Texty: LÁZŇOVSKÁ, Lenka: Zlom vaz podesáté. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 39 - 40.

Zlom vaz podesáté
Lenka Lázňovská

Postupovou přehlídku Pardubického kraje Zlom vaz lze charakterizovat z hlediska počtu inscenací jako malou, avšak dramaturgicky a inscenačně zajímavou. Konala se na dvou místech, polovina proběhla v Kulturním centru v České Třebové, polovina v Roškotově divadle v Ústí nad Orlicí. „Rozděleni, avšak spolu“, tak ji pojmenoval starosta České Třebové při zahájení v pátek 19. března. Hlavním pořadatelem bylo OSDO (Občanské sdružení divadelních ochotníků) Ústí nad Orlicí ve spolupráci s oběma městy a jejich kulturními zařízeními.
Porota ve složení Lenka Lázňovská, František Laurin a Jaroslav Kodeš hodnotila čtyři soutěžní inscenace. Divadlo Exil Pardubice bylo zastoupeno dvěma kusy (Rozmarné léto Vladimíra Vančury v dramatizaci Evžena Sokolovského a Limonádový Joe). Nováček DS Šok Staré Město adaptovalo Exupéryho Malého prince (Za hvězdou Malého prince). Jako poslední se představil naopak tradiční účastník DS Tyl Králíky se Sborovnou Jaromíra Břehového. Jako host byla uvedena Ibsenova Heda Tesman-Gablerová (OSDO Ústí nad Orlicí a Šok Staré město). Neobjevila se tedy žádná tzv. spotřební komedie a ve dvou případech lze hovořit o naprosto mimořádném tvůrčím činu. Krásný, ale obtížně realizovatelný Malý princ se opravdu často neuvádí a nesoutěžní Heda se v posledních třiceti letech na amatérském jevišti vůbec nedávala.
Pokud jde o úroveň inscenací, pak lze říci, že jedna naprosto zastínila další tři, což se ostatně shodovalo i s názorem diváků v samostatném hlasování. Byl jím Limonádový Joe.
Pro korektnost je třeba poznamenat, že inscenace Za hvězdou Malého prince byla doporučena na rakovnickou Popelku. Nejedná se v pravém slova smyslu o kompletní dramatizaci prózy Antoina de Saint-Exupéryho. Režisérka Barbora Hubíková vybrala jen některé sekvence a v jevištní realizaci se pokouší o propojení duše Malého prince s duší Pilota dočasně uvězněného na poušti. Pilot odhaluje tajemství čistého srdce, odpovědnosti, lásky, dobra a krásy. Drobná inscenace je scénicky čistá, pracuje se znakem a spoléhá na sílu slova. Není patetická a díky scénografii a scénické hudbě má kouzelnou atmosféru. Pokud se ji podaří autorsky i režijně dotáhnout (expozice a závěr a doplnění protipólů ke kladným vlastnostem – např. poznání bolesti z rozloučení), může být obohacením divadla dospělých pro děti.
Hru Jiřího Brdečky Limonádový Joe aneb zabijácká suita, která byla napsána ve čtyřicátých letech, nastudovala mladá část Divadla Exil. Tento pardubický soubor patří v českém amatérském divadle k velmi zajímavým jevům. Za deset let jeho existence jím prošly desítky lidí, z nichž někteří zůstávají. Nastudoval 72 inscenací uvedených na vlastním jevišti. Dnes tvoří jeho publikum zejména vysokoškolští studenti, které láká poměrně odvážná dramaturgie s velkým rozpětím od klasiky po současnou hru, od komedií jako jsou Prezidentky, Taková normální rodinka, Pane, vy jste vdova až po Geraldiho Zlomatku, Marberovu hru Na dotek a Havlovy aktovky Audience a Vernisáž. Hrají desetkrát měsíčně. Není divu, že s jejich opusy se letos setkala řada postupových přehlídek. Exilový Limonádový Joe je hudební komedií s živou hudbou, kostýmy z pardubického divadla, ve výborném hudebním a tanečním nastudování členů souboru. Základním hereckým stylem je nadsázka a stylizace. Režisérka Jana Tichá, sama výborná herečka v jiných inscenacích divadla, inscenaci vtiskla řád a názor, aniž by herce přitom svázala. Jsou schopni partnerské souhry, mimoslovního jednání. Tichá má přesné typové obsazení nejen hlavních figur a vede herce k bohatým a zajímavým situacím, které jsou přesně vystavěny. Režijní a hereckou fantazii vykazuje jak v celku, tak v detailech jednotlivých obrazů. Až na drobnosti Limonádový Joe funguje a přináší na jeviště radost a energii, což pociťuje i hlediště. Dobře udělaných hudebních komedií není na amatérském jevišti nikdy dost.
K přehlídce bych ráda podotkla ještě jednu zajímavost. Je jí nepeněžní Cena Jana Sychry udělovaná OSDO a Elektro-Sychra s. r. o. mladému aktérovi do 25 let. Je určena na jeho další divadelní vzdělávání. Myslím, že to Martin Malínek vymyslel moc dobře a snad to může i inspirací pro další pořadatele. Řemeslo totiž potřebuje každý a nezíská se zadarmo. Myslím, že po přečtení informace o přehlídce nepřekvapí, že i tato cena putovala do Exilu (Ladislav Marek hrál Douga Badmana).