Texty: Kolomý, Vladimír: Divadlo a hudba v Úvalech. Excerpce Jiří Macek.

V pozůstalosti Čeňka Zíbrta byl nalezen text Františka Pleskota „Libohra a historie Jozefa Egyptského, jež se na theátru ve 3 jednáních osobně, mnohým k naučení, potěšení i výstraze konati může, s připojenými k tomu zpěvy neb ariemi v muziku figurální uvedeno a poopraveno léta Páně 1816 in januario od Františka Pleskota, toho času horního mlynáře v Ouvalech“. Zachováno v přepise pořízeném Antonínem Veselým asi kolem 1915 i s notovými texty. Lidová hra s biblickým námětem, v té době oblíbené i jinde.

1860 – 1900 resp. 1885 se hrálo méně her v roce. Některé z her: Hluchý podomek, Doktor Žvanil, Landverák, Rytíř Šnofonius, Husička z Podháje, Rejrutýrka v Kocourkově. Podmínky pro ODi byly velmi obtížné. Pionýrem aktivit byl František Charbuský. Změna nastala vytvořením Dkr z mladých lidí

(1860 – 1865) farářem Františkem Soukupem. Překonávání odsuzujících tradičních představ o lidech od divadla. Oporou byli dále Klutsche, farář František Holada (později ředitel DrO), při zpěváckém souboru řídící uč. František Podhola (maloval též kulisy), uč. Václav Šmidlík. Při uvedení první operety aktivní uč. Čeněk Tonder (výběr her), ke konci století uč. a hudebník Bohumil Čeněk. Jako r. i J. Vocásek. (Text publikace nerozlišuje, zda se jednalo o ODi obecně, či pouze o DS J.K.Tyl. Doklady o působnosti těchto občanů nejsou ještě součástí knihy A. Dostála Ouvaly). Dle sborníku Úvaly jindy a nyní mezi tehdejšími ochotníky také Chlapec, Rosenbaum, manželé Řezáčovi, Strnadovi, Viktorin...

1865 Rohovín čtverrohý (Klicpera), Čech a Němec (Tyl).

1868 první hostování mimo obec ve Škvorci (Mlynář a jeho dítě).

1887 opereta Náš milý venkov (Grunert).

Po 1890 hry např. Sestřenka, Z české domácnosti, Zvíkovský rarášek, Palackého tř. 27, Její pastorkyňa, Doktor jako doktor, Tchyně do domu, spokojenost z domu, Blázinec v prvním poschodí, Jikrová polévka, Třetí zvonění, Tiché jubileum, Mořská panna, Lapený Samsonek, Myška, Neznámá pevnina... Hrálo se U lva a U klíče.

V letech
1897 – 191x ochotníci mj. Klutsch, Kratochvíl, paní a slečna Bulvasovy, Bilanská, Ešnerová, Chlapcová, Klímová, Bilanský, Budka, Cmíral, Klíma, Mašín, Perka, R. Svoboda, Šindelář, farář Holada, uč. Podhola a Šmidlík, Boh. Čeněk.

1906 – 1914 r. farář Alois Dostál (v Úvalech činný 1906 – 1934). Vydal 5 divadelních her např. Morávkova rodina na venkově). V Úvalech většinou provedeny. R. měl v DS Ústřední matice školské.

1907 přišel do Úval poštmistr František Kaplan, který se o ODi významně zasloužil po mnoho dalších let.

1914 – 1918 v ODi válečná přestávka.

1919 přišel do obce Adolf Morávek, bývalý ochotník Vinohradské besedy, přítel K. Buriana a J. Kvapila. Jeho styky s profesionálními umělci umožnily vysokou uměleckou úroveň ODi v místě.
Vedle sokolského div. pokusy o sjednocení jiných kolektivů – František Paša, B. Duffek (též Dufek), Rudolf Bosák, r. Židlický (pomoc rodinám posteženým válkou – DrO Válečných poškozenců).

1921 po neúspěchu div. v přírodě Jan Výrava tyto snahy ustaly.

Po 1918 se hodně hrálo, dramaturgie vesměs nenáročná, taktéž inscenace. Mei ochotníky např. i Bohuslav, Dráb, manželé Dufkovi, Elznicová, Haberlová, Herodesová, Horálek, Janďourek, Kábrt, Kejřová, Kuklová, Masák ml. i st., Masáková, Mojžíšová st. a ml., manž. Nesnídalovi, K. Novák, J. Novák, M. Poupová, A. Poupová, Pospíšil, Sitta, Štanclovi, Štibinger, Stiebitz, Štolba, Sušánkovi, Šmídovi, Šermer, Týbl, Vavruškovi, Veselý, Vonkovi, Vosáhlovi, Vojta, Wolfová, Zajíc. Technici Kosař, Konstantinová, Perk, Picek, Sušánková, Veselá Pepinka, Weis, Zeman. K postupnému omlazení přispěli manž. Hessovi, Sochůrek, Svátek, Špička, Zimmer, Benetka, Pardubský, Srbová, Glosová, Šermerová, Verner...
Snaha sjednotit se nenašla odezvu. Naproti tomu tvrzení, že ve

192x Odi tehdy vynikalo nad ochotnický průměr jak dramaturgií, tak pečlivým propracováním. Některé hry prý vzorovými ukázkami ochotnického herectví (Vojnarka, Měsíc nad řekou, Zabitý (Scheinpflugová). Zejména

1926 A. Morávek, r. Ořechy, autor F.X. Svoboda přítomen). V tomto období se změnil zájem o historické hry na typ francouzských společenských dramat (Tyl, Krásnohorská, Vrchlický, Jesenská, Karel Elgart Sokol, Jirásek, Šrámek, Scheipflugová, Štech...). Spojení přání divadlo vidět a přání divadlo hrát vedlo k zájmu každé nové organizace o vytvoření vlastního DrO.

1928 – 1929 se objevil výsledek práce se školní mládeží. Věnovali se jí řed. školy Otakar Brož, uč. Jan Štancl, později i uč. Jar. Bedrna. Na vytváření scén se podílela uč. Růžena Bartáková.

Konec192x, součástí ODi také pokusy o div. představení Smetany a Sportovního klubu Úvaly a školy. R. A. Morávek.

Konec 192x úspěšný, ale chyběl skutečný div. sál a vadila herecká roztříštěnost do mnoha DS.

Do 1930 postupné sjednocení roztříštěného ODi pod SDO J.K. Tyl.

1930 -1936 největší rozmach ODi, ročně 12 až 22 her, s reprízami až 18 představení/rok. „Moderní“ dramaturgie (Tyl, Jirásek, Mrštíkové, Scheinpflugová, Langr, Medek, Kvapil, Moli