Texty: VRCHOVSKÝ, Ladislav: Hanácký divadelní máj byl plný rozporů - Pohádky v krizi. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 48 - 49.

Pohádky v krizi

Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou je, jak již bylo řečeno, postupovou přehlídkou i na rakovnickou Popelku. Letos o tento postup usilovalo pět souborů. Až na jedinou předlohu (I. Peřinová) si inscenátoři vybrali buď texty nepříliš valné úrovně (J. Pacovský), nebo se vydali cestou autorských textů, které ovšem také kvalitou neoplývaly. Pro úplnost uvádím kompletní program přehlídkové části určené dětem: DS Divotadlo Otaslavice (Kateřina Palátová: Královské strašidlo), Jaroslav Pacovský (Strach má velké oči), DS Zdeňka Štěpánka Napajedla (Jaroslav Průcha: Kolombína kořenářkou), Divadlo Tramtarie Olomouc (Vladislav Kracík: Polízanice malé čarodějnice) a HáHáHá Šternberk (Iva Peřinová: Přijel bílý medvídek).
Není nutné vyjmenovávat jednotlivé soutěžní inscenace a jejich nedostatky. Ty byly společné: rezignace na vytváření pohádkové atmosféry, na orientaci v příběhu a potažmo ve světě, sledování zábavnosti jako hlavního cíle. Autoři nevzali v úvahu dané zákonitosti pohádkových titulů, nedostatečně definovali dobro a zlo, jasně nevykreslili postavy, se kterými se dětský divák může ztotožnit, nezbavili se popisnosti a didaktičnosti.
Samozřejmě, že děti v hledišti nesmíme otrávit nudou, pak nebudou chtít jít opakovaně do divadla a divadlo jako takové ztratí diváky. Je-li však divadelní pohádkové představení prvoplánovou podívanou bez hlubšího smyslu, ztrácí smysl jako takový.
A přestože pohádka Ivy Peřinové o malém bílém ledním medvědovi, který zabloudil a hledá cestu domů, nepatří k tomu nejlepšímu, co autorka napsala, byly zde jisté naděje. Ty ovšem vzaly za své díky začátečnickému a nepoučenému uchopení textu souborem, který vznikl teprve nedávno a nemá žádné zkušenosti s budováním jevištního tvaru.
Velké rozčarování z letošní úrovně představení určených pro děti okomentoval předseda poroty Vladimír Zajíc slovy: „Není cosi podivného v tomto státě, že začíná převažovat zábavnost sama o sobě? Skutečnost, že cosi skutečně zásadního není v dnešní společnosti v pořádku, se projevila v představeních určených dětem, tedy v pohádkách. To, jak byly divadelně provedeny, jak byly scénovány, jen potvrzuje nezacílenost, neukotvenost, jako by náhle zmizelo rozlišování, co je správné, a co už ne.“
Porota letošního Hanáckého divadelního máje nenominovala ani nedoporučila na rakovnickou Popelku žádnou inscenaci.