Texty: POUZA, Ludvík: Ochotníky v Hrádku vystřídali Hašlerovci. Klatovský deník, 21. 6. 2010

Začínalo se už v 80. letech minulého století, kdy se hrávalo převážně v salla terreně, která bývala v přízemí zámku a otevřena do zahrady. Divadelní hry se převážně nacvičovaly během zimního období a to jak pohádky pro děti, tak i hry pro dospělé. Na přelomu století tu sehrály řadu představení i školní děti. Za výtěžek z představení Krasavy v roce 1896 bylo pořízeno vlastní jeviště. V roce 1913 hrály děti Pravdovu hru „Slepá babička“ při příležitosti jeho pamětní desky a hrály ještě ve dvacátých letech.

Během první republiky bylo v Hrádku dokonce několik spolků. Byly to spolky Národní jednota Pošumavská, Spolek dobrovolných hasičů, který hrával v hostinci Na Vršku a jezdili i po okolních obcích. Dále zde existovala organizace Čsl. strany lidové která měla své divadelní zázemí na zámku a organizace Agrární strany, která hrávala divadlo U Hánů.

Koncem první republiky v Hrádku vznikl Ochotnický a vzdělávací spolek, ve kterém pracovalo 15 dospělých občanů a 20 dorostenců. Spolek vedl František Faust s pomocí Anny Kutilové a Františky Pražákové. Tento spolek sehrál řadu činoher, ze kterých jmenujme Příklady táhnou, Paní Marjánka, Královna Dagmar, Zahučaly hory, Ferda šéfem, Ferda detektivem, Blázinec v prvním poschodí a další. Nechyběly ani operetky, z nichž jmenujme Za loučenskou oborou, Okolo rybníka, Pod svatou horou. Hudbu k těmto představením zajišťoval Josef Vejslav a Štěpán Berka.

V letech 1949–1960 zde působil ochotnický divadelní soubor pod vedením Františka Krýsla, Jiřího Šnajdra a Arnošta Faice. V souboru účinkovali místní občané: Jiří Šnajdr, František Krýsl, Arnošt Fajc, Jaroslav Faust, Anna Kutilová, Jiřina Kutilová, Miloslav Skala, Karel Pendl, Marie Pendlová, Jan Švarc, Miloslav Lupíšek, Marie Lupíšková, Zdena Malchrová, František Turek, Matěj Turek, Marta Kubíková, Zdena Valdmanová, František Valdman, Milan Kníže, Emilie Knížová, Karel Mirvald, Julius Hájek, pan Toman, paní Melchrová a další. Tento ochotnický spolek nastudoval například hry Jak se Honza králem nestal, Tři zlí komáři, Perníková chaloupka, Lumpáci a Vojnarka. Zřejmě poslední hra, která se hrála byla Mordová rokle. S nástupem televize zájem o účinkování v souboru chabl a postupně činnost zcela zanikla.
V roce 1979 k 60. výročí založení Červeného kříže uspořádalo šest členů organizace kulturní program pro nejstarší občany Hrádku. Tato akce se stala impulzem k založení pěveckého souboru, v jehož repertoáru byly písničky Karla Hašlera a kuplety ze staré Prahy v dobových kostýmech. Soubor se začal nazývat Hašlerovci a jeho popularita se rozšířila po širokém okolí, takže vystupoval nejen v Hrádku, ale i v Kašperských Horách, Klatovech, Nalžovských Horách, Dolanech, Kolinci, Železné Rudě, Velkých Hydčicích, Velkém Boru, ve Velharticích a dalších místech.

Hašlerovci, kterých bylo asi dvacet, vystupovali s hudební skupinou složenou z houslí, baskytary a harmoniky. Soubor vystupoval při různých oslavách i v domovech důchodců. V roce 1980 nacvičil program v národních krojích. Protože amaterský soubor neměl oficiální schválení tehdejších orgánů, byl nucen svoji činnost ukončit v roce 1985.

Zdroj: Se souhlasem OÚ Hrádek byl text použit z knihy „Hrádek 1298–1998“.