Texty: AS 2002, č. 3, s. 37, Saša Rychetský.

6. Jesenická divadelní žatva
aneb
Co jsme (z Vás) vymlátili...

Když někam jezdíte déle či častěji, můžete vidět, porovnávat, hodnotit. Dopustím se rád tohoto hříchu, protože v Jeseníku na Žatvě jsem byl letos již po čtvrté a srovnávat mám už opravdu s čím! Město se mění. Vyrostly nové hospody, byly opraveny cesty (některé), je více zeleně, Divadlo Petra Bezruče v zákulisí udržují ze všech sil, mají i diskotéku. Ale do lázní je to pěšky pořád stejně daleko (a do kopce), a pořád v neděli ráno není kde si dát kafe, snídani. Lída, Luba a Zdenek nestárnou, zato mají kolem sebe nové, mladé, hezké a ještě hezčí. Na Žatvě je víc a víc souborů, mají svá vystoupení za svátek, a chodí i diváci. A všichni navzájem si fandí, pomáhají, nezávidí si, nežárlí na sebe, je jim spolu dobře nejméně tak, jako nám z Ostravy bylo dobře s kamarády z Jeseníku a okolí.
Z původních dvanácti představení, natěsnaných do jednoho sobotního dne 11.5.2002, jich nakonec bylo deset. Dramaturgicky byla přehlídka velmi dobře vystavěna: od divadelními zákonitostmi zcela nepoškozeného vesnického soboru z Vlčic, z kategorie Dospělí dětem (typově snad „sousedské“ divadlo), přes začínající soubory ZŠ a následně velmi poučená a ambiciózní představení z jiných ZŠ, až po herecký koncert DS Lyra Jeseník. Mezi bloky představení bylo i trochu času na shrnutí postřehů a vzájemnou diskusi (příště by toho času mělo být o hodně více). Probíhal dětský diskuzní klub, moderovaný členkami studentského souboru LOGEN z Karviné, který byl novinkou - a měl by být trvalou součástí Žatvy i do budoucna!
A taď několik vět za letošní Jesenickou žatvou:
- Přibylo představení, přibylo těch, kteří chtějí vystupovat, kteří si této možnosti váží, protože pochopili, že se nejen mohou ukázat jiným, ale i sami vidět, porovnávat, v sobě i nahlas hodnotit - a tím učit se, učit se – a růst. Žatva se mění v dílnu, už sem nejezdí neslyšící soubory se svou absolutní pravdou, ale spíše ti, kteří na sobě chtějí pracovat. Kteří jsou otevření, vstřícní - a nebojí se diskutovat, nebojí se sami hodnotit, ocenit jiné.
- Je vidět zájem města, jeho představitelů, kulturních institucí v obcích, ale především lidí! Hrajících, režisérů, vedoucích souborů, dětí. Často už není problém v tom, kde sehnat herce, zájemce, děti pro divadlo, ale kde vzít, najít hru s dostatkem příležitostí pro všechny. A tak se mnohdy stávalo, že děti, herci jen prostojí na jevišti celé představení, aby si mohli jednou přejít jeviště - a třeba jen jednou zakokrhat.
- Pořadatelé už získali dostatek zkušeností z předešlých ročníků na to, aby každý jeden host přehlídky cítil se být HOSTEM. Aby soubory dostaly ty základní podmínky, které potřebují k pocitu svátečnosti, vyjímečnosti. Jen by ještě bylo zapotřebí vyčlenit čas na zkoušky, aby se nestalo, že například světla nejsou funkční, nahrávka hudby je příliš nahlas – protože prostě nebyl čas na technickou (a kde už na hereckou, prostorovou) zkoušku. Když se například školní vesnický soubor, dosud hrající jen v intimním prostředí třídy, tělocvičny, klubovny ocitne na opravdovém jevišti opravdového divadla a nastoupí k představení nepřipraven na tu ohromující zkušenost velkých prostorů, plného hlediště, zákonitě se divadlo rozpadne na prvočinitele spolu nesouvisející a prioritou přestane být sdělení, výpověď. Hlavní je pak zvládnutí a následné scénografické (a přesvědčivé) použití toho opravdového a velkého divadelního prostoru.
Nestačí mít jen nápad na hudbu, scénu, kostýmy a rekvizity či ozvučení. V divadle vše souvisí se vším. Každý jeden kamínek je součástí mozaiky sdělení, vjemů a emocí diváků (i hrajících). Vše musí mít své místo, svůj důvod. A méně je mnohdy více. Divadelní představení je vždy „domeček plný ozubených koleček, kde každé souvisí s každým“. A když se vylomí jeden zub, nebo se zadře ložisko, doplatí na to i cestující, v našem případě diváci. Neorientují se, nejdou s příběhem, jen se snaží přežít! Použiji-li mikrofon nebo nahrávku hudby, nesmí snímaný a „vysílaný“ zvuk přehlušit ty nejvýznamnější texty, repliky a věty. Nesmí být na jevišti více kostýmů, než herců. Střídmost provokuje fantazii, přežranost vede k otupění mysli.
Saša Rychecký