Texty: STROTZER, Milan: Pohádkový mlejnek ve Žďáru nad Sázavou 2010. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 49 - 50.

Pohádkový mlejnek ve Žďáru nad Sázavou 2010

Milan Strotzer

Pohádkový mlejnek, krajská postupová přehlídka amatérských divadel hrajících pro děti a mládež se ve Žďáru nad Sázavou konala ve dnech 24.−26. března 2010 již potřinácté. Vystoupilo na ní pět divadelních souborů. Ta třináctka označující ročník přehlídky nebyla, jak se traduje, nešťastným předznamenáním, ba naopak. Z pohledu odborné poroty (Jana Cindlerová, Jaroslava Chalupová, Milan Strotzer) lze totiž konstatovat, že předvedené výsledky práce souborů byly vcelku na vyšší úrovni, než tomu bylo v ročníku předchozím a ani jednu inscenaci nelze považovat za tzv. propadák, byť se k takovému označení dosti přiblížilo představení zahajujícího souboru. Dva až tři soubory z pěti připravily inscenace, které je možné označit jako nadstadardní, schopné poměřování na národní přehlídce. Zajímavostí byla generální výměna účinkujících souborů. Ani jeden z pěti soutěžících souborů se nezúčastnil předešlého ročníku Pohádkového mlejnku.

Přehlídku zahájilo Divadlo šansonu z Brna-Židenic inscenací Pohádky z Dobráčkova, k nimž napsal scénář hudebník a režisér Jiří Vondráček. V programu k inscenaci tvůrci poznamenávají, že jde o cyklus hudebně-divadelních pohádek, v nichž dobro vítězí nad zlem a klasičtí pohádkoví hrdinové jsou vždy jen hodní. Kde se pak bere to zlo, o tom se již nic nedočtete. Ve Žďáru jsme viděli první díl cyklu O hodném čertovi a zubatém drakovi. Anonce samotných tvůrců zřetelně napovídá, že jde o nekonfliktní podívanou. Nutno dodat, že s bohatou a promyšlenou scénickou (cena Daliboru Krchovi) i kostýmní výpravou, která však kromě rychlých proměn nic neřeší. Jen stěží bychom mohli pojmenovat téma, o poslání nemluvě. Zato je inscenace rezervoárem nejrůznějších hereckých stylů, inscenačních principů, nedůsledností a pochybených replik z hlediska divácké adresy (pro děti předškolního věku). Ale hlavně: moc se toho neděje, o všem se hodně mluví a zpívá. Je však třeba podtrhnout, že pěvecká složka inscenace byla na výjimečné úrovni (cena). Hlavní kámen úrazu tkví již v samotné předloze, nevyjímaje texty písní Pavla Kováče, který je i autorem hudby. Nechce se ani věřit, že se jedná o dílo studentů brněnské JAMU a herce Divadla Bolka Polívky. Zlaté Ladovy pohádky naruby, kde např. proti nekňubům loupežníkům stojí rázná Anka. Tady je naruby vše, vlastně i divadlo samo. Vyvolávací cena: 6 tis. Kč za představení (více na www.divadlosansonu.cz).
Divadlo Prkno z Veverské Bítýšky přispělo do programu Pohádkového mlejnku vlastní jevištní adaptací známé pohádky O třech prasátkách. Autorem dramatizace nazvané Tři prasátka je člen souboru Jan Říha, který se současně ujal režie a role Vlka. Jeho dramatizace neopisuje doslovně známý příběh, pozměňuje především výchozí situaci, a také způsob potrestání vlka. To spolu s opuštěním faktu, že se slabší jedinec utíká pod ochranu silnějšího, respektive ke spojení sil se stejně ohroženými k obraně proti agresorovi, poněkud zužuje tematické zacílení a poslání pohádky. Akcent tak zůstává na tom, že se vyplácí nebýt líný, poživačný atp., ale pracovitý a důkladný. Téma potřeby přátelství a spojení sil bylo upozaděno. Navzdory tomuto zúžení jsme viděli stylově čisté představení, v němž je úspornými prostředky vysloveno jasné sdělení pro cílovou skupinu dětí předškolního věku. Mohli jsme ocenit vyrovnanost hereckého kolektivu a nadto schopnost navazovat partnerský kontakt s publikem, a také jej zvládat, aniž by tím výrazněji utrpělo tempo inscenace. Ve skupině dětí, která na přehlídce reflektovala jednotlivá představení, zaznělo jako pozitivum, že bylo představení jednoduché. To ostatně platilo o účelně zvolené scénické a kostýmní výpravě. Soubor si ze Žďáru odvezl cenu za inscenaci.
Královská divadelní společnost Effrenata ze Žďáru nad Sázavou, soubor, jenž tvoří převážně vrstevníci středoškolského věku, uvedla hru své režisérky Jany Mifkové Hastrmanská pohádka. J. Mifková jako autorka připravila velice pěknou textovou předlohu (cena), jejíž kvality se jí však v roli režisérky nepodařilo zúročit v jevištní realizaci. Poutavý příběh přitakávající přátelství a lásce a odsuzující prospěchářství je autorkou napsán pro vícegenerační soubor. Režisérka ale nenalezla inscenační princip, díky němuž by mohla hru realizovat s věkově kompaktním kolektivem tak, aby byla ve všem všudy uvěřitelná. Hlavním problémem inscenace je však to, že v ní naprosto absentuje budování dramatických situací, a tak herci převážně tlumočili text, hráli tzv. vedle sebe a jen zřídka se objevilo vespolné jednání. Ruku v ruce s tím chybělo i potřebné významotvorné scénické řešení hracího prostoru, byť v elementární rovině. Škoda přeškoda, neboť textová předloha patří k tomu lepšímu, s čím se lze v divadle pro děti setkat, a není toho moc.
Divadelní soubor Bezgest z Moravského Krumlova se představil s původní hrou se zpěvy O rytíři Bojanovi, jejíž text napsal a hudbu k ní složil Bořivoj Švéda (cena za textovou předlohu a hudební složku včetně její realizace). Byla zjevně inspirovaná pohádkami naruby, ale patrně i „cimrmanovským viděním“. V jevištní realizaci jde o účelné propojení činoherního a loutkového divadla, v němž dominuje velice pěkná hudební složka. Kladem předlohy i inscenace je v nich přítomný humor. Vedle výborného hudebního partu zaujme v inscenaci nejeden herecký výkon, především pak Radka Straky v roli Pocestného a Jiřího Nejedlého v titulní roli (ceny). Jisté rezervy jsou ve ztvárnění ženských postav. Poněkud nevyužitým zůstal arzenál loutkářský. To, co je v inscenaci sdělováno prostředky loutkového divadla, zůstává ke škodě víceméně v rovině ilustrace. Chybí zde výraznější nápad a hlavně uplatnění možností, které jsou loutkovému divadlu vlastní. Přesto je hra souboru z Moravského Krumlova velice zdařilým autorským i inscenačním počinem směřovaným k dětem předškolního věku, s přiměřenou metráží a zřetelně vysloveným poselstvím o tom, že člověk dokáže vše, když to doopravdy chce, a to i navzdory vrozenému handicapu. Soubor obdržel cenu za inscenaci.
Divadelní soubor Jiří z Poděbrad si volbou Sněhové královny H.CH. Andersena dal pomyslnou laťku náročnosti hodně vysoko. Režisér Ladislav Langer vyšel z dramatizace Jevgenije Švarce, sám hru razantně krátil a provedl řadu úprav včetně jazykové. Tím došlo k přijatelné délce představení určenému dětskému publiku, ale také k již méně přijatelnému odklonu od poetiky výchozích textových předloh směrem ke zpřítomnění až zpřízemnění. Jevištní realizace se vydala cestou hledání neobvyklých inscenačních prostředků při scénování náročné dramatické předlohy (cena). Soubor připravil multidruhovou podívanou využívající vedle základních prostředků hereckého divadla, filmové dotáčky, černé divadlo, ba i cosi z muzikálového rezervoáru. K pozitivům inscenace patřily nepochybně filmové dotáčky, jejichž tvůrcem byl Radim Jurčeka (cena). Byly jednak dějotvorným či náladotvorným prvkem, především však účinným rytmizujícím prostředkem inscenace. Ke kladům patřily nepochybně herecké výkony, především Jany Langerové v roli Gerdy a Martina Šípka coby Káje (ceny). Celkový dojem z inscenace byl však dosti dilematický. Kromě diskutabilní textové úpravy bylo největším úskalím řady obrazů, počínaje „loupežnickou scénou“, nedůsledné budování dramatických situací či jejich absence vůbec, což se nejcitelněji projevilo v závěrečném obraze. Zajímavý inscenační záměr, slibně nakročený ve vlastní realizaci v začátku hry, tak zůstal někde vpůli cesty. Škoda přeškoda, neboť Poděbradští svou dramaturgickou volbou a odvahou vydat se neběžnou cestou jevištního ztvárnění mohli v daleko větší míře dát dětskému publiku, co se mu žalostně nedostává. Totiž zážitek z velkého a obsažného příběhu plného tajemství a napětí, ústícího do závěrečné katarze.
V průběhu přehlídky se dostalo souborům reflexí nejen od odborné poroty, ale také od skupiny dětských diváků, vedené učitelkou místní ZUŠ Janou Mifkovou. Na slavnostním zakončení mohl předseda poroty hovořit pochvalně o celkové úrovni 13. ročníku přehlídky, ale také poukázat na to, že tři z pěti souborů adresovaly své inscenace dětem předškolního věku, k nimž bývá dramaturgie souborů dosti skoupá. Mohl rovněž podtrhnout jev z nejpozitivnějších, a sice skutečnost, že se na půdě krajské přehlídky objevily tři původní textové předlohy, a že i ty dvě další, čerpající ze známých zdrojů, nepostrádají výrazný autorský vklad tvůrců inscenací. Na druhé straně konstatoval, že se projevují značné rezervy v práci režijní.
Oceněné kolektivy a jednotlivci převzaly ceny mj. z rukou poslance Evropského parlamentu PaedDr. Iva Strejčka a starosty města Mgr. Jaromíra Brychty, jenž převzal nad přehlídkou záštitu. Na rakovnickou Popelku byly doporučeny Divadlo Prkno z Veverské Bítýšky a divadelní soubor Bezgest z Moravského Krumlova.