Texty: MICHÁLEK, Petr: Šesté Lounské divadlení - Rodina je základ státu. Amatérská scéna 2010, č. 2, s.24 - 25.

Terezínské Malé Amatérské divadlo (TMA) sáhlo stejně jako v předešlých ročnících po bulvární komedii, tentokrát s názvem Rodina je základ státu od Raye Cooneyho. Na úvod záměrně podotýkám, že reakce diváků během představení byly velmi vstřícné, ba nadšené, což se potvrdilo i hlasovacími lístky, které jim určily vcelku suverénní vítězství v soutěži o cenu diváka. Přesto je nutno konstatovat, že TMA přece jen zaostala za svým výkonem v loňském zpracování komedie Nájemníci pana Swana. A to především v míře pravděpodobnosti v nepravděpodobném řetězení náhodných okolností, schopnosti gradovat oblouky jednotlivých postav a pak i v herecké schopnosti rytmicky členit vrstvené překážky, navíc v časovém presu. Mám tím na mysli především ověřené pravidlo a základní herecký princip situační komedie „nápad – realizace – hodnocení“. Výsledkem je tak mnohdy tápání v situaci, nejistota v motivaci, kterou nahrazuje vyrábění humoru a nekoordinované pobíhání po jevišti.
Některým se to přitom daří. Patří mezi ně především František Hos (seržant), Zdeněk Zvěřina (Sir Willoughby Drake), či Jaroslav Legner (Bill) ten si svůj part užívá s takovou grácií, až budí zdání, že mu snad role byla napsána přímo na tělo. Svůj standard si také drží Martin Soudský (Dr. Hubert Bonney), který vyniká především v situacích, kdy zastírá dění za záclonou. Právě v těch momentech vidíme zřetelně ono zjištění, že se schyluje k prozrazení, nápad, jak to vyřešit, realizace a zhodnocení – uf, to bylo o fous. Suma sumárum: Soubor zřetelně ví, co chce, má jasnou dramaturgii, několik talentovaných představitelů, letos však nepřekročil parametry oblastní přehlídky.