Texty: HRUŠKA, Jaromír: Pohádkový víkend v Českém Krumlově. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 22 - 23.

Pohádkový víkend v Českém Krumlově
Jaromír Hruška
Ve dnech 26.–28. března 2010 se uskutečnila tato regionální postupová přehlídka divadelních souborů v kategorii dospělých hrajících pro děti. Jako každoročně bylo jejím pořadatelem Městské divadlo Český Krumlov o. p. s.
Prvním představením (nesoutěžním) letošního ročníku byla v pátek 26. března inscenace Dětského studia při Městském divadle Český Krumlov. Jejich vystoupení navázalo na loňskou ukázku z nedodělaného představení Pasáčka vepřů, které letos představili jako již hotovou inscenaci. Z inscenace je vidět, že výborná práce Mgr. Jany Procházkové s dětmi vycházející z principů výchovné dramatiky, již začíná nést své plody a my jsme tomu upřímně rádi.
Druhou inscenací byla pohádka Jiřího Miškovského O zlém čaroději a hodných strašidlech v podání divadelního spolku Rolnička z Hořic na Šumavě. Pohádka vypráví o velké lásce mezi princeznou Zuzkou a prostým Ondrou. Alespoň tak se píše v anotaci tohoto titulu. Právě vztahy mezi jednotlivými postavami a text s chabou dramatickou výstavbou nejvíce překážejí inscenátorům v jasném a přesvědčivém vyznění inscenace. Přesto, že inscenace se jeví navenek živou a dějově bohatou, obsahově toho mnoho nepřináší. Boj Ondry se zlým čarodějem Pukavcem o princeznu Zuzku negraduje, a tak je šťastný konec spíše okolností danou textem než faktickou skutečností. Navíc zlo představované Pukavcem je příliš prvoplánové, bez jakýchkoliv motivací a tudíž nezajímavé. Zručnost herců a režiséra tak zachrání pohádku divákům před očima. Vyzdvihnout musím výpravu, která je obdivuhodná a naturalistická, stylové kostýmy a zpěv princezny Zuzky. Těšíme se až se tento soubor dramaturgicky trefí a nebude opět retardován nekvalitním textem.
Další den otevírala pohádka Petra Hořkého Čaroděj Marlesto Divadelního souboru Tábor. Text z počátku druhé poloviny 20. století s tradičními schématy dobra a zla se snažil soubor upravit do podoby, která by byla hratelná v současnosti. To se souboru podařilo jen zčásti. Očistil sice postavy od politického nánosu, ale nebyl mocen zmotivovat je tak, aby jejich jednání bylo alespoň z části pravděpodobné. Nejlépe z úpravy vyšla postava Marlesta, kde autor ji už v předloze viděl jasně a konkrétně. To se netýká ostatních a také hlavní příběh je jen těžko uvěřitelný a ve zvoleném rytmu inscenace jen těžko stravitelný. Obávám se, že dramaturgie oním tak častým „náhodným výběrem“ není pro jinak divadelně poučený soubor dobrou volbou a navíc neumožňuje kvalitním hercům projevit svůj mnohdy nesporný talent.
Pohádkový víkend pokračoval inscenací DS Tyl a DDS Tyláček Dačice Hrajeme si na ZOO aneb Žofka v akci. Toto pásmo na motivy známé knihy Miloše Macourka působilo jako dětský karneval a v diskuzi s inscenátory jsme se přesvědčili o tom, že to více méně bylo i záměrem. Střídání scének a tanečků působilo rozpačitě, nicméně v dětských divácích si našlo svůj cíl. Zanícení a zápal, se kterým především malí herci hráli, si nakonec získaly sympatie. A přesto, že jako divadelní tvar fungovalo představení jen sporadicky, nelze pominout onu upřímnou snahu převést poetiku a styl Miloše Macourka na divadelní prkna. A to není věru jednoduché. Občas se to povede v animovaném filmu, občas v televizi, kde našel M. Macourek partnery v osobnostech A. Borna a V. Vorlíčka.
Pozdní odpoledne pak patřilo souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí s inscenací na základě textu Stanislava Tomka Jak to bylo s Růženkou?! Tato lechtivá pohádka, která v záměru pracuje s prvky tzv. převlekové komedie, vycházela z možností textu, a to jak dramatických, tak i invenčních. Převlek komorníka za princeznu by mohl za jistých okolností posouvat dějem a tvořit zajímavé komické situace. Dokonce by se to dalo u převlekové komedie předpokládat. Tento záměr byl po radikální úpravě textu naplněn jak režijně, tak i herecky. Na rozdíl od loňské inscenace Prácheňské scény z Písku, kde místo zajímavého a překvapivého řešení jednotlivých situací skrze konkrétní jednání spoléhali herci pouze na dialog, který ovšem nevrcholil pointou, předvádějí Suchdolští dryáčnickou frašku na motivy známé pohádky. Herci hrají s chutí a nekompromisním stylem drtí autorovy situace právě oním polopatismem, se kterým je on napsal. V kontrastu k tomu, ale z logiky věci, zde báječným způsobem funguje hudební plán. Ten jasně určuje nadhled a nadsázku, s jakou musíte tuto inscenaci sledovat. Ono hudební provedení prostřednictvím živého orchestru je navýsost profesionální. Jeviště se baví a hlediště též. To bývá ojedinělé. Představení je pro nás vítaným relaxem i zamyšlením nad tím, jak nakládat s nekvalitní předlohou. Odpověď je jasná. Buď ji neinscenovat, a nebo s ní zacházet, jak si zaslouží. Nejsme tu svědky variace na Šípkovou Růženku, ale parodií na text autora. Herecky slušně vybavený soubor zvolil svůj vlastní pohled na tento nepříliš povedený hudebně-dramatický útvar S. Tomka a udělal dobře.
Neděli 28. března odstartovala pohádka Jaromíra Sypala O Vendulce a Vitouškovi divadelního souboru Prácheňská scéna z Písku. Tentokráte zvolili text, jehož potenciál je slibný. Jednoduchý příběh o tom, jak Vendulka lehkovážně upíše svou duši peklu za plný džbánek zlaťáků. Spolu s Vitouškem se pak vypraví do pekla vrátit džbánek se zlaťáky, aby získala zpět svou duši. A jak tomu v pohádkách bývá, láska jim pomůže překonat všechny pekelné nástrahy. Problémem inscenace byly v zásadě dvě věci. Za prvé ústřední pár herecky nezvládal zvolené úkoly a za druhé rytmus inscenace byl čtyřikrát pomalejší, než by bylo vhodné. Slušný Sypalův text je založen na vypointovaném dialogu, jehož vyznění vyžaduje jisté načasování, přesnou gradaci a intonační (významovou) zručnost. Navíc text nemá vyřešený konec, který inscenátoři nedodělali. Problém byl tedy v provedení textu, a nikoliv v jeho kvalitě. Motivace a situace je prostě třeba zahrát, vztahy jasně určit a konec dořešit za autora. Nicméně dramaturgicky u souboru vidíme zřetelný posun.
Závěr Pohádkového víkendu patřil inspirativnímu představení Brouhádka souboru MÍMos z Prahy. Ukázalo na to, že verbální projev by měl být pro soubory spíše výhodou a měly by si ho více považovat. Výše zmíněná inscenace je nonverbální klauniádou bez slovních dialogů, a přesto je schopna sofistikovaným způsobem komunikovat nejen s dětským divákem.
Odborná porota pracovala ve složení Mgr. František Řihout, dramaturg, Mgr. Eva Horáková, herečka a loutkoherečka, Zuzana Horová, herečka a loutkoherečka, MgA. Jaromír Hruška, divadelní režisér a dramaturg. Porota ocenila přístup a potenciál jedné inscenace, kterou tímto doporučuje do širšího výběru programu níže zmiňované celostátní přehlídky. Odborná porota se domnívá, že zahrnutí této inscenace do programu umožní její prezentaci širšímu okruhu odborné i laické veřejnosti a samotná diskuze o této inscenaci může pomoci pojmenovat problémy i témata, s nimiž se soubory v této kategorii setkávají (dramaturgie, samotná realizace, téma a schopnost jeho přenesení na diváka apod. ). Zejména v souvislosti s kvalitou textu, kde se soubor vypořádal s nekvalitní předlohou po svém a vytvořil svébytnou zábavnou inscenaci „nejen pro děti“, ale zároveň „nejen pro dospělé“. Odborná porota doporučila do širšího výběru celostátní přehlídky Popelka Rakovník inscenaci Jak to bylo s Růženkou?! divadelního souboru SUchdolské divadlo (SuD) ze Suchdola nad Lužnicí.
Poděkování patří realizátorům a partnerům této přehlídky: Janu Vozábalovi, řediteli Městského divadla Český Krumlov o. p. s. i všem ostatním, kteří se na úspěšném průběhu přehlídky podíleli jak organizačně, tak i technicky.