Texty: Opony, malíři opon, charakteristiky B.Pražan pro publikaci Malované opony...2010

Malíři –

A
Mikoláš Aleš (1852 Mirotice – 1913 Praha), malíř, kreslíř a ilustrátor byl předním představitelem generace Národního divadla. V letech 1869-1876 studoval na pražské AVU, od roku 1877 byl členem Umělecké besedy a roku 1887 se stal prvním starostou SVU Mánes.Tvorba v pozdně romantickém stylu odpovídala jeho zálibě v historii, jež se odráží jak v jeho obrazech (Husitský Tábor, Setkání Jiřího Poděbradského s Matyášem Korvínem), tak v jeho návrzích pro výzdobu ND (cyklus Vlast vytvořený ve spolupráci s F. Ženíškem). Po roce 1884 se umělec převážně věnoval převážně již jen ilustrační tvorbě. Jeho dílo začalo být ve 20. století považováno za reprezentativní příklad českého národního umění.

Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 76, 77, 134


B
František Bělský (l884 Kosmonosy – 1968 Kosmonosy) byl malířem a grafikem, studoval AVU v Praze (u Hynaise a Brömse) a Mnichově . Působil v České Třebové jako profesor kreslení na tamějším gymnáziu; vytvářel portréty i krajiny.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 300, 301

Josef Bergler (1753 Solnohrad – 1829 Praha) byl malířem, kreslířem, rytcem a pedagogem. První výtvarné zkušenosti získal od svého otce, dvorního sochaře pasovského knížete biskupa. V letech 1776-1786 studoval v Itálii, kde si osvojil klasicistní styl. V roce 1797 ho pověřila Společnost vlasteneckých přátel umění organizací umělecké školy v Praze a o tři roky později se stal prvním ředitelem zdejší kreslířské akademie. Jeho učebním systémem založeným na kresbě prošli zakladatelé českého umění 19. století – F. Horčička, F. Tkadlík, V. Prachner a J. Navrátil.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 17, 34, 35, 399


Jindřich Boška (1893 Vlachovo Březí – 1964 Vlachovo Březí) byl malířem opon, dekorací a vyráběl loutky. Ve své tvorbě navázal na svého otce Jana Bošku (1854-1934), jenž působil rovněž ve Vlachově Březí a byl i malířem historických a kostelních obrazů.Oba učili na místní živnostenské škole obory pozlacovačství, dekoratérství, řezbářství a písmomalířství. Mezi objednavatele opon a kulis Jindřicha Bošky náležely jak rodiny loutkářské (Dubští, Lagronové, Kopečtví, Kočkovi), tak rodiny cirkusových umělců a kolotočářů (Kludští, Berouskovi).
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 13, 87, 98, 355, 358, 359, 365, 368,369, 392, 394


Václav Boštík (1913 Horní Újezdec u Litomyšle – 2005 Praha) byl malíř, grafik a ilustrátor, který v závěrečné, vrcholné fázi své tvorby dospěl až k hranicím žánrů i umění a snažil se vystihnout tajemství a základní principy vesmíru. Roku 1937 nastoupil na Akademii a stal se žákem Willyho Novaka. Byl členem Umělecké besedy a v roce 1960 se stal zakládajícím členem skupiny UB 12. Jeho rané dílo bylo ovlivněno Corotem a Cézanem, už v polovině padesátých let však Boštík přešel k abstraktní tvorbě.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 8, 70, 71


Oskar Brázda (1887 Rosice u Pardubic – 1977 Líčkov u Žatce) byl malířem podobizen, krajin a zátiší. Vystudoval vídeňskou AVU u R. Bachera a K. Pochwalského, roku 1913 odjel na stipendijní pobyt do Itálie, kde byl za první světové války zpočátku internován a pak se zapojil do zahraničního odboje vedeného TGM. Z Itálie se do ČSR vrátil roku 1925 a zakoupil zámek Ličkov, kde pokračoval ve své tvorbě v duchu evropské akademické malby. Po roce 1989 získala jeho druhá žena v restituci zámek zpět a otevřela zde Galerii Oskara Brázdy.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 152, 153


Ota Bubeníček (1871 Uhřiněves -1962), krajinář, jenž v letech 1899-1904 studoval na pražské AVU u Julia Mařáka. S oblibou maloval daleké výhledy do kraje, pod vysokou, barokně mračnou oblohou.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 10, 166, 167, 372


C
František Cína Jelínek (1882 Praha – 1961 Praha), krajinář působící v Praze a Českých Křižánkách u Svratky, v letech 1899-1907 studoval pražskou AVU u V. Hynaise.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 10, 166, 167


Č
Věnceslav Černý (1865 Staré Benátky – 1936 Mladá Boleslav) byl malíř a ilustrátor. Na pražské akademii studoval u Františka Čermáka a Antonína Lhoty, později navštěvoval i akademii vídeňskou. Téměř výhradně se věnoval ilustracím, z nichž nejpopulárnější byly k Jiráskovým Starým pověstem českým; publikoval je také v časopisech Světozor a Zlatá Praha. Ve volné tvorbě dával přednost historickým námětům. Pro Českou obec sokolskou vytvořil větší karton Ejhle kacíř.
Zpracoval Bronislav Pražan


J. L. Červinka –
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 146


D
Zřejmě jde o Camillo Daňka (1892 Vídeň – 1943 Strážnice), který absolvoval akademii výtvarného umění ve Vídni a po první světové válce sloužil do roku 1922 jako štábní kapitán v Nitře, kde pro kapli tamějšího hradu vytvořil oltářní obraz sv. Martina, a v Topolčánkách portrétoval prezidenta T. G. Masaryka. Poté žil ve Strážnici a věnoval se malbě portrétů i krajin – je například autorem Pohledu na Strážnici.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 94


Josef Dvořák (1883 – Kameničky - 1967 Kameničky), byl krajinářem a velkým obdivovatelem Antonína Slavíčka, kterého při jeho pobytech v Kameničkách často doprovázel a u něhož v letech 1903-1910 absolvoval korespondenční studia. Otec akademické malířky Anny Dvořákové (1924) působící v Kameničkách.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 206, 207


F
Josef Fiala (1882 Praha – 1963 Praha) byl žánrista často ve své tvorbě spojující figuru s krajinomalbou. Studoval pražskou AVU u V. Hynaise a absolvoval studijní pobyty v Mnichově, Itálii, Paříži a Londýně. Často maloval na Vysočině okolo Svratky.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 166, 167



Hynek Fiedler (1836 Dvůr Králové – 1870 Praha) byl malířem portrétistou a majitelem významného fotografického ateliéru. Studoval pražskou a vídeňskou AVU a od roku 1863 byl členem Umělecké besedy. Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 236, 237


Emanuel Salomon z Friedbergu - Mírohorský (1829 Praha –1908 Praha) byl polním podmaršálkem rakousko-uherské armády, malířem a spisovatelem . Vystudoval vídeňskou Vojenskou akademii a v armádě sloužil až do roku 1883. Ve svých rukopisných, dosud nevydaných pamětech, jež mají 6 516 stran, zachycuje vojenská tažení, dobové poměry i svá setkání s významnými současníky. Výtvarné umění studoval soukromě u Františka Tkadlíka a Antonína Mánesa a také na vídeňské AVU. Kromě sakrálních, žánrových a historických obrazů (mj. Libušin soud) vytvořil i mnoho kreseb, akvarelů a grafik ( populární byla jeho litografie Kde domov můj). Ilustroval díla Karolíny Světlé a jeho ilustrace i stati lze najít v Riegerově a Ottově naučném slovníku.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 106, 107


G
Bernard Gebell (1838-1914) byl synem zámeckého lékaře v Kácově. Vystudoval reálné gymnázium a hospodářskou školu a soukromě navštěvoval ateliér Františka Ženíška. Pracoval jako hospodářský úředník na císařských panstvích v Buštěhradě, Jenči, Zákupech, České Lípě a v Kácově a malování zůstalo jeho celoživotní zálibou. V České Lípě vytvořil oltářní obraz narození Páně.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 234, 235


H

Josef Hampeys (1859 Praha – 1911 Žampach) byl malířem a měl soukromou malířskou školu v Praze na Smíchově, v Kamenném Přívozu je pohřben.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s.


Hynek Hanibal (? – 1872 Dvůr Králové), byl malířem ve Dvoře Králové; bližší údaje zatím nezjištěny
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 236, 237

Theodor Hilšer (Kamenné u Příbrami – 1830 Praha) byl malířem historických obrazů a portrétů. V letech 1883-1891 studoval pražskou akademii (jeho profesory byli Čermák, Lhota a Sequens). Spolupracoval na Maroldově panoramatu Bitva u Lipan. Jeho styl byl dekorativní a nejznámějšími jeho díly byla například plátna Sardanapal (1895), či Pád Babylonu (1891).
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 68, 69


Miroslav Hracha (1934 Český Brod) je malíř a sochař. Absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a AVU v Praze (studoval u Jana Laudy a Vincence Makovského). Žije v Železném Brodě, kde působil na ZUŠ. Stálá expozice jeho děl je vystavena v galerii nesoucí jeho jméno a nacházející se v obci Smrčí nedaleko Železného Brodu.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 252, 253


Václav Hübschmann (1886 Praha – 1917 Prčice) byl malířem a ilustrátorem, vystudoval pražskou UMPRUM. Proslulejší je jeho bratr architekt Bohumil Hübschmann.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 254, 255

Vojtěch Hynais (Vídeň 1854 – Praha 1925) byl malířem a dekoratérem a náležel k největším a nejprogresivnějším postavám generace Národního divadla. Studoval na výtvarných akademiích ve Vídni a v Paříži a jako první k nám přinesl program plenérové malby. Jeho světelný realismus byl ovlivněn Tiepolovým dílem, jež studoval v Itálii, i francouzskou historickou a dekorativní malbou. Kromě opony namaloval pro ND alegorie, například Apoteozu Koruny české, Mír, Historii, Jaro a Léto.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 8, 10, 17, 32, 46, 60, 102, 136, 137,138, 140, 141, 154, 156, 157, 166, 208, 258, 272, 300


K
Alois Kalvoda (1875 Šlapanice u Brna – 1934 Běhařov u Klatov) byl malířem, grafikem a spisovatelem. Na pražské AVU studoval 1892-97 u J. Mařáka. Ve svém vinohradském ateliéru vedl soukromou malířskou školu (prošel jí i J. Váchal). Roku 1917 zakoupil v Běhařově tamější barokní zámek. Byl postupně ovlivněn naturalismem, impresionismem i symbolismem. Jeho brilantně malované krajinné scenérie jsou často v motivech i jasných barvách pojaté dekorativně a ozvláštněny silným protisvětlem.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 212, 213

Jan Václav Kautský (1827 Praha – 1896 St.Gilgen) byl malířem krajinářem a divadelním scénografem. Studoval na pražské a později düsseldorfské akademii. Proslul především jako malíř divadelních dekorací ve Vídni. V roce 1863 byl jmenován dvorním divadelním malířem. Několik divadelních výprav maloval také pro pražské Prozatímní divadlo. Pravidelně obesílal výroční umělecké výstavy v Praze svými krajinomalbami. Vídeňský ateliér odevzdal roku 1892 svým synům Bedřichovi a Hanušovi.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 58, 59

Viktor Klein (Klen) (1870 Praha – 1939 Praha) byl malířem, sochařem a profesorem kreslení. V letech 1890-1896 studoval pražskou UMPRUM a 1896-1897 AVU (u Myslbeka) Od roku 1898 byl profesorem kreslení na středních školách. Více než sochařství se věnoval figurální malbě, ale také portrétům a krajinomalbě. Nejčastěji vystavoval s Jednotou výtvarných umělců.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 64, 65

Ernst Klimt, (1864 Vídeň – 1892 Vídeň) byl mladším bratrem Gustava Klimta a stejně jako on studoval ve vídeňské škole umění a řemesel (Kunstgewerbeschule). Jeho učitelem byl malíř F. J. Laufberger, úspěšný dekoratér éry vídeňské Ringstrasse. Se svým bratrem Gustavem a spolužákem Franzem Matschem vytvořil umělecké sdružení Maler – Compagnie. Podílel se na výzdobách divadel v Karlových Varech, Rijece, Liberci a ve Vídni.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 36 - 39

Gustav Klimt (1862 Vídeň – 1918 Vídeň), byl vůdčím představitelem vídeňské secese. V letech 1879-1883 se vzdělával v Kunstgewerbeschule. Svou profesionální kariéru zahájil spolu se svým bratrem Ernstem a spolužákem Franzem Matschem nástěnnými malbami ve velkých veřejných budovách na Ringstrasse. Později se ale věnoval především olejomalbě a kresbě. Námětem jeho nejslavnějších obrazů jsou ženy. Odmítal naturalistický styl a prostřednictvím symbolů a prvků odkazujících ke starověkému a středověkému umění se snažil vyjádřit jak psychologii portrétovaných, tak atmosféru své doby. Byl jeden ze zakládajících členů skupiny Wiener Sezession a iniciátorů časopisu Ver Sacrum.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 36 - 39

Antonín Knahl (1801-1883) zakladatel ochotnického divadla v Hronově, pocházel z rodiny hronovského kantora a v Praze se vyučil hodinářem. S hronovskými ochotníky nastudoval a v březnu 1827 uvedl jednoaktovku Jana Nepomuka Štěpánka Berounské koláče. Následovalo vyšetřování, protože ochotníci neměli vrchnostenské povolení. Příběh lásky Antonína Knahla a pokřtěné židovky Justíny Pickové transformoval do své kroniky U nás Alois Jirásek (postava Kaliny). Jejich synem byl hudební skladatel Jan Křtitel Knahl.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 222, 223

Josef Kojan - nelze identifikovat. Nový slovník československých výtvarných umělců, (Praha 1950) obsahuje pouze heslo o malíři a sochaři Janu Kojanovi (1886 Kojákovice na Třeboňsku – 1951 Mladošovice), který témata svých prací čerpal především ze svého rodného jihočeského kraje.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 202, 203

Jan Kokeš (1812 Kunčice – 1867 Slatiňany) byl malířem, rytcem, řezbářem a sochařem. Začínal ovšem jako tkadlec a kreslíř ornamentů. Na vídeňské AVU studoval u F. J. Waldmüllera. Od roku 1850 působil v Crudimi jako portrétista a malíř sakrálních obrazů. Ve Škrovádě si zřídil kamenickou dílnu a jako sochař se podílel mj. i na rekonstrukci chrudimského kostela.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 90, 91

Josef Konečný (1909 Žarošice -1989 Hodonín) byl malířem působícím na Horňácku a v Podluží. V letech 1936 až 1939 studoval na pražské AVU u Vratislava Nechleby.
Svým dílem vycházejícím z reaalismu vyjádřil vztah k rodnému kraji. Kromě zátiší a portrétů často zobrazoval i pracovní náměty.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 168, 169

Bohumír Koubek (1931 v Březových Horách u Příbrami). Absolvoval řezbářskou speciálku Státní ústřední školy bytového průmyslu (1949) a užitou plastiku studoval (1949-1954) u prof. Josefa Wágnera na pražské UMPRUM. Od roku 1946 je členem divadla Říše loutek v Praze, v letech 1957-1971 byl jejím uměleckým vedoucím. Vytvořil pro ni čtyřiatřicet výprav, ke všem realizoval i loutky, někdy včetně kostýmů. V Říši loutek se uplatnil i jako vodič loutek a mluvič - zejména charakterních a komických rolí - a patří k jejím kmenovým režisérům. Spolupracuje také s dalšími pražskými loutkovými divadly, Jiskrou a Zvonečkem. Koubkova sochařská tvorba je často inspirována loutkami.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 342, 343

Josef Král (1877 Rakovník - 1914 Praha) se po studiích na pražské AVU u profesorů Mařáka a Ottenfelda věnoval především krajinomalbě. Jeho oblíbeným syžetem byly přístavy a nádraží, rád zachycoval jejich ponurou atmosféry s kouřem a blikavým světlem. V roce 1907 podnikl studijní cestu do Německa a jeho tvorba se obohatila o motivy z Hamburku a Mnichova. Posmrtná souborná výstava jeho prací proběhla v roce 1919 v pražském Rudolfinu.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 196, 197


Vojtěch Kubašta (1915 Vídeň –1992 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Vystudoval architekturu v Praze. Známe jsou zejména jeho litografické, ručně kolorované cykly o Praze a prostorové knížky, které byly vydány ve dvaadvaceti jazycích. Vytvářel i prostorové betlémy, grafické úpravy knih, plakáty, kalendáře, pragensie aj. S loutkovým divadlem v Domě J. A. Komenského na Smíchově spolupracoval na přelomu třicátých a čtyřicátých let. Oponu pro toto divadlo namaloval v roce 1942.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 345

chybí kubín otakar

chybí kysela

Vincenc Kwayser (1837 Jesenné – 1901) začínal jako tovární kolorista v Českém Dubu, vypracoval se na ředitele tiskárny v Semilech a stal se majitelem druhé zde provozované fotografické živnosti.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 248

L

Franz Lefler (1831 Dlouhý Most na Liberecku – 1898 Weissenbach) byl rakouským malířem historických obrazů, alegorií, portrétů, divadelních opon a nástěnných maleb. Po studiích na Akademii výtvarných umění ve Vídni a Praze se v roce 1858 usadil ve Vídni. Působil i jako libretista a režisér v Theater an der Wien. Jeho syn Jindřich byl profesorem na Akademii výtvarných umění ve Vídni, malířem a scénografem.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 48

Jan Lev (1874 Kladno – 1935 Jilemnice) odešel pro nedostatek finančních prostředků z malířské akademie (studoval u Maxmiliána Pirnera) a pak se vyučil malířem pokojů. Usadil se v Jilemnici a v Podkrkonoší proslul jako malíř žánrových obrázků, podobizen a divadelních dekorací, které byly oblíbeny a získaly si věhlas. Poznámka na divadelních plakátech „Dekorace od Mistra Jana Leva z Jilemnice" se sama o sobě stala pro diváky značným lákadlem.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s.
92, 140, 141, 186, 187

Adolf Liebscher (1857 Praha – 1919 Potštejn) náležel ke generaci Národního divadla, byl ilustrátorem i autorem nástěnných historických, alegorických a dekorativních maleb. Studoval UMPRUM ve Vídni a AVU v Praze. Svou akademicky orientovanou a ve své době ceněnou tvorbu mnohdy dováděl až k romantickému sentimentu a podbízivé líbeznosti.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 136, 172


M
Karel Maixner (1840 Hořice – 1881 Praha) byl mladším bratrem významnějšího malíře Petra Maixnera (podílel se s ním například na freskové výzdobě kostela v Praze–Karlíně), věnoval se i litografii a svou tvorbu uplatňoval v ilustrovaných časopisech Světozor, Květy a Vesmír.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 240

Karel Vítězslav Mašek (1865 Komořany na Mostecku – 1927 Praha) byl malířem a profesorem dekorativní malby a ornamentální kresby na pražské UMPRUM. Studoval na pražské a později mnichovské akademii a na pařížské École Julian. Zobrazoval národopisná témata Domažlicka a Slovenska. Pro divadlo v Turčanském Martině namaloval oponu. V Praze se podílel se na výzdobě Městské spořitelny a Zemské banky. Ve zralém věku vystudoval na pražské technice architekturu a v závěru svého života se věnoval
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 44, 45, 54, 76

Josef Mathauser (1846 Staňkov – 1917 Praha) studoval pražskou akademii v době, kdy v jejím čele působil Kristian Ruben. Tvořil náboženské a historické malby, jako například Libušin soud, Svatý Vojtěch, Nastolení Boleslavovo, Břetislav a Jitka, Oldřich a Božena, Leštínský kovář. Byl otcem krajináře Jaroslava Mathausera, jenž se narodil roku1881.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 87, 104, 114

Franz Matsch (1861 Vídeň – 1942 Vídeň), rakouský secesní malíř a sochař navštěvoval v letech 1875-1883 Kunstgewerbeschule a spolu se svými spolužáky Ernstem a Gustavem Klimtovými byl členem Maler–Compagnie. Je autorem četných nástropních maleb v budovách stavěných v éře Ringstrasse. Působil jako profesor vídeňské Vysoké uměleckoprůmyslové školy.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s.

Petr Menš (*1943 Mladá Boleslav) grafik a malíř věnující se tvorbě monumentálních artefaktů. V letech 1960-1965 studoval VŠUP v Praze u Františka Muziky. V Ústí nad Labem vytvořil kromě železné opony pro tamější divadlo i velké nástěnné obrazy v krematoriu a skleněnou mozaiku na Masarykově třídě
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 36-39


Vladislav Mirvald (1921 Záluží u Mostu – 2003 Louny) byl malířem a pedagogem, výraznou osobností českého konstruktivního umění druhé poloviny 20. století. V letech 1945–1949 studoval PdF UK. Poté, co se vyrovnal s vlivy kubismu a realistické krajinomalby, dospěl na počátku šedesátých let k abstrakci, letrismu a posléze ke konstruktivní orientaci, v níž propojil nezáměrnost s racionalitou. Byl členem skupiny Křižovatka.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 338


Tobias Mössner (1790 Vídeň – 1871 Praha) do Prahy přišel jako malíř divadelních dekorací v roce 1834 a od roku 1837 do roku 1869 tuto profesi vykonával ve Stavovském divadle. Pro pražské Divadlo v Růžové ulici vytvořil ve čtyřicátých letech 19. století oponu s námětem Múza vede žáka k Hradčanům.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 218, 219

Alfons Mucha (1860 Ivančice – 1939 Praha), grafik, malíř a návrhář je jedním z vrcholných představitelů secese. Svou dráhu začal bez profesionálního školení v dílně divadelních dekorací vídeňské firmy Kautský – Brioschi – Burghardt.Od roku 1885 studoval mnichovskou Akademii a od roku od roku 1887 Akademii Julian v Paříži. V tomto městě se brzy proslavil svými ilustracemi, plakáty, knižní grafikou a později i návrhy nábytku a šperků. Le styl Mucha se ve Francii stal synonymem secesního umění. Snaha o veristický přepis skutečnosti se v malířově stylu mísí s tíhnutím k ornamentu a symbolismu. Po svém návratu do Čech roku 1910 se věnoval především ztvárnění mytologicky pojaté historie slovanských národů v cyklu dvaceti monumentálních obrazů Slovanské epopeje.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 120, 121, 148, 149

N

Karel Nejedlý (1873 Praha – 1927 Praha), malíř a ilustrátor, jmenovec Otakara Nejedlého, byl v letech 1988-1894 žákem AVU Praha u Sequense, Mařáka a Schikanedra. Z jeho malířské tvorby jsou známé především krajinomalby.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 214

Otakar Nejedlý (1883 Roudnice nad Labem – 1957) byl slavným českým krajinářem. Soukromou malířskou školu Ferdinanda Engelmüllera navštěvoval v letech 1899-1901, ve dvacátých letech byl již renomovaným umělcem a roku 1925 byl jmenován profesorem krajinomalby na pražské AVU.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 202, 203

Augustin Němejc (1861 Nepomuk u Plzně – 1938 Plzeň) byl malířem západních Čech. Vyučil se hodinářem a ve dvaadvaceti letech vstoupil na pražskou a o rok později na mnichovskou akademii (zde byl žákem Gysisovým a Wagnerovým). Kromě plzeňské opony vytvořil pro ochotníky ve své rodné obci oponu, kterou zakoupila kněžna Auerspergová. Žil v Plzni, kde pro městské muzeum namaloval tři velké lunety. V letech 1907-1925 působil na zdejším dívčím lyceu jako profesor kreslení. Soustavně zachycoval život lidu a národopisná specifika svého kraje. Uměleckým názorem i vlasteneckým zanícením patřil ke generaci dorostu Národního divadla.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 44, 45, 100

O
Alois Otáhal ( 1871 v Litovle – 1952 Držkov) byl autodidakt a v Držkově, kde se usadil ve svých sedmadvaceti letech, provozoval malířský a fotografický aterliér. Maloval náboženské a alegorické obrazy pro církevní instituce, lidové spolky i soukromé zákazníky, Zvláštní oblibě se těšily jeho obrazy na historická témata z českých dějin. Byl členem Pěvecko - divadelní jednoty Lev.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 284, 285


P

Dekoratérskou firmu na Královských Vinohradech převzal František Petránek roku 1912 po někdejším malíři dekorací stavovského divadla Romualdu Skálovi (1848-1901). Inzeroval ji jako F. Petránek: Ateliér pro malby divadelní a zřizování jevišť, výrobu divadelního nábytku apod. Firma vybavila dekoracemi více ochotnických scén.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 138, 139

Maxmilián Pirner (1854 Sušice – 1924 Praha) byl malířem a ilustrátorem, který vyšel z akademického neoromantismu a osobitou kombinací alegorické a žánrové malby se koncem 19. století přiblížil symbolismu. V letech 1872-1874 studoval na pražské a v letech 1875-1879 na vídeňské AVU (u J. Trenkwalda). Od roku 1887 působil na pražské AVU jako profesor. Jeho tvorba se inspirovala literaturou, filozofií, mytologií i lidovým bájeslovím.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 134

Jindřich Pithart (1864 Skalice na Moravě – 1935 Praha) vyučoval kreslení a modelování na středních školách – převážně v Praze. V letech 1880-1884 byl studentem pražské AVU, věnoval se především podobiznám a příležitostně i krajinomalbě. Z výtvarných technik si nejvíc oblíbil akvarel a pastel. Píseckou oponu namaloval, když v tomto městě na počátku 20. století působil. Pak se ovšem na dlouho dobu umělecky odmlčel a na výtvarnou scénu se vrátil až v závěru svého života.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 64, 65

Josef Platzer (1751 Praha – 1806 Vídeň) byl malíř a jevištní výtvarník pocházející z pražské umělecké rodiny (jeho otec Ignác František Platzer byl významným sochařem). V letech 1774-1778 studoval akademii výtvarných umění ve Vídni, kde se záhy proslavil jako scénograf Gluckových oper inscenovaných Burgtheaterem. Pro pražské Nosticovo divadlo vytvořil dvanáct scénických dekorací, v nichž se pak hrály zřejmě všechny zdejší inscenace. Roku 1795 se stal komorním malířem císaře Františka II.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 22, 23

Anna Podzemná-Suchardová (1909 Praha – 1996 Praha), dcera Vojtěcha a Anny Suchardových byla všestrannou umělkyní, jejíž dílo sahá od oceňovaných poštovních známek až k monumentálním realizacím pro architekturu. Studovala UMPRUM a AVU v Praze (A. Hofbainer, M. Švabinský). Od dětských let se podílela na činnosti Říše loutek – nejdříve jako mluvič a vodič loutek, později především jako scénograf a propagační grafik (plakáty, programy). Pro scénu v Městské knihovně vytvořila oponu a vitráž s motivem Kašpárka, která byla umístěna nad vchodem do divadla.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 342

nemáme Procházka Antonín

Josef Prokop (1847-1902) byl výtvarně a herecky nadaným malířem pokojů
a později majitelem továrny na rakve v Semilech. 1874 se podlílel na oponě pro SDO Semily, 1877 namaloval oponu pro Pecku. Předtím 1865 přemaloval a doplnil jevištní zařízení v Poniklé nad Jizerou pro Vzdělávací ochotnickou jednotu J. J. Kollár, pak v Bratříkově, v Držkově v letech 1885-1886.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 238, 239, 248

R

Václav Rabas (1885 Krušovice – 1954 Praha) byl malíř, kreslíř a grafik. V letech 1906-1913 studoval na AVU v Praze u Roubalíka, Bukavace, Schwaigera a Švabinského. Od r. 1909 byl členem Umělecké besedy; patřil k zakládajícím členům SČUG Hollar.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 210, 211

Vlastimil Rada (1895 České Budějovice – 1962 Praha) byl malíř, ilustrátor a spisovatel. V letech 1912-1919 studoval na AVU v Praze u Preislera, Švabinského a Štursy. Členem Umělecké besedy byl od r. 1913. V letech 1920-1925 působil v Železném Brodě, později v Praze; od r. 1946 byl profesorem AVU.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 210, 211

nemáme Rothaug

S
Franz Schallud (narozený 1861) byl rakouský malíř, ilustrátor a jevištní výtvarník.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 42, 43, 396


František Skála (1817 Písek - ?) malíř žijící v Praze a Písku, kde vytvořil většinu svých miniaturních podobizen. Věnoval se i krajinomalbě, ale nuzné poměry, v nichž žil, ho nutily přijímat i řemeslné zakázky – malování vývěsních štítů, reklamních desek apod.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 54, 55

Romuald (Roman) Skála (1848 Kutná Hora – 1901 Praha) studoval od roku 1869 po tři léta na pražské akademii a pak se stal malířem divadelních dekorací - nejdříve ve Švestkově a poté v Prozatimním divadle. Nakonec si zařídil malírnu dekorací na Vinohradech a maloval je jak pro Národní divadlo, tak pro více než čtyři stovky ochotnických divadel v Čechách a na Moravě.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 96


Antonín Slavíček (1870 Praha – 1910 Praha), přední představitel českého impresionismu v krajinomalbě. Studoval na mnichovské a pražské AVU, žák J. Mařáka. Člen SVU Mánes, v letech. Při svých pobytech v Kameničkách a Kráskově (1903-1906) vytvořil jeden ze svých nejslavnějších obrazů U nás v Kameničkách.
Zpracoval Bronislav Pražan



Bettina Smetanová, rozená Ferdinandová (1840 Černá Buda nad Sázavou – 1908 Luhačovice), se ve svých dvaceti letech stala druhou manželkou skladatele Bedřicha Smetany. Mirko Očadlík ve své knize Ženy v životě Bedřicha Smetany o ní mimo jiného píše: „Měla silně vyvinutý smysl počtářský, byla výbornou šachistkou. Méně bylo postaráno o éducation sentimentale. Pouze přirozená vloha malířská byla částečně vypěstěna malířem Waldhauserem. Ostatek byl ponechán náhodě…“
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 80, 81

Miloš Středa (1892 Jablonec nad Nisou - 1971 Hořice) Uměleckoprůmyslový výtvarník a malíř divadelních dekorací. V letech 1907–1911 se učil v malířském atelieru Františka Sklenáře v Přerově, poté působil u Františka Bubeníčka v Olomouci (kostelní práce) a v malírně Vinohradského divadla v Praze. Ve dvacátých letech 20. století založil malířský divadelní ateliér v Miletíně a vybavoval kulisami, prospekty a oponami ochotnická jeviště v okolí. Působil i jako ředitel loutkového divadla V Hořicích.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 78, 79, 84, 86, 191, 224, 296, 297

Anna Suchardová-Brichová (1883 Blatná - 1944 Praha) byla malířkou a divadelní výtvarnicí. Studovala na pražské UMPRUM a u F. Engelmüllera. V roce 1908 se provdala za sochaře Vojtěcha Suchardu. Pro Říši loutek vytvářela kostýmy a dekorace, jež svou stylizací překonaly panující popisný realismus a výrazně ovlivnily českou loutkářskou scénografii první poloviny 20. století. Psala hry, příležitostně režírovala a v divadelním orchestru hrála na housle. Vydala Album divadelních krojů (1928) a přednášela divadelníkům o kostýmování loutek. Pro její malířskou tvorbu jsou typické malby na skle a snové olejomalby.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 342, 343

Jiří Suchý (1931 Plzeň), divadelník, spisovatel, básník, skladatel a výtvarník, začínal svou profesní kariéru jako grafik v reklamních ateliérech Propagační tvorby. V roce 1957 spolu s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí a v roce 1959 spolu s Jiřím Šlitrem Divadlo Semafor. Přestože těžiště jeho umělecké tvorby spočívá v oblasti divadelní a slovesné, svou výtvarnou erudici a talent uplatňuje Jiří Suchý i jako grafik a ilustrátor.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 154, 156, 157

Zdeněk Sýkora (1920 Louny), malíř a světově uznávaný průkopník počítačového umění. Studoval výtvarnou výchovu na PdF UK v Praze, na níž od roku 1947 také vyučoval. Roku 1963 se stal členem skupiny Křižovatka. Od realistické krajinomalby se počátkem šedesátých let 20. století přiklonil k abstrakci a opíraje se o princip náhody, formuje obraz jako variaci prvků na základě matematické kombinatoriky.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 338


Š

Ladislav Šaloun (1870 Praha – 1946 Praha) patří k nejvýznamnějším českým sochařům, byl ovlivněn secesní dekorativností. Studoval na pražské Reynierově kreslířské škole a v ateliérech u Tomáše Seidana a Bohuslava Schnircha. Byl členem SVU Mánes. Z jeho sochařských prací je nejznámější pomník Mistra Jana Husa na Staroměstském náměstí v Praze. Patřil k zakladatelům Loutkového divadla Umělecké výchovy a byl jeho prvním vedoucím. Navrhoval pro ně loutky, kostýmy a dekorace, vytvořil jeho první proscénium a vyšívanou oponu. Pro divadelní sál Umělecké výchovy v Raisově škole na Vinohradech navrhl figurální výzdobu, pohádkové postavy uměřené secesní stylizace (1924). Jeho aktivní spolupráce s Uměleckou výchovou skončila v polovině dvacátých let.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 344

Václav Špale (1950 Mladá Boleslav) se věnuje malbě, kresbě, ilustraci, scénografii, tvorbě objektů a instalací, je restaurátorem nástěnných maleb. V letech 1971-1977 studoval pražskou AVU (u profesora Jiroudka), je členem Spolku výtvarných umělců Mánes a sdružení restaurátorů REART Praha. Je dramaturgem akcí, spoluautorem a scénografem divadelních projektů Sdružení SERPENS, které spoluzakládal.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 66

Josef Štembera (Kyšice 1890 - ?) malíř a grafik, v Praze studoval na UMPRU i na AVU.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 150


T

Viktor Tardoss–Krenner (1866 Budapešť – 1927 Budapešť) byl malířem, sochařem a spisovatelem. Na budapešťské Akademii výtvarných umění byl žákem profesorů Bertalana Székelyho a Kákoly Loztze. Ve studiích po dva roky pokračoval v Mnichově a Paříži. Zabýval se freskovou malbou a kromě jiného je autorem výzdoby Divadla Komedie v Budapešti (Vígszínház) či fresky v maďarském parlamentu. Působil rovněž jako dramatik. V roce 1924 byl jmenován profesorem Akademie výtvarného umění v Budapešti.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 40, 41

Vilém Trsek (1862 Běleč, okr. Kladno – 1937) byl realistickým krajinářem a žánristou. V letech 1878-1890 studoval na pražské AVU (u Lhoty, Sequense a Pirnera). Vyrůstal v lesech na Křivoklátsku a důvěrná znalost tohoto prostředí se odrazila i v námětech jeho obrazů, zachycujících práci na poli, v lukách, lesích a vesnických dvorech. Byl členem Jednoty umělců výtvarných.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 60, 61

U

Hugo Ullík (1838 Praha – 1881 Praha) byl malířem, ilustrátorem a scénografem, autorem romantických dekorativně pojatých krajinomaleb. Studoval pražskou a mnichovskou AVU. V duchu vlasteneckého zaujetí zobrazoval zejména české hrady, zámky a další pomníky dávné minulosti (Karlštejn vyšel jako barvotisk). Později se stal malířem dekorací Prozatímního divadla v Praze a působil i v Plzni a Bratislavě. Maloval také dekorace pro ochotnické spolky, mj. v Lounech a Mladé Boleslavi.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 226, 227

Jan Umlauf (1825 Mlýnice u Štítů – 1916 Kyšperk) byl malířem portrétů (především východočeských měšťanů) a církevních obrazů. Studoval na pražské a vídeňské AVU. Jeho díla zdobí více než 100 kostelů v Čechách a na Moravě.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 248, 249

František Urban (1868 Praha – 1919 Praha) malíř a dekoratér věnující se převážně sakrální malbě a ilustracím. V letech 1885-1893 studoval pražskou UMPRUM (u Ženíška). V jeho návrzích kostelních oken (například kostela sv. Ludmily v Praze, sv. Bartoloměje v Kolíně, sv. Petra a Pavla na Vyšehradě) se projevuje vliv secese. Maloval i oponu v Litomyšli a výzdobu stropu v Divadle na Vinohradech.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 66, 57, 268, 269,270, 272, 391

V
Eduard Veith ( 1856 Nový Jičín - 1925 Vídeň) byl absolventem vídeňské školy uměleckých řemesel a komerčně úspěšným malířem a dekoratérem, který se podílel na vnitřní výzdobě řady reprezentačních budov na vídeňské Ringstrasse. Specializoval se zejména na iluzivní divadelní dekorace a jevištní výpravy. Spolupracoval s proslulou vídeňskou stavební kanceláří Feller a Helmer, která na konci 19. století vystavěla desítky divadel a operních domů v rakousko-uherském mocnářství od Karlových Varů až po Lvov. V pražském Německém divadle (dnes Stání opera) zanechal památku v podobě malované opony a osmi nástropních obrazů. Podobně se podílel na výzdobě pražského Rudolfina či divadel v Ostravě a Brně.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 40

Oluša Vítková (* 1946 Brno) je textilní výtvarnice, absolventka VŠUP Praha (ateliér A. Kybala), vystavovala se Sružením Q.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 262, 263


Jan Vysekal (Kutná Hora 1854 - Kutná Hora 1926) byl malířem dekorací, krajin, figurálních a sakrálních obrazů (například oltářního obrazu pro kostel želivského kláštera). Zabýval se i restaurováním obrazů (například v chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře či na Karlštejně v kapli sv. Kříže). V Rychnově nad Kněžnou zhotovil v roce 1897 nástropní a nástěnné malby Pelclova divadla.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 112, 354, 355, 368

W
Johann Wetschel (1724 – 1773 Vídeň) byl jevištní výtvarník, od roku 1742 student vídeňské AVU, v letech 1766-68 působil spolu s Leo Märkelem v Českém Krumlově, kde vybavil zámecké divadlo úplným dekoračním fondem včetně opony, vyzdobil nástropní malbou hlediště a vymaloval také některé zámecké interiéry. V roce 1769 působil v Drážďanech. Jeho tvorba nevybočovala z dobového průměru, v historii divadla na českém území však zaujímá významné místo spoluautorstvím na vůbec nejstarších divadelních dekoracích, které se z celé produkce světového baroka a rokoka zachovaly do naší doby. (Ze stejnojmenného hesla v knize Aleny Jakubcové Starší divadlo v českých zemích do konce 18. století, heslo zpracoval Jiří Hilmera.)
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 20, 21, 33

Z
Josef Antonín Zázvorka – používal i pseudonym Zázvora (1894 Charvatice – 1980 Ústí nad Labem) – figuralista, krajinář a příležitostný ilustrátor. Studoval na AVU v Praze, kde byl žákem Ženíška a Hynaise, působil v Podbradci a Libochovicích.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 208, 209

Ž
Bedřich Ženíšek (1872 Plzeň – 1930 Mnichovo Hradiště), studoval na pražské UMPRUM a pracoval v bubenečském ateliéru malíře divadelních dekorací Rudolfa Rzihovského. Od počátku 20. století již působil v Mnichově Hradišti, odkud pocházela jeho matka: v listopadu 1907 se stal členem tamější Řemeslnické besedy, která mimo jiné připravovala ochotnická divadelní představení, napsal i řadu divadelních her. Jako výtvarný umělec se zabýval především krajinomalbou, ale živil se i výrobou rámů.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 308, 309


František Ženíšek (Praha 1849 – Praha 1916) byl malířem a kreslířem, patřil k první generaci Národního divadla. Od roku 1863 studoval na pražské AVU, o dva roky později střídavě i na vídeňské. V letech 1885-1896 vedl ateliér figurálního kreslení na pražské Uměleckoprůmyslové škole, roku 1896 se stal profesorem AVU. Byl členem Umělecké besedy a Jednoty výtvarných umělců. Jeho práce se vyznačují idealizující korektní formou a akademickou uhlazeností v duchu soudobé novorenesance. Kromě první opony Národního divadla vytvořil i osm alegorických postav na jeho stropě. Navrhl rovněž lunety pro Národní muzeum a nástěnné obrazy v Grégrově sálu Obecního domu. Ve své době byl vyhledávaným umělcem a kromě historické malby maloval i portréty.
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 46, 66, 78, 82, 84-86, 132, 133, 136, 208, 234, 268

Vladimír Županský (1869 Rakovník – 1928 Praha) byl malíř–dekorativista a knižní grafik. Studoval AVU ve Vídni a poté v Praze – u Pirnera a Hynaise. Byl členem redakce Volných směrů, pro něž kreslil obálky. Ottova encyklopedie charakterizuje roku 1908 Županského umění takto:„Jemná barvitost, kresba prociselovaná, připomínající japanské umění, k němuž poukazuje také arrangement čili komposice jeho dekorací, dodávají pracím Županského delikatessy a zvláštního křehkého kouzla.“
Zpracoval Bronislav Pražan

Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 46, 47, 102, 103