Texty: RICHTER, Luděk: Setkání ve Strašecí 2010 - Hameln. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 17 - 19.

Slánská Roztočená Vrtule nevycházela v inscenaci Hameln jen z Dykova Krysaře, ale i z několika dalších zpracování středověké německé pověsti. Není tedy na místě chtít po Vrtuli naplnění Dykovy předlohy, jež je ostatně pro mladý soubor ve své mnohovrstevnatosti těžko beze zbytku uchopitelná – i kdyby o to soubor usiloval. Pro doložení dramaturgických (a režijních) rezerv inscenace se však srovnání s Dykem hodí.
Zatímco Dyk klade na jednu misku vah nejen věrolomnost Hamelnských, ale i jejich přízemní chamtivost, ubohost, záludnost a jako vrchol zničení jeho lásky k Agnes a její smrt, a na druhou misku odvedení obyvatel Krysařem (který jde v jejich čele) do tajemné propasti, z níž vede cesta do ideální země sedmihradské (ano, může to být smrt, ale je to i naděje), Slánští kladou na jednu misku nesplnění smlouvy a nenávistné chování Hamelnských k malé žebračce a na druhou jejich plánovité paralyzování (jež si režie vychutnává v několikaminutových obrazech) a poté utopení, následované stejně chladnokrevnou krysařovou sebevraždou – jakkoli „oslazenou“ proklamací o nové zemi plné klidu. Namísto očisty pro nový život tak nastupuje jen krvavá pomsta, což je na katarzi málo. To je velký – ale změnou akcentů řešitelný – problém inscenace.
Na druhé straně je tu však obrazivé vidění inscenátorů, jejich angažovaný postoj ke skutečnosti a viditelné přesvědčení o naléhavosti tématu zobrazovaných mezilidských vztahů a v neposlední řadě i kolektivní herectví s velkým citem pro souhru sborového projevu. A ke kladům patří i larvovité masky krys a jevištní práce s nimi. Proto porota doporučila Hameln do programu Mladé scény v Ústí nad Orlicí.