkovou v inscenaci Jako hmyz. Poměrně slušnou nápaditost prokázal DS Maska při TJ Sokol Česká Skalice: V. Novák, S. Oubram: Vodník Mařenka. Herecky byli příjemní Lada Vacková (Vodník Mařenka) a Miroslav Široký (Mlynář Vendelín), také čestná uznání, a porota ocenila i hudbu a kostýmy (Eva Schwarzová).
Do jisté míry z „klasické“ úrovně soutěžních představení vybočily dvě inscenace. První z nich, meziměstská Postel pro anděla, která přinesla svěží a svižnou zábavu (snad i nad úroveň samotného textu). Soubor má velmi dobré hráče, kteří dovedou zaujmout, hrají s chutí a energií. Takže nebyla nouze o čestná uznání (Iva Hofmanová a Antonín Zelený) ani o ceny – Aleš Kučera za postavu Zvoníčka, Petr Hlavatý za hlavního protagonistu Ludvíka Myslivečka a k tomu dostala cenu i režisérka Irena Kozáková. Protože hru nastudovala pěkně, se smyslem pro situace, pro rytmus, pro překvapivé pointy i jevištní obraz. Porota inscenaci Meziměstských doporučila pozornosti vysockých pořadatelů.
Nominací, a tedy přímým postupem, byla oceněna inscenace na pohled jednoduché, co do jevištní realizace však nelehké komedie Noela Cowarda Rozmarný duch. Páni profesoři Laurin a Císař nostalgicky zavzpomínali na její filmovou podobu, prof. Císař navíc i na to, jak viděl její autentickou podobu kdysi přímo v Londýně! Ochotníci z Vamberka zaujali velmi pěknými hereckými výkony – oceněni čestným uznáním Renata Vašátková, cenami pak Miroslava Sojková, Oldřich Plašil, Blahoslava Kašparová a samozřejmě režisérka Alena Joachimsthalerová, protože společně vytvořili svižnou zábavnou komedii, v dobře udělané scéně, se smyslem pro dramatické situace a pro souhru. Dostavilo se jakési „konverzační bavičství“, ostatně konverzačka potřebuje mj. především rytmus, tempo, timing. Čehož se často dostávalo.
Miletín opět pěkný byl, i veselý. Jen Čudla se netočil do vychlazených sklenic, neb se pivovar místní porouchal. K pracovnímu jednání se sešla i správní rada miletínského ochotnického muzea – trochu jsme si postýskávali, ale spíš kuloárně, že škoda, přeškoda, nefunguje sepětí města, souboru a muzea natolik, aby z toho těžili všichni. Ale nachystali jsme konferenci k amatérskému divadlu, která vypukne v době Hronova. Takže Miletín nezklamal, ani modlitbičky nebyly horší než minule.