Texty: VRCHOVSKÝ, Ladislav: Hanácký divadelní máj byl plný rozporů. Amatérská scéna 2010, č. 4, s. 48 - 49.

Hanácký divadelní máj byl plný rozporů

Ladislav Vrchovský

Letošní ročník Hanáckého divadelního máje v Němčicích nad Hanou (HDM), konaný ve dnech 1. až 8. května, nabídl celkem třináct soutěžních představení. O postup na národní přehlídku venkovských souborů Krakonošův divadelní podzim do Vysokého nad Jizerou usilovalo osm inscenací, do Rakovníka na Popelku chtělo postoupit souborů pět.
Z představení určených dospělým diváků nešlo ani v jednom případě o vyložený dramaturgický omyl vzhledem k předlohám vybraným k nastudování, značné rozdíly však byly v úrovni jevištního zpracování.
DS Brodek u Přerova přijel s Rybou ve čtyřech W. Kohlhaase a R. Zimmerové. Travičský příběh tří starých panen a jejich sluhy, pod povrchem ukrývající tragiku pokřivených mezilidských vztahů, soubor uchopil se záměrem hlavně pobavit publikum. Nedostatek důvěry v kvalitu textu a zábavnost autory vepsanou do podtextu vedla k omylu ve volbě žánru. Ten se pro kvalitu inscenace ukázal býti osudným: srandičky převálcovaly téma a samotné varovné memento hry.
DS Ochotníci Kozlany přivezl Peškovu hru Po všem hovno, po včelách med. Nevystavěné situace a neznalost textu byly hlavní slabinou, a tak velká chuť zahrát si právě tento text nestačila. Soubor však začíná a vzhledem k talentovaným hercům jistě časem přijde s kvalitním představením.
Morkovští ochotníci nastudovali hororovou parodii Hrobka (N. Robbins: Hrobka s vyhlídkou). Režisér zvolil inscenační prostředky hororového žánru a adekvátně je užívá ve všech složkách inscenace. Rockový rámec hudby do celku vhodně zapadá, scéna v podobě pokoje anglického domu obyvatel z vyšších vrstev společnosti je patřičně atmosférotvorná a poskytuje dostatek prostoru pro hereckou práci. Jednotlivé herecké výkony až na představitele Luciena Tomba jsou kromě mluvní složky vysoce nadprůměrné. Rezervy lze nalézt v práci s artikulací a hlasem. Vypjaté polohy, které v inscenaci převažují, vedou (až na výjimky) k určité monotónnosti celku a jsou omezující pro barvitější vykreslení pocitů jednotlivých postav. Mluva herců se po čase stává zdrojem jejich vlastní únavy i únavy diváků. Při troše snahy by se daly najít i možnosti škrtů v textu, byť v minimální podobě, což by také prospělo celkovému dojmu. Z jednotlivých hereckých výkonů lze podtrhnout práci Petra Škrabala (právník Hamilton Penworthy) a způsob, jakým ztělesňuje služebnou Agathu Kamil Žižlavský. Právě těchto dvou se výhrady k mluvní složce herectví vůbec netýkají, ba právě naopak, oba předvádějí i velmi funkční střídání hlasových poloh. Inscenace jako celek silně působí na diváka skrze výtvarno, hlavně pak výrazné líčení a kostýmy. Také svícení je užíváno sice střídmě, ale naprosto funkčně. Vzhledem k žánru není ambicí tvůrců sdělování závažných myšlenek v podobě morálních imperativů, jde spíše o exhibici formy, zaměřenou na vtažení diváka do děje, na brnkání na struny strachu i pocitové úlevy, tvorbu překvapivých momentů, a to vše s využívání všech komediálních postupů, komických prvků a gagů, které scénář nabízí a které tvůrci osobitě dotvářejí. Celek je dokladem poučené a inspirované práce na divadelním tvaru a jako takový je vhodným příkladem pro doložení všech možností, které divadlo nabízí.
Osvětová beseda Drnovice nastudovala Postel pro anděla J. Koloděje. Slabiny textu a přehnané karikování jednotlivých postav jejich představiteli poznamenaly výsledný dojem velmi negativně.
Vyzrálé Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves přijelo se hrou F.S. Inclána Julie umírá každou noc. Až na několik dílčích nedostatků, hlavně v hereckém projevu, bylo toto představení potvrzením očekávaných nadějí, a to právě kvůli velmi dobré předloze, poučené režii. Dále jsou tu výborné herecké výkony, hlavně u dvojice představitelů hlavních rolí. A samotný výběr textu, dnes, kdy je kdeco ke koupi a na prodej, i žebříček hodnot, je počinem velmi aktuálním.
Osvědčený kus Vydrž, miláčku, jehož autorem je R. Cooney, si vybrali ochotníci KDO Hvozdná. Hvozdenští vědí, co fraška vyžaduje: svižné a správně načasované situace a jejich návaznost, překvapivé momenty, pauzy jen a jen funkční z hlediska dosažení komického efektu či vyhrocení dramatické situace, herecké výkony pokud možno vycházející z niterného pohroužení do postavy, a pokud místy je nutné vnější gesto, pak jeho dokonalé provedení. Toto představení navíc také přineslo až na dvě výjimky nadprůměrné herecké výkony všech účinkujících.
Meandr revue, to je název inscenace DS Ochotní pro cokoliv Luka na Jihlavou. Studentská recese, zčásti improvizované divadlo, zčásti pokus o vystavěný jevištní tvar, a vše dohromady naráželo na hlavní potíž: velmi nízkou úroveň jevištního projevu ve všech složkách. Nicméně výsledek také slibuje mnohé do budoucna, pokud realizátoři zůstanou u snahy nastavovat zrcadlo skutečnosti.
Poslední z inscenací usilujících o postup do Vysokého n. J. byla Divadelní komedie B. Ahlforse v provedení DS Velké Opatovice. Představení bylo poznamenáno skupinkou „roztleskávačů“, kterou si soubor vzal s sebou do sálu dokonce dříve, než přišli diváci. Proč ne? Autor napsal hru o divadle a v textu s láskou hovoří o všem, co diváci, kteří přišli na představení, neuvidí, co se odehrává takzvaně „za oponou“. Klaka k divadlu patří. Dopsat text hry je legitimní, chci-li sdělit názor, mohu doplnit autora po svém. V daném případě se nabízela cesta: postava Matyldy, divadelní režisérky, mohla na začátku, jakoby v prázdném sále, nacvičovat s „klakou“ roztleskávání a určovat, kdy se budou dovezení příznivci smát. Ti tímto splní svoji roli, a nadále sedí v hledišti a chovají se jako ostatní publikum, tedy baví se společně s ním – a bude pravdivě přiznáno, co se občas na divadle skutečně děje. K této pravdě se však soubor nedopracoval. A „příznivci“ v hledišti se nakonec stali nechtěnými škůdci, neboť otravovali a rušili, což se projevilo v divácké reakci a poznamenalo ji negativně.
Porota HDM ve složení Vladimír Zajíc (předseda), Tomáš Kraucher a Ladislav Vrchovský doporučila k postupu na Krakonošův divadelní podzim 2010 soubor Divadlo BLIC Ostrožská Nová Ves s inscenací Julie umírá každou noc a nominovala na letošní národní přehlídku venkovských souborů KDP 2010 inscenaci Hrobka v provedení Morkovských ochotníků.


Pohádky v krizi

Hanácký divadelní máj v Němčicích nad Hanou je, jak již bylo řečeno, postupovou přehlídkou i na rakovnickou Popelku. Letos o tento postup usilovalo pět souborů. Až na jedinou předlohu (I. Peřinová) si inscenátoři vybrali buď texty nepříliš valné úrovně (J. Pacovský), nebo se vydali cestou autorských textů, které ovšem také kvalitou neoplývaly. Pro úplnost uvádím kompletní program přehlídkové části určené dětem: DS Divotadlo Otaslavice (Kateřina Palátová: Královské strašidlo), Jaroslav Pacovský (Strach má velké oči), DS Zdeňka Štěpánka Napajedla (Jaroslav Průcha: Kolombína kořenářkou), Divadlo Tramtarie Olomouc (Vladislav Kracík: Polízanice malé čarodějnice) a HáHáHá Šternberk (Iva Peřinová: Přijel bílý medvídek).
Není nutné vyjmenovávat jednotlivé soutěžní inscenace a jejich nedostatky. Ty byly společné: rezignace na vytváření pohádkové atmosféry, na orientaci v příběhu a potažmo ve světě, sledování zábavnosti jako hlavního cíle. Autoři nevzali v úvahu dané zákonitosti pohádkových titulů, nedostatečně definovali dobro a zlo, jasně nevykreslili postavy, se kterými se dětský divák může ztotožnit, nezbavili se popisnosti a didaktičnosti.
Samozřejmě, že děti v hledišti nesmíme otrávit nudou, pak nebudou chtít jít opakovaně do divadla a divadlo jako takové ztratí diváky. Je-li však divadelní pohádkové představení prvoplánovou podívanou bez hlubšího smyslu, ztrácí smysl jako takový.
A přestože pohádka Ivy Peřinové o malém bílém ledním medvědovi, který zabloudil a hledá cestu domů, nepatří k tomu nejlepšímu, co autorka napsala, byly zde jisté naděje. Ty ovšem vzaly za své díky začátečnickému a nepoučenému uchopení textu souborem, který vznikl teprve nedávno a nemá žádné zkušenosti s budováním jevištního tvaru.
Velké rozčarování z letošní úrovně představení určených pro děti okomentoval předseda poroty Vladimír Zajíc slovy: „Není cosi podivného v tomto státě, že začíná převažovat zábavnost sama o sobě? Skutečnost, že cosi skutečně zásadního není v dnešní společnosti v pořádku, se projevila v představeních určených dětem, tedy v pohádkách. To, jak byly divadelně provedeny, jak byly scénovány, jen potvrzuje nezacílenost, neukotvenost, jako by náhle zmizelo rozlišování, co je správné, a co už ne.“
Porota letošního Hanáckého divadelního máje nenominovala ani nedoporučila na rakovnickou Popelku žádnou inscenaci.