Texty: ŠOTKOVSKÁ, Jitka: Mladá scéna podruhé v Prostějově. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 60 - 61.

Mladá scéna podruhé v Prostějově

Jitka Šotkovská

Krajské kolo Mladé scény se v Prostějově letos konalo teprve podruhé (20. března 2010). Přesto jeho organizátoři, Duha – Kulturní klub u hradeb a Základní umělecká škola Vl. Ambrose mají s pořádáním divadelních přehlídek, ať už je to festival MedArt nebo celostátní kolo Wolkrova Prostějova, mnohaleté zkušenosti, což se příznivě podepsalo na bezproblémovém chodu tentokrát jednodenní přehlídky, na které odehrálo svá představení šest souborů nejen z olomouckého kraje, ale také třeba z Ostravy či Opavy.
Přestože Mladá scéna není nijak žánrově omezena, zdá se, že mladé tvůrce láká především divadlo poezie, jak ukázala celá polovina soutěžních představení. Naopak je s podivem, že ani o jedné z inscenací se nedá říct, že by vycházela z tradičního interpretačního přístupu k pevnému dramatickému textu. Nejblíže mu byl snad soubor ze Základní umělecké školy Žerotín v Olomouci, který nastudoval svou dramatizaci novely Roberta Bacha Jonathan Livingston Racek pod stručným názvem Racek. Soubor si ovšem zvolil úkol nad své síly, protože pro Bachovo podobenství o odhodlání jít za svým snem nedokázal najít odpovídající inscenační podobu a převážně druhá polovina představení těžkla pod náporem filozofujících abstraktních dialogů, které nerozvíjely dramatickou situaci.
Problémem nezvládnuté výstavby dramatického dialogu trpěla také autorská inscenace M.L.Č. souboru DS Wicca, působícího při Střední odborné škole waldorfské v Ostravě.Ve zvoleném složitém kódu psychologického herectví nebyli mladí herci s to plně obstát, takže vážně traktovaný příběh o mladém talentovaném novináři, který sežene svou vysněnou práci až poté, co se zaplete s mafií, působil jako příliš zjednodušené „filmové“ klišé.
Autorským divadlem byla také inscenace plumlovského souboru DS Pommes Frites Staň se hvězdou. Plumlovští se inspirovali současným dramatem Valerie Schulzové a Ivy Klestilové (Volánkové) Barbíny a předvedli místy velmi zábavnou a zdařilou satiru na televizní realityshow typu Superstar apod. Zároveň je inscenace do jisté míry také jakýmsi „Bildungsrománem“ o nalezení svého místa ve světě. Možná kvůli zvolené metodě zkoušení pomocí fixované improvizace má příběh místy příliš rozvolněnou stavbu, divákovi nejsou dostatečně jasné motivace jednotlivých postav a herecké prostředky jsou příliš nekonzistentně voleny od „civilu“ až k výrazné stylizaci. Přesnou míru komediální nadsázky ve svém hereckém projevu ovšem našla Lucie Butalová, která za ztvárnění postavy Moderátorky získala také čestné uznání.
Montáž z textů Jiřího Suchého, kterou pod názvem Kabaret J. S. nastudoval prostějovský soubor JeštěR.K.Y., poukázala na úskalí jedné z linií mladého divadla, kdy některé z inscenací vznikajících převážně v rámci hodin dramatické výchovy zákonitě sledují vedle uměleckých, především také pedagogické cíle. Kabaret J. S. je tak jakýmsi závěrečným výstupem dlouhodobější práce s texty Jiřího Suchého, u jejíhož počátku zřejmě nestála konkrétní představa výsledného inscenačního tvaru, takže inscenace nakonec působí jako víceméně nahodilé řazení (místy i velmi zdařilých) jednotlivých scének.
Přestože přehlídka nedosáhla umělecké úrovně loňského roku, mohla porota (která pracovala ve složení Alena Palarčíková, Klára Latzková a Jitka Šotkovská) do programu celostátní přehlídky Mladá scéna v Ústí nad Orlicí doporučit hned dvě inscenace.
Kristýna Gavendová z opavsko-olomouckého souboru Pupupydu sestavila z nonsensové poezie scénář s názvem Nonsens čili ne–smysl, inscenaci také zrežírovala a zahrála si i jednu z hlavních rolí. Jednotlivé básně jsou propojovány krátkými dialogy dvou hlavních aktérek, které zároveň komentuje a často zcizuje třetí postava Konferenciérky. V projevu velmi spontánní, suverénní a sympatické herečky tak jednotlivé básně propojují v příběh, jenž místo obvyklé tematizace hravosti zdůrazňuje především téma hledání svého místa v nesmyslném světě, snahu o navazání blízkého vztahu s druhým i úskalí lidské komunikace. Naznačená dějová linka je ovšem místy spíše pomyslná, takže inscenace chvílemi ztrácí na divácké sdělnosti.
Divadlem poezie je i druhá inscenace, která si vybojovala doporučení na Mladou scénu, montáž z písňových textů skupiny Mňága a Žďorp Lidé jsou spokojeni souboru Kusy lidí působícího při ZUŠ Žerotín v Olomouci. Soubor disponující dobrou a v divadle poezie zcela zásadní kulturou mluveného projevu dokázal traktovat témata rezignace, otupělosti a vyprázdněného konzumu s potřebným odstupem, takže se mu podařilo vyhnout se nebezpečí schematizace a přílišného moralizování. Přestože některé situace přece jen příliš popisně ilustrovaly text, většinou soubor zkušeně a nápaditě využíval možnosti divadelního ztvárnění, ať už v rovině scénografické či kostýmní, v práci s rytmizací hlasového i fyzického projevu či v zacházení s divadelní zkratkou. Čímž také čněl nad ostatními představeními přehlídky. (Pozn. redakce: Foto viz str. 72.)