Texty: CÍSAŘ, Jan: Herecký Kostelec - Možná je na střeše kůň. Amatérská scéna 2010, č. 2, s. 34 - 37.

A tak byly v Červeném Kostelci jenom dvě inscenace, v nichž se podařilo sjednotit všechny komponenty scénického tvaru. Náchodská divadelní scéna (doporučení na celostátní přehlídku Divadelní Děčín) sáhla po komedii Jiřího Šotoly Možná je na střeše kůň a potvrdila svou inscenací oprávněnost této přece jen trochu riskantní dramaturgické volby, neboť jde o text ze zcela jiné doby. Režisérka Ludmila Šmídová od počátku vsadila (i svou úpravou textu) na herce, připravila jim i scénografií scénický prostor, za níž inscenace dostala čestné uznání. Reálné a důvěrně zabydlené prostředí venkovské chalupy, v němž se přirozeně a spontánně dařilo zpodobit reálné a přitom divadelně přesvědčivé postavy. Což platí zajisté o trojici hlavních představitelů, která rozvíjí v mnohostranném a někdy i paradoxním střídání poloh, jemuž by možná prospělo poněkud více humoru, příběh stáří; pošetilého, zlostného, někdy opuštěného a osamělého, ale v gruntu moudrého, protože si váží života jako vzácné a nenahraditelné hodnoty a stále mu stojí zato o něj usilovat.