Texty: DOLEŽAL, Adam: Valašské Křoví 2010. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 62 - 64.

Valašské Křoví 2010

Adam Doležal

Ve Slavičíně se konal již osmý ročník přehlídky činoherního divadla Valašské Křoví. Od 3. do 7. března mělo publikum možnost zhlédnout dvanáct soutěžních představení soupeřících o postup na národní přehlídky Divadelní Děčín a Mladá scéna Ústí nad Orlicí. Porota se sešla v obsazení: Mgr. Miroslav Ondra, Adam Doležal, Mgr. Vladimír Fekar (jen pro představení s postupem na Mladou scénu) a předsedou poroty byl Mgr. Milan Schejbal.
V části přehlídky směřující na Mladou scénu se jako první představil domácí soubor SemTamFór s prací své nové skupiny. Šlo o krátké vystoupení s názvem Popelka rozvíjející základní hereckou průpravu mladých, jejich práci s gagem a cit pro pointu. Nezbývá než se těšit, až uvidíme herce v nějakém plnohodnotném divadelním tvaru.
Krátce nato navázalo Divadlo SemTamFór představením Elektrická puma autorského tria Havlík, Suchý, Šlitr. Nechyběla mu hravost a dobré herecké i pěvecké výkony všech tří představitelů. Problémem byl celý závěrečný monolog a píseň, ve které bylo stylizované herectví zničehonic hnáno do vážné roviny a celkové sdělení se vytratilo.
Divadlo SemTamFór vystoupilo ještě jednou, a to s inscenací textu Luďka Horkého Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Režisérovi a hercům se podařilo na několika místech vyvolat dojem spontánní tvůrčí radosti ze hry a právě v těchto místech byla inscenace nejsilnější. Méně vydařeně působila poslední pasáž o Horymírovi, která zůstala u pouhého sdělení textu. O to větší škoda, že šlo o závěr celého představení, které tím tak trochu vyšumělo do prázdna.
Divadlo Brod ZUŠ Uherský Brod přijelo s inscenací hry Pavla Trtílka Poslední večeře. Představení chyběla především pevná dramatická situace a pečlivě vybudované charakterové typy všech postav, bez kterých se nepodařilo na jevišti zachytit v textu obsaženou absurditu.
Divadelní soubor Ampulka! Třebíč se představil s inscenací hry J.P. Sartra S vyloučením veřejnosti. Citelným zásahem došla předloha znatelného zjednodušení. Navíc se nepodařilo vytvořit dostatečně nosnou jevištní situaci, která by donutila jednat postavy tak, jak jednají. Závěrečný zvrat tak nepůsobil jako logické a jediné možné vyústění děje, ale spíše jako svévole autora.
DS Junioři při ZUŠ Kouřim uvedl gangsterskou komedii Václava Marhoula Mazaný Filip. Představení bylo plné spontánní radosti ze hry a přesných hereckých výkonů. Třešničkou na dortu byl výkon Petra Žďárského v roli ředitele psychiatrické léčebny. Ten dokázal v etudě čekání na pacienta rozehrát celou škálu ze situace vycházejících gagů. Míra nastavené nadsázky sice nebyla zcela naplněna ve všech výstupech, ale i přesto byl výsledný jevištní tvar stylově čistý. Pozitivní je i skutečnost, že Kouřimští si vzali Marhoulův text jako startovní bod pro hereckou hru, kterou (tu více, tu méně) pečlivě naplnili.
Slovanský tyátr Olomouc přijel s dramatizací povídky Joakima Ericssona Poslední sen Olleho Johanssona od Hynka Skotáka. Samotný výběr textu byl velmi zdařilý, hra skýtá spoustu inscenačních možností a témat k rozehrávání. Většinu z nich se souboru povedlo neotřelým způsobem divákům předat. Velmi povedené bylo také obsazení jednotlivých rolí. Méně vydařené byly některé úpravy v textu. Vytvoření tří rovin reality v závěru bylo poté doslova matoucí. I přes to se ale jednalo o vydařené představení, jehož nedostatky lze jednoduše odstranit.
Na přehlídku Divadelní Děčín směřovaly všechny ostatní inscenace. DS Zrcadlo Vsetín uvedlo hru Wolfganga Kohlhaase a Rity Zimmerové Ryba ve čtyřech. Během představení se nepovedlo vystavět silnou dramatickou situaci a soubor tak zůstal u pouhého sdělení textu.
Kroužek divadelních ochotníků Hvozdná přijel se situační komedií Raye Coonyho a Johna Chapmana Vydrž, miláčku! Samotná hra nepatří mezi nejzdařilejší texty autorů a divadelníkům z Hvozdné se nepodařilo ji patřičným způsobem převést na jeviště. Problémem se ukázal temporytmus. Herci hráli paradoxně tak rychle, že v situacích nezbylo místo na jedny ze základních hereckých prvků situační komedie – plán a zhodnocení. Důsledkem toho působilo jednání postav nahodile a nelogicky. Soubor se navíc nepříliš šťastným scénografickým řešením připravil o spoustu možností na rozehrání gagů, když nechal postavy nastupovat dlouhým koridorem. Ztratil se tak moment překvapení, se kterým se v textu po celou dobu pracuje.
Vladimír Fekar napsal tragikomedii Tenkrát na zabijačce přímo pro Valašské národní divadlo Karolinka. Už samotný název hry odkazuje k parodii a nadsázce. Ta se dařila během první poloviny představení velmi přesně budovat. Režisér pracoval s nápaditou scénografií a herectví se drželo na tenké hraně mezi typem a charakterem. Naprosto přesný byl v tomto ohledu výkon Marie Šustkové v roli Babky Amálky. Problém nastal v druhé polovině představení, když se začalo nemístně psychologizovat a předvádět emoce. Situace již nebyly tak přesně vystavěné jako v polovině první a místo toho, aby divák pochopil co a proč se děje, byl pouze nezúčastněným svědkem.
Divadlo AMADIS Brno se představilo s „komedií pro tři ženy v pěti polohách“ Miro Gavrana Vše o ženách. Hra, kterou autor údajně napsal pro svoji ženu, nabízí třem herečkám veliký prostor k prokázání svého talentu. Nutno uznat, že Jitka Bednářová, Šárka Nekudová a Klára Havránková se všech svých postav zhostily více než se ctí a představení stojí, především v komediálních polohách, na jejich hereckých výkonech. Vážněji pojaté scény už bohužel nejsou tolik vydařené. Není v nich vytvořená přesná jevištní situace a herečky ve zbytečně dlouhých pasážích předvádějí emoce, které ale nechávají diváka zcela chladným.
S inscenací Valmontovy nebezpečné známosti od Choderlose de Laclose ve vlastní dramatizaci Martina Drahovzala přijel do Slavičína DS Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim. Režisér Martin Drahovzal inscenaci pečlivě vystavěl a vedl k cíli. Pomáhalo mu k tomu i nápadité scénografické řešení a především velmi dobré herecké výkony, jako například Martiny Dobiášové v roli Markýzy de Merteuil nebo Lenky Auterské v roli Madame de Tourvel. Škoda, že závěrečná scéna mezi Markýzou a Valmontem neměla takový emocionální dopad, jaký by jí slušel a k jakému celé představení směřovalo. Dalším problémem bylo, že téměř dvouhodinové představení sehrál soubor v kuse a v druhé polovině tak zákonitě došlo v hledišti k únavě a zmenšení pozornosti. Řešení je možné umístěním přestávky, která se na jednom místě vyloženě nabízí. I přes zmíněné výhrady se ale jedná o vydařenou inscenaci, která se právem stala vrcholem celé přehlídky.
Porota udělila doporučení na festival Mladá scéna Ústí nad Orlicí těmto souborům: Na 3. místě SemTamFór Slavičín s inscenací Cestovní kancelář Bejvávalo aneb Pověsti pro štěstí. Na 2. místě Junioři při ZUŠ Kouřim s hrou Mazaný Filip. Na 1. místě Slovanský tyátr Olomouc s inscenací Poslední Sen Olleho Johanssona.
Na přehlídku Divadelní Děčín porota doporučila Divadlo AMADIS Brno s inscenací Vše o ženách. Nominaci na Divadelní Děčín ve Slavičíně vybojoval soubor Mrsťa Prsťa při ZUŠ Kouřim s inscenací Valmontovy nebezpečné známosti.